Letadla, vlaky, automobily

Úžasný film, proč tohle nedávají každýho půl roku v televizi? Jak Martina moc nemusím, tak tohle je asi jeho nejlepší komedie, v kombinaci s Candym jsou prostě geniální. Přitom stačí málo - dvojice nedobrovolných spolucestujících kteří se neustále hádají se vydává z New Yorku do Chicaga a mají šílenou smůlu. Ale fakt šílenou.To vše za doprovodu skvělé muziky, která žene příběh dopředu a úplně fantastických scének a hlášek. "Fuck" scéna s ženskou v půjčovně aut, pobyt v motelu nebo šílená jízda vypůjčeným autem se střídají s hláškami typu "Kde máš druhou ruku? Mezi dvěma polštáři. To nejsou polštáře!!!". A navíc to má krásný, i když trošku smutný konec. Parádička. (23.07.2009)

„Vraví, že ideme nesprávnym smerom.“ – „Je opitý. Odkiaľ by vedel, kam ideme?“ Veľké sklamanie. V prvom rade mi film pripadal byť riadne prestrihaný (občas sa mi zdalo akoby medzi dvomi za sebou nasledujúcimi scénami mala byť ešte jedna ďalšia, no nebola). V druhom rade, momenty, ktoré mali byť vtipné boli buď nudné (čistenie dutín pred spaním) alebo trápne (buran Owen). A ani tie, pri ktorých by som mal s postavami súcitiť vo mne žiadne emócie nevyvolali. A v treťom rade, i keď mám rád Stevea Martina aj Johna Candyho, spolu im to akosi škrípalo, necítil som medzi nimi žiadnu chémiu. Takže buď som bol pri sledovaní v zlom psychickom rozpoložení alebo je John Hughes totálny packal. Prikláňam sa však skôr k možnosti číslo dva. 40 % (02.12.2020)

Takhle nějak si představuji americkou komediální klasiku, která se v televizi pouští stále a stále dokola o všemožné svátky. Rodinná zábava, která i na několik shlédnutí nebude nudit. Letadla, vlaky, automobily sázejí především na souhru ústřední dvojice Steve Martin a John Candy, která funguje na výbornou. Příjemná stopáž a přesně dávkované vtipy a tragické vyústění z tohoto filmu dělá pro mě u nás neprávem zapomenutou klasiku, kterou bych v televizi viděl několikrát a stále by mi to nevadilo. (19.07.2012)

Jeden z nejlepsich filmu jak Martina, tak Candyho. Zapletka filmu v podstate neni vubec dulezita a je hodne jednoducha, jde tu jen o to, ze se Martin chce dostat na svatky domu, ale filmu to bohate staci. Jakmile se totiz da dohromady s neskutecne dobrackym a otravnym Candym a zacne bejt nasranej, zacne rezba. Skoro porad maj totiz hlavni hrdinove smulu, pripadne delaj naky kokotiny a hlaskujou a prakticky porad je cemu se smat. Navic dvojka Martin - Candy je naprosto dokonala, skvele se doplnujou a akorat ten zbytecne sentimentalni konec si tvurci mohli odpustit. (22.07.2008)

Když Neal, poté co se poprvé loučí na nádraží s Delem, říká, že jejich společná cesta letadlem byla zajímavá, Del odpovídá "To je hláška roku!" Tak já bych se nedivil, kdyby pro mnohé diváky byla tahle Letadla, vlaky, automobily přímo komedií roku! Tvůrcům se zde totiž koncem 80. let, kdy tvůrčí kvality ve světě filmu začínaly obecně hodně upadat, povedla velmi svěží a vtipná crazy komedie o nejednoduchých cestách před svátkem domů a též o osudovém setkání dvou lidí odlišných povah, kteří měli v ten osudový den ale smůlu... nebo spíše štěstí? Trochu předvídatelný děj vyvrcholí možná trochu až pateticky dojemnou rodinnou scénou, ale když se nám ty svátky blíží, proč se trochu romanticky a naplno nedojat? Když tomu závěru, tlačícího jemně na pílu i na city, předchází tolik povedené zábavy, vlastně s tím ani nemám tolik problém. Komika Steve Martina mi vždycky připadala na můj vkus poněkud moc ujetá, ale musím říct, že se mi povedlo bez problémů od první chvíle naladit se s Martinem na stejnou vlnu a užívat si tahle ujetá dobrodružství a trampoty na cestách a stejně jako ti dva se u toho pravidelně naplno smát. Takže... ano! :-) 80% (05.12.2020)