Matango: Útok houbových lidí

Útok houbového lidu! To zní bizarně jako.. No.. Jako útok houbových lidí, moc divnějších názvů (a zápletek) by se asi vymyslet nedalo. Ke cti tvůrcům slouží fakt, že houbáci se objeví jen v pár záběrech a veškerý prostor je věnován osazenstvu malé jachty, která po bouři ztroskotá na pustém ostrově s překvapivým výskytem růstu hub. Postavy jsou klasicky rozvržené a jsou typické postavy, které se dají popsat jednou charakteristikou (kapitán, kráska, spisovatel..) a jsou zoufale ploché, což by nevadilo, kdyby se jelo ve schématu vyvražďovaček (nebo vyhoubovaček...?), ale tvůrci se pokouší o cosi jako o psychologii postav a moc jim to nejde (a jak taky vyrobit psychologii u něčeho, co se celý film prezentuje jenom jako "ta stydlivá, co chce vojet profesora"). Není moc důvodů, proč si tenhle film pustit, není tak dobrý, aby se stal kultem, ani tak sympaticky nablblý, jako anglický název o houbolidech. (03.10.2014)

Po Varan the Unbelieveble jsem měl chuť si spravit chuť u Hondy a taky se stalo. Překvapivě tenhle film funguje slušně, nejedné se o nic převratného a některé scén jsou strašně směšné, ale film splňuje účel mě moc nenudil, i když se samotný příšery objevují celkem pozdě takže film dokáže sem tam nudit, ale nic hrozného, protože se ve filmu neustále něco děje. Atmosféra je solidní a celý ten ostrov je parádně udělaný. Když se na scénu objevý houbo lidi tak se člověk neubrání lehkému zasmání. Béčko na které se mi dobře koukalo ale znova bych si ho asi nepustil. (03.09.2014)

Skvělá hororová sonda nejen do psychologie lidí během výjimečné situace (zde nedostatek jídla na pustém ostrově), ale zejména a hlavně obraz japonské společnosti na začátku 60. let. Ať to zní sebevíc hloupě musím konstatovat, že ve své době velmi kontroverzní Matango, je rozhodně mnohem "hlubší" snímek než se zdá. Nehledě na různé sociální komentáře a kdoví co ještě, Matango má prostě povedenou atmosféru i po 47 letech. Strachy přivírat oči asi nebudete, protože jak to tak u starých hororů už bývá, mnoho scén dnešním pohledem působí spíš úsměvně. Fanoušci klasického hororu a sci-fi atmosféru přesto ocení (už jen ten smích, ach ten smích). Vygradovaný a na svou dobu dosti silný závěr je toho důkazem. Ode mě jednoznačně palec nahoru a doporučení pro všechny svobodomyslné (open-minded je to slovo o které se tu snažím) fanoušky klasického sci-fi/hororu. btw Ještě dodám, že jde o adaptaci hororové povídky The Voice in the Night (William Hope Hodgson) z roku 1907, tedy autora který mj. inspiroval i samotného H. P. Lovecrafta. (04.10.2010)

Príklad, že Iširó Honda vedel vzbudiť hrôzy aj na menšej škále, ako boli jeho ,,kaiju,, projekty. Nepotreboval ku tomu nadrozmerné monštrá ničiace Japonsko, spokojil sa s vytvorením hutnej atmosféry ( podporovanej vynikajúcim dizajnom štúdiovej scény ) a hororových scén. Teda niečo, čo chýbalo rovnako ,,menšiemu,, snímku HALF HUMAN z roku 1955. Honda ( väčšinou ) vedel. (25.03.2017)

„Matango“ je snímek, který není tradičním pojetím mýtu robinsona, ale přesto s emu daří dobře zpodobnit psychologické strádání, paranoiu a obecně náročnost celé situace, aby bylo možné přenést na diváka náročnost situace, ale stejně tak i napětí z toho, co se vlastně stane. Je to trochu odklon od klasických kaiju filmu, ale rozhodně ne odklon v negativním smyslu slova. (18.05.2014)