Poslední zastávka smrt

Pokus o natočení problematické závislosti na fetu nedopadl moc dobře. Hlavně ty herecké výkony jsou žalostné, jediný Tomáš Juřička je věrohodný, jeho postava feťáka je dost nechutná. Jinak žádná sláva. Přece ale jen má tahle inscenace zvláštní kouzlo polistopadové doby a do příběhu se ta atmosféra pěkně obtiskla. A hudba mě občas připomínala mistra Jozefa Revalla! (04.08.2016)

Upřímně řečeno nevím, za co bych dával jedinou hvězdičku, možná kdybych byl holka tak za Pavla Rímského a jeho krásný hlas, ale toho je tady pomálu a navíc nejsem. VJ hraje feťačku kolem které se motá zmalovaný Tomáš Juřička, ona pak vleze do postele slušňákovi Marku Hamanovi (naprosto nevýrazný nevím kdo). Pak ho vezme na velmi srandovní fetparty (stylem jak si scénárista představuje ...), on ji miluje a brání přímo Proti všem, pak je tam léčebna, kde se taky fetuje a protekční synáček se tam chechtá primáři do ksichtu, kolem bloumá Jandák v jedné se svých standardních nudných policajtských rolí se Zdeňkem Žákem, ani jeden nemá co hrát. Bez rychloposuvu a psaní vedle by si člověk hodil mašli ne z tragického osudu, ale z nudy, která tam je. Proboha nikdy víc, já doufal, že to bude aspoň sranda, ale ani to ne, prostě leklá ryba. . (04.08.2016)

Pokus o drogovou tématiku vyšel v československé televizi málokdy přesvědčivě, jako kriminálka je to taky dost zoufalost. Disponuje to ale několika nechtěně vtipnými momenty, kdy chlapec balí dívku větou: "Mám doma rozkládací lehátko" a ráno při odchodu z lehátka to korunuje replikou: "Já už musím jít, v lednici je mlíko nebo tonik." Nezachrání to pěkné epizody hereček starší generace (Hegerlíková, Rosůlková), takže jako celek to shrnuju, že všechno z roku 1990 je špatný. (07.09.2016)

Dnes tu máme, pro změnu, papundeklovou studiovou inscenaci. Tahle však je, ještě navíc, dost špatně zahraná a provedená. Někdy je tam pokus působit na diváka, především v přízračných scénách. Ty zvláštní hudební motivy bych bral možná i za pozitivum. Ač přehnané, pořád snižují debilnost scén. Velice často to totiž vyloženě trhalo uši a já jim nevěřil ani slovo. To snad bylo na první dobrou? Já bych možná i pochválil Veroniku Jeníkovou, ta se, na rozdíl od mnohých ostatních, snažila. Obecně tenkrát-mladí se snažili víc, měl jsem ten dojem. Nicméně dolů to sráží i řada dalších drobných detailů, kterých si postupně všimnete. Končí to pak celkovou rozpolceností - chci ukazovat lesk a bídu feťáctví nebo dělat kriminálku? A proto to dopadlo tak nijak a všelijak. Bez atmosféry a dramatu. Já bych asi vinil nedůsledný scénář, potažmo slabou předlohu (kterou jsem nečetl). A stejně tak i špatnou režii, která ani z vrcholového okamžiku nedokázala dostat naprosto nic. To strašné zpracování je pak už jen podružný problém... (20.01.2018)

Tak tohle bylo ovšem veledílo... Policajti tady mají dost usnadněnou práci, pachatelé jsou buď jejich příbuzní, známí, v nejhorším případě sousedi nebo lidi, s nimiž se dřív nebo později někde náhodou potkají, všichni se se všema navzájem znají, všichni aktéři bydlí ve stejné ulici a v jeden den se náhodou vystřídají ve stejné psychiatrické ordinaci. Svět je malej, ale takhle malej ještě nebyl. Patrně to točili za nějakou rezervu, co se jim tehdy na Kavkách někde podařilo vyštrachat a řekl bych, že to bylo o maličko víc, než kolik by potřebovali na záznam nějakýho divadelního představení. (20.01.2018)