Ztratili jsme Stalina

Satirická fraška je to mrazivá. Přestože film předvádí partu postarších legračních páprdů, kteří mají problémy se zády nebo s kocovinou, zároveň je v druhém plánu vidět, že jsou to páprdové, kteří poslali na smrt desetitisíce, možná statisíce lidí (v případě Stalina – milióny). „U Stalingradu byla taková zima, že jsme házeli granáty po německých zajatcích, abychom se zahřáli.“ Historická fakta nemusí zcela sedět, tady jde o pocit. Skupina soudruhů, co se rve o moc, jak psi o kost, rozhoduje o mnohamiliónové zemi. Jistěže film děj zhušťuje a žene do karikatury, přesto některé věci zachovává. Molotov skutečně zůstával Stalinovi věrný, přestože ten mu bezdůvodně zavřel ženu. Chruščov, který z tahanic o vládu nakonec vyšel vítězně, opravdu dělal Stalinovi šaška. Pletichy v malé skupině všemocných a zlomocných drtily celou zemi. A co je nejhorší, ale zároveň běžné, lidé to přijali. Že nenormální je normou. I ti, které nechal Stalin popravit, umírali se jménem svého vraha na rtech. SHRNUTÍ: Pro všechny, kteří s nostalgií vzpomínají na „staré dobré časy“. Pro všechny, kdo si myslí, že současnost je jenom nepřetržité zlo. Pro všechny. (17.08.2018)

Je chvályhodné, že si někdo střílí z takového dobytka, jako byl Stalin, potažmo si utahuje z bolševických kádrů, nicméně film mi nepřišel moc vtipný. Humor byl dost na sílu a křečovitý, asi nejsem ten správný divák pro takové bezuzdné taškařice. Casting, vyjma Chruščova a Molotova (nikdy neslehávající Buscemi s Palinem) byl jeden velký omyl, zejména pak u samotného Stalina, který působil spíš jako milý stařík, než ten charismatický, démonický satan. (28.04.2018)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)

Nebudu vůbec řešit, jestli to aspoň nějak vzdáleně odpovídá skutečnosti, nebudu řešit, že herci nejsou vůbec podobný těm postavám, který hrajou, ani nebudu řešit, že třeba auta, který se ve filmu vyskytujou, jsou úplně mimo. Tady je to fakt jedno. Tohle je satira ve stylu třeba Český sody. Jestli někdo chce vidět film, kterej se drží faktů, tak by měl radši zkusit třeba nějakej dokument. Já jsem se u filmu zasmál a to mi stačí. Jenom mi přišlo, že ty nejlepší vtipy byly hned na začátku. Tak od půlky se začne humor postupně vytrácet a film ke konci trochu ztrácí dech. Ale na poctivý 4 hvězdy to bohatě stačí. (11.04.2023)

Servilita, absurdnost, cvakání pětky drátu prdelí a poučení soudruhů z krizového vývoje. Jakápak satira? Něco mi říká, že se to stalo přesně takhle.. Samozřejmě můžeme najít paralelu i s aktuálním děním u nás. Vzpomenout si na chrochtajícího vlekaře opojeného mocí a tiskovou mluvku, která když má mluvit, tak mlčí a když má mlčet, blábolivě blouzní a cituje Písmo. Potkat Jiřinu Isaacsův Žukov, řekne mu, ať si sundá brýle a plnou vahou svých metálů by mu jednu natáhnul.. (19.10.2021)