Ztracená tvář

Film natočený s neuvěřitelnou jistotou a oplývající skvělými hereckými výkony. Celkově velmi pozitivní dojem bohužel poněkud sráží to, že se Ztracená tvář jakoby nemůže rozhodnout, chce-li být parodií nebo vážně míněným filmem. Místy jde o slušné psycho, místy rozmarně baví, místy rozumuje a místy si z nás zkrátka dělá šoufky... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: D.Moore, Rob Roy, Gary (10.12.2011)

Přiznám se, že kdysi mi ten film připadal zcela podprůměrný, nové shlédnutí mi vyjevilo jedno memento, které zřejmě měl autor namysli - pozor na zneužití vědy; nejenom navíc kvůli snaze na vědeckém objevu především vydělávat. Motiv tohoto filmu byl využit později v komedii "Pane, vy jste vdova!". Změna tváře nezmění chování člověka... Člověk sám se mění změnou tváře. Nebo ne? To nakonec z toho filmu vůbec nebylo jasné - a co bylo jasné nejméně, to byl závěr toho filmu. Takže film hodnotím průměrně. Navíc se ještě přiznám k tomu, že po čtení Verneovek mi v klukovském věku následně Josef Nesvadba žánr sci-fi znechutil. Nijak jsem jeho sci-fi povídky nestrávil. A ještě jeden trapas, zpočátku jsem zaměnil Filipovského za Macháčka, pak jsem v tom faráři Filipovského pouze tušil. (24.02.2016)

Film vpravdě démonický. Já se nestačím divit, co všechno se ještě mezi (pro mě neznámými) filmy z 60. let skrývá. Tento jsem nikdy neviděl a možná díky tomu jsem dospěl bez nočních můr. Famózní je tu jak Brodský tak Růžek, ale výborné postavy mají i Filipovský či Marvan. A konec konců, dobře zapadá i tvář Freda Delmara. Příběh je chytře vymyšlený a skvěle se na to dívá i díky zajímavým prvkům (reakce postav na vypravěče, hororové vize). Rozhodně důstojný předchůdce perel typu "Pane, vy jste vdova". (02.05.2017)

Patvar a nic než patvar. Amen. Scénář má hrubě nevyvážený prvky komedie - scificosi, první půlka filmu je minimálně výborná, vtipy fungují skvěle a Vlastimil Brodský je, jak jinak, výborný, jenže... Pak... Nastane zlom, druhá půlka už se bere moc vážně a vtip je tu sporadický, k domu si přidejme fakt [_bacha, tady trošku vyzradím děj_], že Brodský v podstatě už jenom dabuje a vznikne nám jenom - velká nuda. Za zpackanou druhou půlku a přehnaný, nevtipný a celkově nedobrý závěr mám nutkání odebrat i tu třetí *. Dodám, že části, kdy hlavní hrdina vede hovor s divákem jsou super. (26.03.2013)

„Čím budou ty vaše ručičky zlatější, tím líp pro mne, hahaha.“ Páter Hopsasa, profesor MUDr. Kirchenbruch atd. Když Kráječ říká „jsem děsnej fanda na knížky, jednou jsem dokonce vyloupil půjčovnu“, míní tím pravděpodobně, že je milovníkem literatury a že vyloupil knihovnu. Režisér prakticky neznámého jména Hobl mě ani napotřetí nezklamal. Opět krásná podívaná, opět přesný delikátní humor v lehce stravitelném, nicméně výživném filmu, opět pečlivost v každé drobnosti, důraz na každé marginální postavě. Opět trefné postižení jisté stránky „ducha doby“ (s Marvanem také parodie na Hříšné lidi města pražského – tři roky před jejich vznikem). Opět geniálně jednoduché hrátky s filmem (tentokrát vložky s vědeckou prezentací, ilustrační výjevy v kostele, wtf odnikud se vynořující staré postavy, jistě najdete další prvky, viz též Radek99). Opět podobenství (nebudu moralizovat, zmíním jen nepodstatný detail: Kráječ a dr. kráječ). Nezanedbatelným kladem je, že Hobl dokáže ve své komedii i z Filipovského vykouzlit zajímavou figuru (viz jedinou páterovu scénu, potom ovšem Kráječ), oprostiv ho od jeho typické polohy (prostě „ztracená tvář“). (Dále SPOILERY) Úvod: Brodský představuje svou epochální vědecko-lékařsko-spasitelskou metodu, načež začínají titulky u ležící gangsterské pistole. Atd., atp. Jeho doktor Bartoš začíná jako karikatura doktora Galéna (také on je lékařem chudých), během okamžiku se změní v dandyho, jemuž svět leží u nohou (milenka věda se změnila v prostoduchou slečinku s tenisovou raketou), nazítří je psancem a končí s tváří gangstera jako parodie vynálezce krakatitu. Brodského židovsko-goebbelsovského ksichtu bylo sice škoda, tato ztráta je však více než nahrazena příběhem prototypických tváří, jejich metamorfózami, odlučováním a setkáváním. „Až dosud jsem byl, jak dobře víte, přesvědčen, že člověka určuje za prvé prostředí, za druhé chování, za třetí motivace.“ Pointa mě, po okamžiku finální šokantně aktuální apokalyptiky, pravda poněkud zaskočila svým „vše se v dobré obrátilo“, ale jak se ukazuje, ono je to s tou vlastní tváří také všelijaké. Ostatně, „nehne se ani myš, střílíme bez výstrahy!“ (05.03.2012)