Zvony pre bosých

Nemá to v sobě tolik síly a krásy jako Piesen o sivom holubovi, chvilkama se režisér až moc vyžívá v zachycení vnitřních stavů postav, až se to míjí účinkem, přesto se mu daří vtáhnout nás do situace hrdinů a prožívat je s nima. O to víc s námi zatřese opravdu drsnej závěr, kdy chceme plakat a ptáme se proč? Naštěstí se neptáme tvůrců, ale obecně, proč vůbec musí docházet k takovým tragédiím, což vypovídá o hodnotě díla. (14.06.2011)

Zvony pre bosých jsem viděl už před více než 20 lety a jak to chodí, pamatoval jsem si je jako mnohem silnější drama, než jaká nakonec byla střízlivá skutečnost. Toho filmu je docela škoda, protože potenciál byl obrovský a nelze si nevzpomenout např. na mrazivé sovětské drama Vzestup. Přitom ledacos i tak funguje, Rajniak s Müllerem odvádí výbornou práci a ty tvrdé chlapy jim věříte, majestátnost zasněžených hor odvádí rovněž svoje, černobílá kamera Vincenta Rosinece je působivá a motiv dilematu popravit, nebo nepopravit zajatce ve vyhrocené situaci je silný. Jenže scénář má svá slabá místa, nad roztomilým psíkem coby mazlíkem německého velitele ve velehorách se mi zdvihlo obočí, skupina tankistů, kteří nechali tanky někde v údolí a prochází pásmem velehor, taky nedává zrovna smysl. Na Ewu Krzyzewskou se sice dobře dívá, ale některé dialogy mi moc nešly přes uši a ani režie Stanislava Barabáše zdaleka není bezchybná. Nakonec jsou to takové nijaké tři hvězdičky, kdy si říkám, že i těch 60 % celkového dojmu je docela dost vzhledem k rozpačitým momentům. Možná by to chtělo remake.:-) (11.06.2020)

(2x) Ďalšia perla slovenského filmu 60. rokov. Táto vojnová dráma ma opäť dostala skvelo vybudovanými dialógmi postáv v existenciálnej atmosfére konca vojny. Uprostred zasnežených scenérií dochádza k zaujímavému stretu dvoch partizánov, nemeckého vojaka i neskôr zatúlanej ženy. Každý s iným osudom a postavením na stranách barikády, uprostred jednej horárskej chaty, rozohrávajú malý boj o ľudskú česť v neľahkej situácii. Krásne dramatizované za takmer symfonického hudobného doprovodu tónov majstra filmovej hudby Zdeňka Lišku a veľmi, veľmi trpkým spôsobom odľahčené občasným ironickým humorom a absurdnými situáciami. V pamäti mi vedľa hudby z filmu zostáva nepokojne stupňujúce napätie pri rozhodovaní o živote mladého Nemca, dotiahnutom do pôsobivého záverečného stretu, čo mi vcelku pripomenulo Kachyňov Kočár do Vídně... a samozrejme nezabudnuteľný Ivan Rajniak v hlavnej úlohe. ,,Najhoršie na vojne sú tieto noci, takto spávať chlap s chlapom. Ten, kto vymyslel vojnu, musel byť určite buzerant." . . . (90%) (Československá filmová výzva 2019) (03.02.2019)

Nebýt občasné přílišné herecké expresivity (či přehrávání) a zdlouhavějšího prostředku, bylo by to excelentní. No, možná je to i trochu moc psychologizované, ale to je dobou vzniku, to mi nevadí. Jinak, velice neortodoxní a působivé. R. Lukavský, obvykle systematizovaný jako ušlechtilec a klaďas, hraje svého nacistického oficíra velice přesvědčivě, byť je zde dabovaný. A ten mrazivý konec: Auf Wiedersehen, Fräulein. (08.09.2013)

Odheroizování postav je dané dobou. Na malém časovém úseku se mění jednání vystupujících pod vlivem událostí. Bezútěšné drama, v němž vystupuje pouze ZLO (válka) a jakékoliv pokusy o DOBRO jsou marné. Ideálně poskládané figurky: dvojice partyzánů, ve které se snaží jeden přenést na druhého zodpovědnost za život zajatce. I mladičký nacistický voják je ukázán jen jako figurka. Úvodní část působí podobně jako Kočár do Vídně. Dlouhá cesta zasněženými horami na sklonku války. Nesourodé trojici vojáků zkříží cestu ženská „krev a mlíko“, takže náctiletý německý vojáček se mění v muže (nejen procesem prvního holení). Z očekávání, kdy přijde smrt některého z kvarteta „hrdinů“, vytrhne drsný závěr. Symbolika přeživší je naplněna v jejím znásilnění, které sice není přímo zobrazeno fyzicky jako v Kočáru do Vídně, ale celkem snadno si ho divák dovede představit. Název příběhu je naplněn: postupné obnažování postav vede k celkovému obnažení člověka poznamenaného válkou. Sílu příběhu dotváří patřičně dramatická hudba Zdeňka Lišky. (06.12.2009)