Zahradnictví: Rodinný přítel

(2x) Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak si Rodinného přítele užiju. Minula jsem předpremiéru na Finále, minula jsem i autogramiádu knižní trilogie v Praze, říkala jsem si tedy, že nemá smysl nic uspěchat. Na poslední filmy s Geislerkou jsem se víc soustředila, protože pauza mezi Pohádkářem a Polednicí byla zkrátka příliš dlouhá (celých 16 měsíců!), naštěstí Anthropoid a Pohádky pro Emu přišly v rychlém sledu za sebou. A se Zahradnictvím budeme trávit celý rok, to je jisté. V nečekanou chvíli nicméně přišla pozvánka do Lucerny a bylo rozhodnuto. V žádném jiném kině totiž Rodinný přítel tak nevynikne. Melancholické válečné melodrama přináší jakoby sled povědomých scén, avšak to jen proto, že kolektivní paměť si uchovává podobné rodinné příběhy v každém z nás. Nádherná rezervovaná romance náleží Geislerce, která herecky velmi převyšuje svého partnera Sokola (zkušenosti obou jsou nesrovnatelné a současný zájem o Sokola je stejně pomíjivý, jaký byl kdysi o Strnada, když Kinorevue řešila nikoli jeho herectví, ale zda mu více sedí knír či hladce oholená tvář). Je radostí sledovat Aňu v dalším válečném příběhu, který jí přinesl hrdinku elegantně prožívající celou řadu emocionálních otřesů. Nikoli nezáměrně již trailer upomínal výběrem hudby na Želary, v nichž Aňa poprvé dozrála. Z dalších hereckých kreací bych pominula tradičně slabé a stále se opakující výkony Míčové a Melíškové, naštěstí vyrovnané intuitivními miniaturami Krobotové a Remundové. Dětské role jsou samozřejmě roztomilé. Nicméně v celkovém hodnocení jsem reservovaná, protože očekávám, že celá rodinná freska se propojí s Pelíšky až na konci roku po dvou dalších premiérách a já zatím vím jen tolik, že se těším. ___ A skutečně, po opakovaném shlédnutí a po doplnění Dezertérem jsem s konceptem Zahradnictví velmi spokojená. Neb ono i to žánrové rozlišení má smysl - protektorát je vyprávěn jako melodrama (Hřebejk si je velice dobře vědom nostalgické hodnoty, stejně jako tehdejší kvalitní kinematografii ve stylu J. A. Holmana), poúnorový přelom jako mrazivé drama (komentáře netřeba) a tání bude komedie (předpokládám, že pak teprve se linka protne s náladou Pelíšků). A takové to zkrátka bylo čili zrcadlit žánrem tep dějin, to mohu jedině vítat. A také vítám. (10.05.2017)

Na filmu jsem nakonec nebyla já, lístky jsem z časových důvodů musela přenechat rodičům. A naši byli filmem nadšení: líbila se jim nálada celého filmu, barevnost, hudba (písničky Voskovce a Wericha) i herci. Mamka nadšeně mluvila o Ondřejovi Sokolovi a s nadšením mi vypravovala děj. Já: "Tak mami, kolik tomu mám dát hvězdiček." Mamka: "Dej pět, bylo to dobrý." Tak jo, tak za nás pět hvězd :-) Já se na film tedy teprve chystám, ale nebála bych se koupit rodičům lístky na další část trilogie. Což je podle mě velmi dobrá reklama pro český film. (27.04.2017)

"Zahradnictví: Rodinný Přítel" alebo prvá časť Hřebejkovej veľkej trilógie. Bol som úprimne zvedavý na to, ako sa tento projekt vyvŕbi, no reálne mám teraz pocit, že druhou polovicou filmu to tvorcovia skoro zabili. Okey... ale k tomu sa dostanem. Prvá polka filmu je podľa mňa celkom okey. Udalosti z roku 1939 sú podané celkom dobre a trošku je človek zvedavý, kam sa to posunie. Potom sa dostaneme do roku 1944, keď vidíme doktora Erbena, ako sa snaží pomáhať trom sestrám, ktorých manželia boli zatknutí a súčasne sa starať aj o ich dve deti. Myslím si, že táto časť je najlepšia. Má dostatok energie, má vtipné momentky a ich strávené Vianoce sú veľmi príjemné. Dokonca som si tu začal aj film celkom užívať. Len ako to býva, musíme prejsť potom do vážnejších tém a tak na scénu prichádza správa o smrti Jindřicha. Od tohto momentu to začína ísť dole vodou. A myslím tým úprimne, že to ide dole vodou. Sabina Remundová je neskutočne nesympatická a hoci tam nemá veľkú rolu, tak som musel prevracať očami kedykoľvek niečo povedala. A potom to v druhej polke nesmeruje absolútne nikam. Ideme od bodu A do bodu B a otvárajú sa scénky s postavami, ktoré absolútne nechcem sledovať, rozprávame osudy, ktoré ma netrápia a dozvieme sa detaily, bez ktorých by som sa obišiel. Jediný, kto je počas filmu celý čas dobrý sú Anna Geislerová, Ondřej Sokol a Josefína Marková. Tá podáva najmä v druhej polke vynikajúci výkon. Keby som si to rozdelil, tak prvá polka filmu je podľa mňa pozerateľná, druhá je absolútne špatná. Keď to teda dám dokopy, výsledne to je proste špatný film. A mrzí ma hodnotenie, ktoré mu musím udeliť, lebo rozhodne som mal pocit, že tam je potenciál na to, aby to bolo oveľa lepšie. Len ten scenár nepustí a hlavne, ako som už povedal, to v druhej polke filmu absolútne utopia. Hodnotenie: D+ (04.09.2018)

Pamatuji si tehdy, když jsem na film viděl někde plakát, jak jsem vyprskl smíchy. Já jako teda nejsem markeťák, ale rád bych si z dálky prohlédl množinu diváků, které do kina přiláká něco, co se jmenuje Zahradnictví: Rodinný přítel. Více usazený a nevzrušivý název příště prosím říkala prababička. Krom toho je Rodinný přítel zatím asi nejsilnějším průkazem tvůrčí zakonzervovanosti a izolace Hřebejka s Jarchovským, kde opravdu šíleně selhal dramaturg. Výsledkem je narativní avantgarda, kde je úplně bizarně rozložený čas mezi zápletkami, podzápletkami a ilustračními momenty. Pro diváka se tak film stává vlastně takovým trochu interaktivním dobrodružstvím, kdy se z filmu snaží odhadnout o čem teda že jako vypráví a čím vlastně chce být. Myslel jsem, že lépe ponesu "vážnou" roli Sokola, protože vzhledem tomu, že jsem ho nikdy neslyšel říct něco vtipného, nepovažuji ho za komika, leč jeho herecký rejstřík obsahuje jen zvláštně infantilní polohu na rozmezí mladého Daniela Craiga a starého Marilyna Mansona. V závěru mě pak fascinovaly dva záběry, kdy nejprve vidíme panorama terezínské ulice, ze kterého se střihne těsně poté, co se začne zvedat jeřáb s kamerou a pak ten poslední, ve kterém jednu postavu zastíní stropní lampa, ale střihne stejně až po tom, co herečka dojde na značku, akorát již pět vteřin není vidět. Jasně to naznačuje, že do konce to neviděl z tvůrčího týmu nikdo. Na další díl, který, tentokrát skrze plakát, naznačuje další pevný zářez do vlny "new Czech weird cinema" se s odpornou zlomyslností těším. (29.08.2022)

Keďže som nepochopil prvý diel tejto trilógie, pozrel som si film o filme a tam mi bolo vysvetlené, že 1. diel je o Protektorátu Čiech a Moravy, 2. diel o komunistickom puči a 3. diel všeobecne. A tak sa vrhám na prvý diel z obdobia protektorátu. Z neho mi utkveli v pamäti zlí gestapáci, ktorí ani neviem prečo zobrali takmer všetkých chlapov z rodiny. Predpokladajme, že išlo o odboj. Ináč celý ten protektorát bola prechádzka ružovou záhradou a takmer nič sa nedialo, ženy s deťmi si žili v blahobyte a na nič sa nehrali. A zrazu hop a sme po oslobodení, vojak Červenej armády sa prechádza s koňom po vile a je veľmi hladný, prečo vošiel s koňom do budovy sa nedozvieme. Ďalším paradoxom je odsun Nemcov z Čiech, nemyslím, že by to bolo spojené s dobrovoľnosťou či odísť dnes alebo až o týždeň. No a na záver máme záber ešte z Terezina a nič nehovoriaci film, ktorý mal vysvetliť obdobie Protektorátu, nám nič nevysvetlil. Takže na dvojku sa už nechystám, stačilo. (05.09.2018)