Případ Sloane

Je debutující Jonathan Perera pseudonymem Aarona Sorkina či není? Toť otázka. Spíše však není, jelikož tak do morku kostí ryze sorkinovský scénář by přes veškerou snahu nevyplodil ani Sorkin sám. Kulometné deklamující dialogy, neustálý frenetický pohyb, samá kvádra a kostýmky, prosklené kanceláře, postavy slouží čistě jako nositelé světonázorů/postojů, herci z Newsroomu, zákulisí a politikaření s vysokou politikou úzce propojené profese (v tomto případě lobbingu) a tak dále. Ano, jde o názorově neskrývaně angažovaný snímek (ve stylu Životu Davida Galea a jeho postoji vůči trestu smrti), ale to není na překážku vůbec ničemu. Je to totiž podchycené sofistikovaně i s citem. Navíc v jádru jde o sakra zdařilou heistovku, která dodržuje veškerá pravidla žánru. A to i bez loupeže jako takové. Zkušenější divák nepochybně finální tah prokoukne hned zpočátku (což mu nijak neubírá na působivém podání), ale na škodu tu není vůbec ničemu, protože to oplývá natolik nekompromisním tahem na branku, gradací (nemalý podíl na tom má, jak jinak, Max Richter), chladným vizuálem a hereckými výkony, že si to lze vychutnat na více úrovních než pouze jako "levičácký lobbing za zpřísnění pravidel pro nákup zbraní a čistší politiku". (29.08.2018)

Elizabeth Sloane? Žena, co čůrá vestoje, to nedělám ani já, říká o své šéfové s respektem kolega. Nedejte se zmást zdánlivě křehkým zjevem štíhlé krásky. Elizabeth rozhodně není tuctovou členkou lobbistické firmy ani šedou kancelářskou myší. Patří k nejlepším ve své branži, má pověst zarputilého terminátora, který s vychytralostí lišky a chirurgickou přesností manipuluje veřejností, politiky i svými protivníky a dříve či později zákonnou normu protlačí do podoby, která vyhovuje jejímu klientovi. Pozoruhodná je především její schopnost obratně balancovat na hraně zákona a využívat každé jeho skulinky ve svůj prospěch. Elizabeth Sloane je workoholik, který svou profesi proměnil ve vášeň a obětoval jí rodinu i citový život. Peníze paní Sloane sice nesmrdí, ale jak praví klasik, ty rozhodně nejsou všechno. Důležité jsou i nemovitosti, drahé kameny a cenné papíry. U Elizabeth ovšem další cennou komoditou nejsou diamanty, ale lehtání jejího ega. Když dostane nabídku od neziskovky protlačit proti vůli mocných zbrojařských korporací omezení střelných zbraní, obrátí se proti bývalému zaměstnavateli a rozhodne se vybojovat bitvu pro změnu na straně dobra. Používá ovšem ten samý styl a prostředky jako dřív. Andělské cíle a pekelné nástroje, to se trochu tluče, nehledě na to, že noví soupeři mají Sloaneovou přečtenou jako včerejší noviny. Jak tohle může dopadnout? Pravdou je, že Případ Sloane není klasická popkornovka, nýbrž rafinovaně vystavěné drama založené na dialozích a psychologických střetech - tudíž vyžadující určité soustředění. Svět lobbingu není tak divácky zmapovaný jako soudní dramata, takže je obtížnější se v jeho prostředí orientovat. Tak dobrý scénář se ale vídá jen výjimečně (i zdánlivé nedostatky postupně obrací ve svůj prospěch) a bohatě vyváží všechny překážky. Je to sice hollywoodština, ale zatraceně kvalitní. Jessica Chastain si sice nemůže na role stěžovat, ale prohnaná Sloaneová tvrdá jako žula je zatím její nejvděčnější part. Vše, co chybělo ambiciózní a očekávané Velké hře, je tady přítomno ve vrchovaté míře. Palec nekompromisně míří nahoru. Celkový dojem: 90 %. (14.09.2018)

Fenomenální herecký výkon Jessicy Chastain, který je ale bohužel zabalen do scénáristicky děravého hávu, jež je navíc trestuhodně roztáhnut na příliš dlouhé stopáži. Nicméně ve chvílích, kdy tyto "dětské nemoci" vymizí, Miss Sloane funguje tak jak má - totiž jako skvělé politické drama, které nám bez skrupulí ukazuje dravý svět lobbingu a vše kolem něj. „Lobbying is about foresight. About anticipating your opponent's moves and devising counter measures.“ (29.03.2017)

Typicky chladné korporátní drama z vysoké politiky a lobingu. Bohužel natočené poměrně dost krátkozrace a typicky "filmově" s finále, které nekoresponduje s relativně realistickou první polovinou a trochu přetáhlou, ale stále ještě únosnou polovinou druhou. Z části to zachraňuje Jessica, která hraje snad poprvé v životě zápornou a zároveň hlavní roli, načež si ji užívá dosytosti. Madden se chtět svést na úspěchu Michaela Claytona a jemu podobných, ale při bližším prozkoumání zjístíte, že ta sofistikovanost a promakanost tady není. Za tu slovní ekvilibristiku hlavní hrdinky alespoň těsně průměr. (06.05.2017)

„Jsem jen zdroj? Nic víc?“ - „Z profesního hlediska ano. Chápu, že máš pocity a svůj život, ale k těm žádné povinnosti nemám. Mám povinnosti k zakázce, a pokud je mezi tím rozpor, vyhrát může jen jedno.“ Filmy z podobného prostředí mě něčím lákají, tudíž u mě mají celkem slušnou šanci uspět. Třeba jako Slečna Sloane (to jako opravdu, „Případ“?!). Rovnou dodávám, že téma zbraní mě příliš nepálí, ačkoliv to je aktuální i v Evropě, ale rozhodně ne s takovou naléhavostí a dopady jako v USA. Příběh byl nicméně velmi chytlavý. Držel si slušné tempo, tomu pomohly místy až kulometně rychlé dialogy (schůze týmu), a naproti tomu chvilky „oddechu“ nenudily. A díky tomu, co vše se dozvíme o Sloane, dějová „překvápka“ nevyznívají jak vycucaná z prstů, tudíž i ten konec jsem přijal s nadšením. Stejně jako herecké výkony, jimž vládne Chastain, které tu „svini“ jdoucí přes mrtvoly věříte maximálně. I díky ní to vidím na silné 4*. „Potkal jsem tě, když jsi utíkala z dárcovské konference. Už jsi tu mohla skončit. Proč jsi neodešla?“ - „A co bych dělala?" (09.12.2017)