Reklama

Reklama

Manny Ballestero je počestný pracovitý hudebník učinkující ve Stork klubu v New Yorku. Když jeho žena potřebuje peníze na zubního lékaře, vydá se do místní pojišťovny, aby si vypůjčil na její pojistku. Zaměstnanci pojišťovny jej ale omylem začnou považovat za lupiče, který je v minulém roce přepadl, a zavolají policii. Film je skutečným příběhem, který Manny a jeho rodina prožili. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (147)

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Hitchcockova adaptace skutečného příběhu mylného obvinění ze zločinu s Hendrym Fondou v hlavní roli se táhla jako žvýkačka, přilepená v kině pod sedačkou. Doufal jsem ve svižnější tempo, ale zde by se dalo hovořit o útržkovitých scénách a obrazech, které v celku ztrácely punc zlata a stával se z nich pouhé nudné vyprávění a popis. Henrísek jen občas strnule čuměl do kamery, jako by mu před očima přejeli psa, ale to je celé umění, kterého se dočkáme. Nějak mi to zkrátka nasedlo a tento kousek se nezapíše mezi mé oblíbené. Nejprve jsem chtěl dát smířlivých 70, ale nakonec to stáhnu ještě níž, protože Hitchcock umí líp. 60% ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Podle mě trochu slabší Hitchcock. Mistr nechal pro tentokrát napětí kdesi za dveřmi a natočil "obyčejný" příběh, který zaujme snad jen tím, že se skutečně stal. Jinak žádné scény, co zůstanou v hlavě po skončení filmu, žádná silná místa, ani smutný konec, či šokující pointa. Jen nuda (kdo by si pomyslel, že tohle někdy řeknu o filmu sira Alfreda!) a tradiční happy end. Narozdíl od jiných Hitchcockových opusů Nepravého muže už znovu nemusím vidět. ()

Reklama

poz3n 

všechny recenze uživatele

Vždycky, když už si myslím, že mě Hitch nemůže žádným svým zbývajícím filmem překvapit, zjistím, jak moc se mýlím. Nepravý muž je na první pohled vskutku tím snad nejpodivnějším Hitchcockem. Režisér, jehož příběhy zcela záměrně závisejí na těch nejnepravděpodobnějších zvratech a náhodách, si vybral k realizaci skutečný příběh a rozhodl se ho držet v co možná nejsilnější míře. Postup, který v obecné rovině považuji většinou za ne příliš šťastný, se ale ve výsledku Hitchovi vyplácí. Sama skutečnost totiž nabídla vlastně ten nejtypičtější mistrův motiv. Namísto toho, aby ale neprávem obviněný hrdina utíkal auty, autobusy či vlaky, mezitím se seznámil se sličnou pomocnicí a v samém závěru odhalil skutečného pachatele a sebe tak očistil, zvolil Hitchcock téměř dokumentární přístup a rozhodl se divákovi přiblížit drama, které v sobě skrývá nespravedlnost sama. Skvělé a funkční záběrování a přesvědčivě umírněný herecký výkon Henryho Fondy dělají z první poloviny snímku opravdu téměř dechberoucí dramatickou rekonstrukci. Pokud někde scénář naráží na problém související s přílišnou snahou o dějovou rekonstrukci na úkor filmové dramaturgické výstavby, je to v momentu, kdy se pozornost přesouvá od hlavního hrdiny na jeho manželku a její psychické zhroucení. Z hlediska samotné dramaturgie příběhu mi tenhle odklon příliš nedával smysl, dopad to ale mělo i na dynamiku celého filmu. I přes trochu spadlý řetěz v druhé části filmu natočil ale Hitch silný snímek, který režisérovo stěžejní téma ukazuje ze zcela jiného, ale nikterak méně zajímavého úhlu. 8/10 ()

liquido26 

všechny recenze uživatele

Kdybych nevěděl, kdo je režisérem tohoto snímku, ani by mě nenapadlo hádat, že je to Hitchcock. Pro tohoto mistra je to skutečně netypický film, ale to není na škodu. Nepravý muž je sice pouze dalším noirem o nespravedlivě obviněném člověku, který se snaží očistit, ale to vůbec nevadí, protože je natočený takovým způsobem, že jsem celou dobu měl měl zájem na tom, jak to dopadne a hlavně, aby to dopadlo, tak jak mělo :-) Postavy byly dobře vykreslené a zahrané, jenom by to možná malinko chtělo zkrátit. ()

svik

všechny recenze uživatele

info z www.cinepur.cz Zajímavé hlavně rozhovor:Uplynulo už dva a půl roku od chvíle, kdy jsme se já a můj přítel Claude Chabrol seznámili s Alfredem Hitchcockem – spadli jsme do zamrzlého bazénu ve Studio Saint-Maurice a to přímo před jízlivým a později soucitným pohledem samotného mistra strachu. O pár hodin později jsem za ním přišli znovu, samozřejmě s novým magnetofonem, protože ten "utopený" se již nedal znovu použít. Cílem našeho rozhovoru bylo přimět Hitchcocka k tomu, aby si uvědomil, že jeho soudobé americké filmy jsou lepší než ty dřívější anglické. Nebylo to zase až tak složité: V Londýně po mně někteří novináři chtějí, abych jim řekl, že vše, co přichází z Ameriky, je špatné. V Londýně jsou silně protiameričtí, nevím proč, ale je to tak. Hitchcock nám vykládal o ideálním filmu, který si jednou natočí jen tak pro své pobavení a který si bude promítat na stěnu v salónu, jako si tam jiný pověsí třeba obraz. - Ale ten váš ideální film bude mít blíže k I Confess nebo k Lady Vanishes ? Oh, k I Confess ! - I Confess? Ano, samozřejmě, tak například teď mám námět, který mě velmi láká. Je to asi tak dva roky, jeden hudebník z newyorského Stork Clubu se vracel kolem druhé hodiny v noci domů a u dveří ho zastavili dva muži. Vzali ho do různých míst a ptali se lidí: "Je to ten muž? Je to ten muž?". Jednoduše, byl zadržen za přepadení. Byl absolutně nevinný, ale musel přetrpět proces a to všechno. Jeho žena z toho všeho nakonec zešílela a zavřeli ji do blázince, kde je dodnes. Během procesu jeden porotce, který byl pevně přesvědčen o vině obžalovaného, přerušil výslech svědka a řekl: "Opravdu tohle musíme poslouchat, vaše ctihodnosti ?" Malé porušení protokolu, ale proces musel být anulován a zatímco se čekalo na nový, chytili skutečného pachatele a ten se přiznal. Myslím, že to bude moc zajímavý film, když to vše ukážu očima onoho nevinného muže, který musel riskovat svou kůži pro jiného. I když jsou k němu všichni moc milí a příjemní, když řekne: "Jsem nevinný," oni mu odpoví: "Ale samozřejmě, ovšem že jste." Vše je to tak hrozné. Rád bych z té zprávy udělal film. Bude to moc zajímavé. Víte, v takových filmech je nevinné vždy ve vězení, ne na plátně. Vždycky je tu nějaký novinář nebo detektiv, který se ho smaží odtamtud dostat, ale nikdy to nevidíte očima toho zadrženého. A to bych moc rád udělal. Před rokem jsem se z amerických novin dozvěděli, že Hitchcock natáčí film The Wrong Man a nebylo až takovým problémem zjistit, že jeho podkladem je právě tato novinová zpráva. Hitchcock nikdy nenatočil film, který by mu byl tak blízký, ale i tak je možné, že zklame jak příznivce napětí, tak i anglického humoru, jelikož je v něm málo napětí i humoru, ať již anglického či jakéhokoliv jiného. The Wrong Man je Hitchcockův nejčistší film od Lifeboat, je to pečeně bez omáčky, zpráva v čistém stavu a, jak říká Bresson, "bez ornamentů." Hitchcock není blázen, a tak pokud je The Wrong Man jeho prvním černobílým filmem od I Confess a byl-li natáčen úsporně na ulicích, přímo na místech děje, je to proto, že cítil, že jde o těžký a relativně méně komerční film než jeho předcházející snímky. Po dokončení filmu zřejmě znervózněl, protože místo jeho obvyklé epizodní roličky uvidíme tentokráte ještě před úvodními titulky jeho siluetu, která nás přesvědčuje, že to co uvidíme, je jiný film a že se to opravdu stalo. Nemůžeme nesrovnávat The Wrong Man s filmem Roberta Bressona Un Condamné mort s’est echappéa bylo by hloupé, kdyby toto srovnání vyznělo v Hitchcockův neprospěch, protože jeho film se vyznačuje noblesou s níž vůbec nedbá o noblesu. Srovnání se stane ještě zajímavějším, když oba filmy dovedeme až k bodu, v němž jejich rozdílnosti osvětlí jejich podobnost. Výchozí situace je identická: úzkostlivá rekonstrukce skutečné události, věrnost literární předloze je u obou stejná, protože Bressonův film je ve skutečnosti stejně vzdálen od textu poručíka Devignyho jako je ten Hitchcockův od zprávy v časopise Life. Chci říci, že pro oba – Hitchcocka stejně jako Bressona, je tato skutečná realita pouze jakousi záminkou, branou do druhé reality, která jediná je zajímá. Zůstaneme-li u společných znaků, je nutné poznamenat, že byť stály Hitchcock a Bresson před stejným problémem, který řešili různými způsoby, sešli se ve více bodech. Například v projevu herců. Stejně jako Leterrier u Bressona je Fonda prakticky necitelný, ortodoxně neexpresivní, prakticky nehybný. Fonda není nic jiného než vzhled a jestliže je jeho chování více sklíčené než ono odsouzence na smrt, je to pouze proto, že není politickým vězněm, který je vězněn pro přesvědčení, které s ním sdílí polovina světa, ale obyčejný člověk, proti němuž svědčí veškeré okolnosti a který má s ubíhající dobou stále menší šanci prokázat svou nevinu. Nikdy nebyl Fonda tak krásný, tak velký ani tak noblesní, jako v tomto filmu, v němž přesto nemá na práci nic jiného, než propůjčit svůj vzhled ctihodného muže, jehož smutný a jasný pohled ho činní prakticky transparentním. Dalším, ještě výraznějším společným znakem je fakt, že Hitchcock neumožňuje divákovi identifikaci s hrdinou dramatu, protože nás odsuzuje do role svědků: jsme stále s Hondou, v jeho cele, u něj doma, v autě i na ulici, ale nikdy nejsme na jeho místě, a to je u Hitchcocka inovace, protože veškeré napětí v jeho předcházejících filmech pochází právě z identifikace. Hitchcock , režisér s velkým odporem ke změnám, dal tentokrát pocítit publiku silný emocionální šok naprosto jiného druhu, šok o hodně vzácnější než je to jeho obvyklé slavné mrazení. Výrazná společný znak: Hitchcock i Bresson vystavěli svůj film na náhodách, které by dobrého scénáristu dohnaly k šílenství – Fontaine zázračně uteče z vězení, výstup netrpělivého porotce zachrání Henryho Fondu; k tomuto skutečnému zázraku si Hitchcock přidal ještě jeden vlastní, který bude dozajista šokovat řadu mých přátel: Henry Fonda (který hraje ve filmu Itala a jmenuje se Balestero) je ztracen, čeká na druhý proces, ale nemůže dokázat svou nevinu, žena je v blázinci a matka mu říká: "Musíš se modlit." A tak se Fonda před obrazem Ježíše Krista modlí: "Můj Bože, jedině zázrak mě může zachránit!" Detail Krista, prolínačka, záběr ulice, po níž jde muž, který vzdáleně vypadá jako Fonda, přibližuje se ke kameře, dokud se neocitne v detailu, jeho tvář se už vůbec nepodobá té Fondově. Tento záběr je dozajista nejhezčím v celém Hitchcockově díle a také je jeho shrnutím: je to přenos viny, téma dvojnictví, rozeznatelné od jeho prvních anglických věcí až po dnešek, upravované, vylepšované, prohlubované film od filmu. Právě tímto potvrzením víry v Prozřetelnost – i u Hitchcocka si vítr vane tam, kam chce – vrcholí a zároveň i končí veškeré podobnosti. Bresson – to je dialog mezi duší a věcmi, vztahy jedněch k druhým. Hitchcock je lidštější, vždy posedlý nevinností a vinou, skutečně posedlý strachem z justičního omylu. Jako motto The Wrong Man by se dala použít tato Pascalova myšlenka: "Spravedlnost a pravda jsou dva hroty tak subtilní, že naše schopnosti jsou příliš tupé na to, aby je mohly přesně osáhnout. Jestliže se tak stane, hrot zmizí a zvýrazní se vše kolem, spíše to nepravé než pravé." Hitchcock nám nabízí film o zatčení, o roli zatčeného, o zatčeném muži a o křehkosti lidských svědectví a spravedlnosti; tento film je dokumentem pouze zdánlivě a jeho pesimismus má blíže k Nuit et Brouillard než ke Cayettovým filmům. V každém případě je to asi Hitchcockův nejlepší film, který zašel nejdále na cestě, ne níž se Mistr vydal již dávno. (1957) Z knihy François Truffaut, Les films de ma vie přeložila Jana Voplakalová (Vyšlo v tištěném Cinepuru č.13, červen 1999) () (méně) (více)

Galerie (51)

Zajímavosti (15)

  • Když Mannyho vedou vězením, můžeme slyšet jednoho z vězňů, jak křičí: "Za co tě dostali Henry", což v dabované verzi samozřejmě bohužel není. (Kulmon)
  • V době natočení Nepravého muže procházel filmový průmysl obdobím krize a Hitchcock proto natočil snímek pro Warner Bros. bez nároku na honorář. (Hwaelos)

Reklama

Reklama