Egon Schiele

Ten portrét není sám o sobě nijak převratný, není to nějaký nový životopisný film, který by byl úplně inovativní. Je to prostě portrét zajímavého, bohémského, problematického, ale neskutečně nadaného umělce, který neměl dost času, aby nakreslil ještě více věcí. Ale zanechal toho po sobě dost. A za ten Krumlov prostě musím dát body navíc. (20.07.2017)

Ačkoli mě životopisné filmy nudí a vyhýbám se jim, tento jsem nakonec zatoužil vidět, dílem kvůli svému zájmu o Schieleho jako takového, a dílem kvůli mé intuitivní předtuše, že by tento film mohl být vcelku dobrý. To se mi sice ne úplně potvrdilo, ale určitě nemohu napsat, že bych film sledoval s nezájmem - myslím, že už minimálně díky hereckému představiteli titulní role mě bavilo na to koukat (a to nejenom proto, že Noah Saavedra je zde Schielemu skutečně velmi podobný). Celkově mi však bohužel přišlo, že na to, jak je ten film dlouhý, se toho v něm stane pohříchu málo, děj není příliš dramatický a dosti vlažným tempem spěje ke svému předem známému závěru - mimochodem tento film mě - tak jako mnoho jiných životopisných snímků již dříve - přiměl k myšlence, zda byl Schieleho život skutečně tak zajímavý, aby bylo nutné jej zfilmovat - jako by prostě nestačilo, aby za autora mluvilo jen jeho dílo. Za mě tedy nakonec spíše zklamání. (07.06.2018)

Egon Schiele byl excentrickým malířem aktů a bez sebemenších zábran maloval na začátku své kariéry kromě modelek i svou nahou náctiletou sestru.Ženy se předháněly,aby mu stály modelem a on je mohl malovat někdy decentně a někdy ve více odvážnějších pozicích.Výrok Egona Schieleho:,,PENÍZE JSOU JEN CÁRY PAPÍRU,UMĚNÍ SI NEZAPLATÍŠ,NEDÁ SE KOUPIT"...Ano,souhlasím,buď to někdo v sobě má jako podle mě Salvador Dalí a nebo nemá a maluje příšerné obrazy jako Picasso.Egon se dá dohromady s Walley tedy s jednou z jeho modelek která se stane tak trochu jeho důvěrnou přítelkyní.Jednou tohoto kontroverzního malíře postihne aféra kvůli malování nezletilých dívek,je zatčen a odsouzen pouze ke třem dnům vězení a "nemorální" skica dívky je soudcem spálena nad svíčkou.Celý film se vrací zpátky a zase dopředu,protože nemocný Egon si vzpomíná na dobu kdy byl skutečně šťastný.Tyto úseky nemocného Egona mě velmi iritovaly, protože lidé kolem něho nosili roušky a to se mi opravdu velmi příčilo sledovat neboť na roušky už jsem velmi alergický jak ve filmu tak i ve skutečnosti.Bohužel pro Egona hraje fakt,že tvoří v době kdy vypukne 1.světová válka a on je odveden k vojenskému výcviku,ale jako umělec do bojů nezasáhne.Egon své umělecké manýry nezapře a místo své přítelkyně Walley si sebou na vojenský výcvik odveze Edith tedy jednu ze svých modelek se kterou se těsně před odjezdem ožení.Je válka a jeho bývalá přítelkyně Walley umírá když se někde na frontě jako zdravotní sestra nakazí.Ke konci války umírá i Egonova manželka Edith po té co se nakazí španělskou chřipkou a o pár dní později umírá roku 1918 i Egon i přesto,že jeho sestra Gerti pro něho na černém trhu sehnala všechny možné prostředky proti nemocem,ale na španělskou chřipku která kosila bez milosti to prostě nestačilo.Jeho obrazy si jako pozůstalost rozebralo příbuzenstvo.Zemřel mladý,ale i tak něco světu po sobě zanechal. (20.06.2020)

Film trpí existenční krizí. Je to dokument? Ne? Životopis? Taky ne. Scény se často mění, což diváka mate. (Uběhl mezi scénami den, týden nebo pouhá chvíle?) Egon Shiele je v umění dosti kontroverzní osobnost, což by se dalo dobře vyobrazit ve filmu. Tady ale ne. Krom otravného množství nahých scén se dočkáte zmateného děje, nekonzistentních napojení děje a ne zrovna výrazných hereckých vystoupení. Pro fandu Shieleho asi fajn, pro běžného diváka naprostá ztráta času. (31.10.2018)

Velcí umělci nepotřebují dlouhý život - po vytvoření svého klíčového díla odcházejí. Nejinak tomu je u rakouského umělce Egona Schile. Jeho úžasné akty balancující na hraně erotiky a pornografie fascinují dodnes a staly se po právu jedněmi z nejdražších obrazů a kreseb aukčních síní. Živočišnost a přitom křehkost se svorně snoubí v díle, jež kdysi pobuřovalo a dnes okouzluje. Jako šťastné se ukázalo zvolit dopisy a vzpomínky a poskládat z nich mozaiku malířova života. Znalci jeho díla nebudou jistě překvapeni hojnou nahotou, která zde mohla být klidně prezentována i více a explicitněji. Vždyť byla součástí jeho života i díla. Kamera občas vykouzlí krásné obrazy (stavení na samotě, pózování modelek, sloupce namodralého světla deroucí se skrze okna do místnosti či noční sněžení), ale uměl bych si představit více poetiky. Nemuseli by to být zrovna P. Greenavay nebo Ken Russell, stačil by K. Kachyňa. Přesto jsem byl nakonec spokojen. (20.06.2020)