Crisis in Six Scenes

Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku. (12.10.2016)

Kdo se bál (jako já), že už Woodyho neuvidí pro všechno narušování zaběhnutých pořádků "hrát" a recyklovat oblíbené stereotypy, si může oddychnout. Krize obnáší tolik woodyovských klišé, že ani nemá smysl je vyjmenovávat. Nadhled, se kterým tak činí, je ale odzbrojující a skvěle ho charakterizuje jedna z prvních scén série, rozhovor hlavní postavy průměrného spisovatele a scénáristy, toho času pracující na scénáři pro televizní sérii, s kulturně nepříjemně kompetentním holičem: kéž by by zvládali všichni zasloužilí umělci podávat sebevykrádaní tak zábavně! Jestliže na úrovni formy a schématu nic nového pod sluncem, nové fóry představují ryzí zlato. Scény z partnerské poradny Elaine May a čtenářského kroužku seniorek, potýkajících se s Rudou knížkou zaručují záchvaty hlasitého smíchu. Kdo nečeká od televizní série osmdesátiletého komika koperníkovský obrat jako Interiéry či Match Point (a nikdo neříká, že se nějakého takového nedočkáme), bude nadmíru spokojen. Už jen pro radost, že frajer Woody dokáže být v pokročilém věku stále spíš vtipný než legrační. (14.01.2017)

Jako by mi přinesli již natřikrát vylouhovaný čaj. Ve skleničce. Navíc bez cukru. Takhle špatnej pocit jsem měl naposled při sledování House of Fools. ___ Původní komentář obsahoval i jistou nemístnou poznámku k autorovi, ale kvůli respektu k Allenovi si ho budete muset domyslet sami (klíčová slova: Yung, Bucket, Neurotics Boys). (13.10.2016)

Slabota na zakázku. Chcem veriť tomu, že Woody si spravil z Amazonu prdel, aj preto tam hrala katastrofálna otrasná nesympatická a neviemešteaká neherečka Miley Cyrus. Je tu všetko čo máme na Woodyho filmoch (starých aj novších) radi, ale bohužiaľ tu sa šuští papierom a zbytočných scén/postáv/dialógov je tu viac ako by sa patrilo. Allenove podarené hlášky/scénky treba hľadať medzi záplavou balastu a nudných kecov (za mňa vedie skvelá úvodná scénka piateho dielu napr.). Tento "seriál" sa dá pozerať, len ked je na scéne sám autor, inak sklamanie veľké (hoci úprimne, nič svetoborné som ani neočakával). (09.01.2017)

S klidem v srdci můžu říci, že nesnáším Miley Cyrus a ani v roli rebelky, která by jí měla sednout mi nepřišla dobrá. Naprosto vybočovala ze celého filmu, kde se všichni chovají jako ve starých Allenovkách. A už jsme u toho, vidět opět Woodyho v hlavní roli, opět hrajíc svého klasického notorika s řadou hlášek a spoustou intelektuálních bonmotů, je lahůdka. Děkuju Ti. (09.12.2016)