Roger a já

Málokdo umí prezentovat "idylický" americký život tak, jako Micheal Moore. Ve svém debutu ještě trochu piloval svůj styl, ale už tehdy byl typicky přidrzlý, kontroverzní a prostě si s ničím nebral moc servítky a taky, že si to hlavouni z General Motors a jejich naprostá lhostejnost zasloužili, pro ně bylo 30 000 lidí bez práce jen pouhým číslem. Docela mě pobavil Mooreův velký hon na největší rybu z představitelů GM Rogera Smithe a zoufalá snaha dostat se za ním do toho magického 14. patra. (28.04.2008)

Michael Moore zde nerozjíždí naplno svou přesvědčovací metodu "jen já mám pravdu a vy to musíte pochopit", ale volí nejdříve cestu přesvědčování fakty a důkazy ze života. Naštěstí se vyhýbá přímému vnucování názoru a tak se jeho dokument stává pouhým pohledem do městečka Flint o kterém jsem nikdy ani neslyšel a asi už neuslyším. (07.12.2006)

Už tady to Mooreovi "šlo" - tomuto filmu ale ještě chyběl jednoznačný zloduch --- GM prostě jen udělala to, co v kapitalismu firmy dělají, Flint na to prostě doplatil a těžko s tím něco dělat nebo svalovat všechnu vinu na nějakého ředitele, který o takových důsledcích ani nepřemýšlí. Přesto je Roger a já zajímavým (spíše smutným než rýpavým) publicistickým počinem a předznamenal kurz svých dalších a vydařenějších následovníků. 7/10 (10.08.2007)

Michael se rozhodně ve svém debutu zastřeloval, brousil svůj jedinečný sarkastický styl. Existuje-li cosi jako hraný dokument, pak Moore tvoří jakousi dokumentární hru. Zárodky jeho neodolatelné demagogie lze vidět ve volbě typů zpovídaných... zejména buržuj smetánka tvoří neskutečný vzorek lidské debility a pokrytectví, na níž se tvůrce doslova pase a kterou podněcuje. Hraní si se sympatiemi diváka mu jde báječně, ale Roger a já obsahuje pouze několik míst, kde jde veškerý ven cynismus plynule, bez křeče a zasáhne naplno. Pojmenování paradoxu se Moorovi daří nejlépe v závěru. Přesto po celou dobu z neutěšeného portrétu Michaelova "hometown", rozdrceného železnou logikou kapitalismu, mrazí a nic na tom nemění ani občasná rozevlátost a usilovné dobývání lehkosti z proudu vyprávění. Právě tady se zřejmě projevuje Moorova nezkušenost, která však neústí v nějakou rozpačitost, ale spíše v upřímnost... Upřímnost, kterou třeba u 9/11 postrádám... Roger a já je dosti neotesaný dokument, jenže právě díky tomu, že tvůrce hájí své město a své lidi vyznívá tahle přidrzlá žaloba kapitálu velmi horoucně a naléhavě. Není proto zapotřebí vlezlých patetických gest, které mě osobně na pozdějším Moorovi dost vadí. Když přijde o práci jeden, je to tragédie. Když přijde o práci 30000, je to statistika. Ideologie se mění, paradoxy zůstávají? (18.09.2006)

Michael Moore se učil točit víceméně za pochodu, ale přesto je tenhle filmeček celou dobu zajímavý a ani na chvíli nenudí. Hodně osobní téma je promítnuto už do názvu a Mooreovo donkichotské tažení (nebo je to čirá naivita?) proti větrným mlýnům kapitalismu mi nepřišlo tak příšerně demagogické jako jeho pozdější, stylově vyzrálejší, „dokumentární“ filmy. (29.10.2006)