Finále

Smutné je, že tím nejlepším a nejzajímavějším je nakonec právě onen penaltový rozstřel. Tehdejší hvězdy sleduje kamera v současnosti poněkud proměnlivě a zatímco takový Dobiáš si krade až zbytečně velký prostor, nejzajímavější linka s Masným je o dvou scénách bez pointy, která by celou jeho situaci více osvítila. Za vyložený průšvih pak považuji všechny vsuvky typu Čekání na Hamšíka, protože projet se Neapolí je sice na pohled krásné, ale že bych se dozvěděl něco víc, než že v Itálii svoje idoly milují, to se bohužel nestalo. V kombinaci s nicneříkajícím blábolením toho času nevděčného liverpoolského synka Škrtela bych ze sálu odcházel téměř až rozčarovaný, ale je tu jedno velké ALE. Před samotnou projekcí totiž proběhla v sále příjemná tombola, a když mi sám Antonín Panenka vylosoval hlavní cenu v podobě pamětních medailí Ligy mistrů, tak musím mít excelentní náladu, i kdyby byl film sebehorší. Díky, Tondo. Paľo s Dušanem do toho ale příště musí jít s daleko jasnějším záměrem. (12.11.2016)

Střet dvou generací? Tak trochu jiný dokument? Snaha být za každou cenu originální? Oslava bělehradských mistrů? Opravdu nevím! Dobiáš nabízející štamgastům sázkových kanceláří staré knihy, aby si přilepšil k důchodu – Ondruš pouze s mobilem u ucha – Kucka počíta, kolik fanoušků požádá o společnou fotografii – Čapkovič jako lidový vypravěč – záběry ze současné šatny slovenského národního týmu – Hlošek spívající Dianu na „pouťové“ akcičce – Móderova jedna věta - Pivarník ukazuje na jakém gauči prosedí celý den – filmaři nahání po Neapoli Hamšíka – Panenkův nesmrtelný dloubáček ………. Tisíce kraťoučkých linek, některé úplně zbytečné (Hamšíkova Neapol), některé nic neříkající (Ondruš a jeho telefonáty), některé nedotažené (osud Bély Mastného), některé úsměvné (Dobiáš či Čapkovič), některé hodící se (Viktor trénující potěr), ale všechny téměř s nulovou informační hodnotou. Vážně, kdyby jste čistou náhodou právě spadl z Marsu a o historii tuzemského fotbalu jste věděl kulové, tak po zhlédnutí Finále na tom bude plus mínus stejně. Jo a Tonda mu to na konci stejnak zase kopne doprostřed. (25.05.2018)

Trápne momenty /Dobiáš, Csontó, Ondruš, celá terajšia SVK repre/ striedajú tie lepšie /Panenka, Masný, Pivarník/. Medzitým prestrihy na notoricky známe finále ME 1976. Zámer ukázať porovnanie terajších a minulých reprezentantov tak úplne nevyšiel lebo aj tí minulí sa priznali k dobrému životu. Však mali všetko, čo chceli.a porovnávať so súčasnosťou je klamlivé. Tiež by som chcel zarábať ako nemecký učiteľ. Celkovo slušných 35% (08.10.2017)

Na Finále jde nádherně vidět, jak velký rozdíl může být mezi sportovními dokumenty. Tento sice nestaví na národem mnohem více vnímaném Naganu, ale parádní námět (téma) má také. Provedení je však veskrze průměrné. Jak píší mnozí další v komentářích kolem mě, atmosféra ze snímku prakticky nesálá žádná a přidaná hodnota není nijak velká. Potěší některé komentáře zúčastněných, ale jinak není důvod, proč se na tento počin kdykoliv podívat znovu. Pásky z Nagana jsou nasnímány s mnohem větší kvalitou. Přesto Finále není vyloženě špatné. (24.05.2018)

Príjemný dokument, relatívne dobre zostrihaný. Mne osobne nevadilo to prepájanie s dneškom a pohľadom na dnešnú Slovenskú repre. Podľa mňa tu išlo o akési porovnanie a poukázanie na niečo, čo bolo vtedy celkom bežné a dnes je rarita. Tým myslím časté postupovanie na záverečné turnaje. Je pravda, že niektoré scény boli možno zbytočné a niektoré málo vysvetlené či rozvedené. Mne tu však išlo o tú emóciu, o ten krásny pocit, keď môžem povedať, že sme niekedy boli majstri Európy. Sumár sumárov, celkom slušné, s dobrou myšlienkou a emóciou. Nedostatky až tak neriešim. Iba by som podotkol, že český futbalisti neboli spomenutí asi kvôli tomu, že sa jednalo o slovenský dokument a nie československý, aj keď to nebránilo tvorcom zahrnúť aj Čechov, predsa len, naša minulosť opisovaná v tomto filme sa týka aj ich. (08.10.2017)