Nahoru a dolů Hedvábnou stezkou

Zatím fajn a ty výhledy po výstupech! Chlapi jsou sympatický a evidentně dobrý skialpinisti, jednotlivé výstupy jim silně závidím. Neskutečně tvrdý týpci! Výstup v Afghánistánu, to jsem nepobíral stejně jako prolejzání krasové jeskyně v Kyrgyzstánu. Závěrečný výstup na Manaslu jen završil vynikající dojem z těchto v dobrém smyslu frajerů! (15.09.2016)

Minulý týden jsem koukal na Cestu vzhůru a v porovnání s těmito kluky je Jaroš docela žabař. Kilák pod vrcholem nasadí lyže, sjedou do základního tábora na večeři aby to mohli druhý den zase vyběhnout. Slušné oddíl. Ikdyby na tuto dvojku v Afghánistánu nějaký všivák Taliban skutečně poslal tak mu přes hory bezpečně utečou. (10.10.2016)

Neskutečné co ti borci dokáží. Ve 4 díle během 40 minut s nima člověk navštíví bizarní mramorové město s osvíceným pohořím kolem, projede pouští s hořícím kráterem, na zelených kopcích letí paraglitem, vystoupá na zasněženou pětitisícovku, kterou sjede na skialpech a stihne se družit s místníma. Jaký kontrast proti zatím dosti nudnému cestování trabantů napříč Austrálií. Tenhle dokument je vážně pecka! (01.10.2016)

Tady se úplně nabízí srovnání s jinými dvěma týpky, kteří ale cestovali o půl století dříve... Zikmund a Hanzelka? Oba erudovaní a vždy bravurně připravení. Ač je to paradoxní, na jejich cestopisy se dá dívat i po desítkách let a vlastně vůbec nepůsobí neaktuálně a zastarale, i když jsou už dnes historickými materiály. A to vše prosím dokázali bez internetu, s ručně překreslenými mapami a ručně vypsanými cestopisy... Toto se však bohužel nedá říct o počinu jiných dvou mladých pánů, Svobody a Šťourače. Jejich cestopis působí, jako by si dva nevymáchaní náctiletí blbečci vyjeli jen tak s kamerou na výlet. Komentáře zásadně buď o ničem, nebo trapné, nebo obojí. Jestli se v dalších dílech "zlepšili", tak se omlouvám, ale vydržel jsem jen první epizodu... (25.11.2021)

Po dlouhé době báječný cestovatelsko-sportovní dokument. Kluci mají sice hlavu v oblacích, leč nohy pevně na zemi. Jsou permanentně optimističtí a veskrze uvěřitelní. Za mlada jsem něco podobného provozoval, samosebou v jiné době a tedy poněkud lokálněji, proto dovedu ocenit a vychutnat jejich činnost. Kolega Katgatoo mi mluví z duše. Doplnil bych, že maníkům okolo „žluťáků“ v první řadě nejde o cestování neřku-li sportovní výkony, ale je to jistý způsob zaměstnání (alespoň pro některé zcela jistě). (24.10.2016)