Šakalí léta

Na Šakalí léta jsem se opravdu těšil, hodně jsem o nich slyšel (např. že zde Dejdar stvořil legendární postavu "Bejby", která patří k jeho nejlepším) a výsledek mě… zklamal. A to dost. Zpočátku to vypadalo slibně, příchod Dejdara na scénu za to stál a já si říkal, že to vypadá na fajn film, ale potom se táhlo, táhlo a táhlo. Příhoda s pivem a písnička "Na kolena" - to jsou scény, které mě vytrhly z letargie, ale jinak to byla opravdu slabota a jedno z největších (českých) filmových zklamání. A ani ten Dejdar tam nedostává tolik prostoru, aby to mohl nějak zachránit. Možná jsem na film moc drsný, ale zkrátka a dobře, potom všem, co jsem o něm slyšel, jsem se těšil na jednu legendu. Bohužel z legendy se vyklubala pěkná blbost. 40 %. (31.01.2013)

Při prvních záběrech filmu jsem se domníval, že jde o snahu navázat a aktualizovat STARCE NA CHMELU. Ty další ten zprvu jednoznačný dojem jen zproblematizovaly. Dvojí kolej filmu - chytlavé, dobové realitě odpovídající Hlasovy rockové písně byly ta případnější - se postupně mění i v dvojí kvalitu filmu. Ta druhá se odlišuje doslova škobrtáním o dobové reálie: Někdy se podaří váhu srovnat, jindy následuje neodvratitelný propad. Nepříjemně překvapují některé násilné ideologické aktualizace, které předbíhají svou dobu o 25-30 let (děj filmu je - nebo má být - situován zhruba do let 1954-1957). Celkový dojem je - např. ve srovnání s PELÍŠKY - mnohem rozporuplnější. To nejpodstatnější, co na sebe LÉTA prozrazují, je talent nejen Hřebejkův, ale v podstatě celého jeho tvůrčího týmu. Tady ovšem převážně v rovině ne vždy dovršených příslibů. (02.12.2007)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Šakalím letám som dlho odolával. Jednak v čase uvedenia do kín som bol znechutený otravnou reklamou. Titulná pieseň sa mi nepáčila a hrali ju pomaly aj na pohreboch.Ale tento film som od Honzu Hřebejka ešte nevidel tak som sa rozhodol že si ho pozriem. S odstupom času vidím, že som o nič neprišiel keď som ho nevidel v čase uvedenia do kín a o nič by som neprišiel keby ho nevidím vôbec.Prehrávajúci Dejdar, zlé ale skutočne zlé " Bejbiny" spevácke výkony.Zhrnuté do troch slov "Zvláštny kŕčovitý gýč".Som rád, že Hřebejk našiel rýchlo správnu cestu. (13.09.2012)

Nemam rád muzikály. Navíc podle některejch těch týpků to vypadalo spíš na buzikál. Nicméně několik světlejších momentů se ve filmu našlo a Dejdar byl překvapivě celkem sympaťák (jinak ho moc v oblibě nemam). Jako celek je to ovšem naprosto o hovně. A písničky Ivana Hlase jsou otřesný. Ten by měl na tu kytaru mít snad zbrojní průkaz, protože poslouchat skoro 2 hodiny ty jeho sračky je snad horší, než dostat kulku do hlavy. (19.11.2006)