Šakalí léta

Při prvních záběrech filmu jsem se domníval, že jde o snahu navázat a aktualizovat STARCE NA CHMELU. Ty další ten zprvu jednoznačný dojem jen zproblematizovaly. Dvojí kolej filmu - chytlavé, dobové realitě odpovídající Hlasovy rockové písně byly ta případnější - se postupně mění i v dvojí kvalitu filmu. Ta druhá se odlišuje doslova škobrtáním o dobové reálie: Někdy se podaří váhu srovnat, jindy následuje neodvratitelný propad. Nepříjemně překvapují některé násilné ideologické aktualizace, které předbíhají svou dobu o 25-30 let (děj filmu je - nebo má být - situován zhruba do let 1954-1957). Celkový dojem je - např. ve srovnání s PELÍŠKY - mnohem rozporuplnější. To nejpodstatnější, co na sebe LÉTA prozrazují, je talent nejen Hřebejkův, ale v podstatě celého jeho tvůrčího týmu. Tady ovšem převážně v rovině ne vždy dovršených příslibů. (02.12.2007)

Spojení Hřebejk + Jarchovský je pro mě vždy zážitkem, ale tenhle film mám ze všech nejraději. Skvělý scénář (vycházející z ještě lepší knížky), skvělí herci (především tedy pan Abrhám) a geniální hudba. A navíc vznikal v době, kdy to pro český film nebylo zrovna jednoduché. Přesto, že jsem ho viděla snad stokrát a znám každou repliku, mě pořád baví, proto 5*. (25.01.2011)

Na mě moc dejdarovský, barevný, ulítlý a přemrštěný. Ovšem potencionál Jana Hřebejka se už i zde objevuje a vlastně i tehdy se dalo předpokládat, že nás s tímto režisérem čekají velké filmy. Muzikály moc rád nemám, až na výjimky typu Pomády či z českého prostředí snesu Starce na chmelu, tady se ovšem musí smeknout před dvěmi písničkami. Tou první je "Jednou mi fort povídá", ze které čiší plno nespoutaného elánu a hlavním trhákem celého filmu je pak song "Na kolena", čímž celý film vygraduje a divák tak dostává slastné zadostiučinění v podobě odvety všem těm komunistickým páprdům. Věřím, že v roce 1993 to muselo být opravdu silné. Ovšem dnes, když mírně řečeno veškeré nadšení už opadlo, to působí hodně staře. Každopádně toto filmařům nevyčítám, to je věc doby. Ale co nemůžu odpustit, je fakt, že padesátá léta v Americe nejsou padesátá léta v Československu. Doba písniček, tance a veselí - tak to padesátky u nás rozhodně nejsou (teda pokud nepočítám tanečky v rámci budování naší vlasti). Padesátky jsou bohužel příliš smutné a šedé, než aby se dalo uvěřit tomu, že tady někde skotačili týpci podobní Elvisovi. (05.12.2013)

Dovolím si začít tím, co mi obrovským způsobem vadilo. Že herci mají jiný hlas, když mluví a když zpívají čert vem. Ale že herci při zpěvu otvírají držku v jiný okamžik než jde text, přes to se přenést nezvládnu. Celkový příběh mě závratně neoslovil, pořád se to točí kolem toho stejného dokolečka kolem. Obsadit do hlavní role Dejdara? No, nevím. V mých očích je to herec vhodný tak maximálně do Comebacku a dalších podobných P(p)tákovin. Takže z věcí za zmínku stojících a zároveň zastupujících slovo KOMEDIE zůstalo pouze vysklené okno a ředěné pivo. Toto nechť jsou záležitosti, díky kterým se neuchýlím k odpadu, neb má k němu tento snímek sakra blízko. * (26.10.2011)

Nemůžu nesrovnávat s o dva roky starší OBECNOU ŠKOLOU - v obou případech šlo o silné debuty našich nejvěhlasnějších a nejlepších porevolučních filmařů a o retro snímky nahlížené (aspoň částečně) dětskými hrdiny, jejichž světem otřese příchod výrazné postavy zvenčí a jejichž "nudní fotrové" se ve finále mení v skutečné hrdiny. Hřebejk měl poněkud horší startovní pozici - záda mu scenáristicky nekryl Svěrák starší, jeho ohlédnutí do minulosti nebylo tak hřejivé a navíc si k retru přidal i muzikál - a také dopadl o poznání hůř. Kvalitu tanečních scén sice moc neposoudím a soundtrack se mi líbil, příběh ale poněkud drhne, např. vychtěně působící krize vztahu mezi Edou a Kšandovou sestrou. Zatímco u Svěráka dle očekávání bodovala nejvíc ona nejvděčnější postava cizince přicházejícího zvenčí změnit pravidla, u Hřebejka excentrického Bejbyho hravě zastiňuje nudný okrskář bez chuti Prokop v Abrhámově skvělém podání. (03.04.2016)