Egon Schiele

Patrně nejunylejší film o provokatérovi, jaký jsem kdy viděl. S provokatéry přitom bývá dost velká zábava, jenže Dieter si řekl "ne, budeme jenom střídat holky, to stačí." Šmarjá, co je na tom, tohle dělali chlapi už na Divokém západě, akorát se o tom nedochovaly žádné čáranice. Jakýkoli náznak, že by se příběh mohl rozběhnout taky jiným směrem byl náležitě potrestán, takže jsem si nakonec připadal jak v kozím chlívku u babičky. Já si nestěžuju, jsou to koneckonců moje oblíbená zvířátka, ale životopis o umělci by měl odrážet hloubku, jakou sám umělec ve svém tvoření cítil. Teda já aspoň doufám, že Egon cítil ještě něco jiného než svého kašpárka, protože abych byl upřímný, tak nejvíc ze všeho mě na celém filmu pobavila informace, že v dnešní době se jeho črty prodávají za miliony. (24.11.2016)

Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise. (30.04.2017)

Téma Schieleho není v kinematografii nějak nasycené, takže nový životopis velmi vítám. Pro příznivce té magické éry vídeňského kumštu a českokrumlovské kapitoly jest to radostná událost. Srozumitelný, emotivní, inspirativní. A nádherně pomrkávající na prolínání Schieleho s Klimtem. Nyní se mohu spokojeně vrátit ke staršímu filmu Herberta Veselyho Exzesse, už se na něj těším, neb jsem si dodala touto freskou odvahy. (30.08.2017)

Film trpí existenční krizí. Je to dokument? Ne? Životopis? Taky ne. Scény se často mění, což diváka mate. (Uběhl mezi scénami den, týden nebo pouhá chvíle?) Egon Shiele je v umění dosti kontroverzní osobnost, což by se dalo dobře vyobrazit ve filmu. Tady ale ne. Krom otravného množství nahých scén se dočkáte zmateného děje, nekonzistentních napojení děje a ne zrovna výrazných hereckých vystoupení. Pro fandu Shieleho asi fajn, pro běžného diváka naprostá ztráta času. (31.10.2018)

Schématický ako sviňa. Bez pridanej hodnoty, bez výraznejšej dramatizácie. Potenciál pekných obrazov a jázd je narušený zbytočne popisnými detailami a strihom, ktorý narúša atmosférickosť a umeleckosť diela. Čo na tom, že herci sú fajn. Prečo by nás mal zaujímať životopis o maliarovi, ktorého osud je tak podobný tisíckam iných životopisov? Najhoršie na filme považujem fakt, že je tam toľko nahoty, až sa táto explicitnosť stáva nudnou a nezaujímavou. Prostredie/kostýmy a iné formálne zložky sú v pohode. Ale po filme zostal neuspokojivý pocit. Hlavný hrdina je totiž značne otravný vo svojich umeleckých kreáciach. (15.03.2017)