Zahradnictví: Dezertér

Opět vánoční scénky, pokusy opakovat repliky z Pelíšků, přičemž tomu chybí děj a hlavně vykreslení hlavní postavy, kde opět není ukázán nějaký její přerod filmovými prvky, ale berličkou v podobě voice overu. Opět slušná kamera, některé herecké výkony a sem tam hudba, celkově je to ale dvouhodinová nuda opět o ničem. Co to vlastně chtělo říct? Dokáže někdo pojmenovat hlavní téma (tedy kromě povrchních frází typu komunisti byli zlí)? (07.10.2018)

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 (02.02.2018)

Přemýšlel jsem, proč mě ztvárnění doby (2 sv. válka) v nijak převratné jedničce bavilo více. Je to proto, že Hřebejk už natočil tolik anti-komunistických filmů, že by to vystačilo na filmografii několika režisérů. Tudíž to není tak, že by tuto epochu natočil špatně, ale každá scéna vám připadá jako obšlehnutá z jiných českých filmů (Dokázal by někdo spočítat kolik anti-komunistikých filmů se tady od roku 89 natočilo?). Proto už vánoční atmosféra a rozbalování dárků nudí, proto nudí lití olova a "dávám bolševikovi dva", proto nudí souboj podnikatele s komunistou, o kterém předem víme, jak dopadne. Abych jen nekydal, herci jsou výborní a vývoj holičovy postavy byl přijmeným překvapením, který pro mě dramaticky fungoval. Ale to je málo. (03.02.2018)

Zatímco v Rodinném příteli si mohu hledat množství kvalit pro budoucí četné reprízy již nyní - neb je to lehčí melodramatický žánr - s Dezertérem budu opatrnější. Jeho kvality jsou opět výrazné, nicméně natolik niterné a syrové drama není skutečně procházkou rajskou zahradou a opakovaně prožívat ty groteskní a surové situace zas a znovu je divácky náročné. Pikantní jsou všechny detaily i celková vyznění těch dramatických oblouků a lidských osudů. Například pouhým obsazením Zuzany Mauréry do vedlejší role v dílčí anekdotě v kadeřnickém salónu už Hřebejk udává tón celé scény, nebojí se ale zároveň zůstat při komediální epizodce v hořkosladkém vyznění, což je velmi cenné. Bylo by ostatně velmi falešné točit čistou komedii z těch přelomových let. Děkuji a těším se na uzavření celé trilogie. (22.10.2017)

Po příšerném prvním díle obrovský vzestup, přestože jsem po patnácti minutách zažíval deja vu s vánočním stromečkem. Naštěstí se děj velmi rychle rozvinul a nechyběly ani ryze groteskní momenty. Opravdu povedený film, hrají tam stejní herci, stejný režisér a výsledek je tak diametrálně odlišný. Jsem zvědavý na závěrečný díl. (17.02.2019)