Mosura

V roce 1961 se Studio Toho odklánělo od původních „vážných“ kaiju filmů (Gojira 1954, Rodan 1956, Varan 1958) a Mothra je toho ukázkovým příkladem: zvláštní kombinace komedie, dobrodružného filmu pro děti jako od Disneyho a klasického monster movie. Jako vždy, první 2 třetiny filmu jsou pouze předehrou pro následný útok probuzeného monstra na Tokyo. Tentokrát to odnese i New Kirk City, hlavní město fiktivního státu Rolisica, jehož název a podle komentářů na netu i vzhed centra připomínají New York City. O komediální složku se stará poťouchlý novinář Senichiro 'Sen-chan' Fukuda (AKA: 'Bulldog'). Ten je mimořádně zvědavý, milý, usměvavý, natvrdlý, zároveň zdatný v pěstních soubojích. Ty 2 třetiny filmu před nástupem Mothry mi přišly vcelku zajímavé, i když je to spíš opravdu napůl pohádka a napůl komedie. 3*. Potom nastoupí Mothra. Není tak akční jako jiná japonská monstra, v podobě larvy se jen tak sune po zemi a ničí co jí přijde do cesty, v podobě můry potom máchá křídly, ulicemi pak lítají auta, stánky, lidé a nakonec se i bortí budovy. Mothra je vyloženě kladné monstrum, takže celá ta zkáza nepůsobí tak temně a bezvýchodně jako u starších filmů. Triky jsou standardně dobré, jak jsme u studia Toho zvyklí (je pod nimi podepsán Eiji Tsuburaya). Opět 3*. (23.11.2008)

Během své režisérské kariéry stvořil Honda spoustu obřích monster, jenž se stali v Japonsku a později i ve zbytku světa velice populární. Vedle Gojiry a Radona se tak zrodila další legenda. Mosura se objevila v celé řadě monster movies a jako jedna z mála byla téměř neporazitelná. Ani tento film se nevyhne poněkud pomalejšímu rozjedu, který může mnohým připadat jako „pohádka“. Tvůrci zde vytvořili fiktivní stát Rolithican ( asi si nechtěli utahovat přímo z USA) a z radioaktivního ostrova se stalo místo plné kouzel. Film už nepůsobí vůbec katastroficky a spíše připomíná jakousi fantasy komedii. Tedy hlavně první polovinu filmu. Diváky jistě zaujmou i zpívající dvojčata, která se posléze rovněž objevila v dalším filmu Mosura vs. Gojira a jiných monster movies. Jejich nádherná píseň "Mosura No Uta" se stala velice oblíbenou a i já sám jsem si jí musel pustit několikrát. Obě dívky vypadali během filmu jako panenky ke hraní a není ani divu, že se je Mosura vydala zachránit. Obě dívky totiž byly jejími nejvěrnějšími strážkyněmi. Nesmím opomenou ani vyzdvihnout výkon hlavní záporné postavy, kterou zahrál Jerry Ito opravdu přesvědčivě. Druhá polovina filmu už konečně přináší onu dlouho očekávanou zlobu okřídlené stvůry. Přestože její podoba není nikterak uchvacující, musím ocenit originální tvůrčí myšlenku a Mosura u mě získala zelenou. (14.07.2011)

Po seriózních plazích kaiju, která se už začala opakovat přichází Honda s Mosurou, která přináší svěží vítr do zatuchlého zkostnatělého světa japonských monster. V první řadě je film humorněji laděný, ale naštěstí ne vyloženě pitomý jako některá pozdější kaiju. Inovativní je také samotná Mothra - její zajímavá mytologie a neméně zajímavý a roztomilý vzhled. Potěšila mě také kvalitní demolice a rozličná vozidla, která se snažila na oplátku zdemolovat larvu. Snad jen škoda nevýrazné (nebo úplně chybějící?) hudby á la Ikufube. (01.07.2014)

Kdo by to byl čekal, že bude radioaktivní macatá můra až takový sympaťák? Vyloženě plnokrevná, zábavná, satirická dramakomedie (se zpěvem) pro celou rodinu. Když jsme u zpěvu... nevím, koho napadla praštěná myšlenka se dvojčaty -- miniaturními vílami, ale to se opravdu povedlo (a všechny další Mothry by bez nich nebyly to pravé). Po únosu zpívají teskné písně, a píseň volající Mothru (Mosura ya mosura) je zpívaná malajsky, aby vynikla exotika, odkud pocházejí. Jsem asi divný, ale mám náběh na slzy do očí kdykoli ji poslouchám... (01.02.2012)

Překvapivě sympatická poletucha plachtí ztrestat lidskou blbost a chamtivost. Nebýt těch protivně zpvajících minidvojčat bylo by to u mě za plný počet. =Slušná zábava, solidní demolice, charismatický záporák a ponaučení na konec-co víc od japonské monsterklasiky čekat?.. Snad jen godzillovskou závažnost a hloubku. (17.07.2013)