V písku - Příslib svobody

Z čistě filmového hlediska je to hodně povedený film. S docela jednoduchou konstrukcí příběhu, který je ale výborně napsaný i zahraný. Nevím, kde ty herce vzali, ale všichni působili naprosto věrohodně. Nejvýraznější postavou je dánský feldvébl, který Němce zároveň nesnáší a zároveň k nim nedokáže nemít soucit. Scény zneškodňování min jsou dechberoucí a rozhodně jsem se cítil nervózně pokaždé, když kluci začali šroubovat vršek. Nicméně nakonec jsem nedal 5, ale 3. A ten důvod je nefilmový. Čím dál je od války (a čím víc filmy natáčí spíš "zápaďáci", kteří si Wehrmacht neužili v takové kráse jako třeba Bělorusové, tím víc se tam promítá současná až přehnaně humanistická optika a obviňování původních obětí - něco jako "nepřehnali jsme to?". Třeba v tomhle filmu se o tom, co vlastně Němci těch šest let dělali, nedozví divák vůbec nic. A když si k tomu pak přihodíte všechny ty Habermannovy mlýny, Vyhnání Gert Schnirch... Mladí lidé, kteří toho třeba moc nenačetli, pak můžou mít pocit, že ti zlí byli vlastně až ti pováleční "mstitelé" (ne, že by mnohdy zlí nebyli!), bez toho, proč se vlastně tohle všechno spustilo. Takže dávám tři. S poznámkou, že na podobné filmy by lidé měli koukat až potom, co se kouknou třeba na Jdi a dívej se. (30.12.2016)

Jednoznačně za 5! Parádní záležitost, která je spíše psychologickým dramatem než válečným filmem, protože se odehrává v prvních mírových měsících roku 1945. Už jsem to tu psal vícekrát, vždy mám trochu problém, když hlavními hrdiny ve válečných filmech jsou Němci, Japonci, či jiní okupanti... Ačkoliv se zájmem sleduji osudy toho či onoho vojáka, dívám se na ně s vědomím milionů obětí. Tady ale nešlo necítit k těm klukům lítost. Kdo o válce něco ví, ví také, že poslední odvody do války v Německu braly sotva odrostlé chlapce nebo naopak starce. Už nebylo do válečného masomlejnu z čeho brát...Sice se sem tam podařilo z někoho udělat fanatika pro jeho neznalost hrůz s příslibem tajných zbraní, většině se ale od rodin vůbec nechtělo. Na frontě tito chlapci neměli valných bojových hodnot nejen kvůli nedbalému výcviku, ale také proto, že na straně spojenců proti nim stáli ostřílení veteráni. Pokud nepadli, bylo na konci války zajato mnoho takových vyděšených štěňat. S vědomím tohoto jsem učinil vyjímku, stejně jako serža od SAS paragánů, který je měl na starost. Bylo zajímavé sledovat jeho počáteční apatii vůči těmto lidským bytostem německé národnosti, zřejmě následek prožitých hrůz z bojů. Vše bylo skvěle zahrané a skvěle nasnímané. Udivilo mne jak pokaždé u každé z min zatajuji dech při šroubování roznětky... Ačkoliv se postup spojenců může zdát krutý, kdo jiný měl ten binec po sobě uklidit? Zaminované pláže zůstat nesměly, a proč by životy měli riskovat spojenečtí vojáci či civilisté? A pak, rok 1945 byl rokem strašného hněvu na Německo, rokem strašného procitnutí při zjištění kam jezdily všechny ty vlaky s Židy... Rok pomsty na poraženém nepříteli. Je třeba si uvědomit, všude byl i hlad. Británie byla vyhladovělá, nad Nizozemím, Belgií a Francií shazovaly těžké bombardéry kontejnery s potravinami...Nebýt USA a jejich konzerv, bylo by zle, moc zle !. Doba byla prostě zlá i když už bílá holubice rozprostřela své perutě nad válkou rozdrásaným světem. Hvězdou filmu byl jednoznačně Roland Møller ! Jen se ptám proč se miny hledaly takto ručně a pro finální kontrolu se třeba nepoužila minohledačka? 5 protitankových min. * * * * * (23.05.2016)

Asi nejoriginálnější válečný film za posledních x let a zároveň strašně silné lidské drama, které se nesnižuje k účelovému nátlaku na emoce, ale "jen" ukazuje realitu takovou, jaká byla. A zároveň nutí k přemýšlení. Na jednu stranu člověk soucítí s německými kluky, kteří si sice kolikrát ani nestačili uvědomit, co je válka, ale jen proto, aby byli nahnáni vlastně do něčeho ještě horšího a na druhé straně je otázka, kdo jiný by měl na podobném úkolu pracovat a riskovat život. Spojenečtí vojáci? Místní obyvatelé? To jistě ne. Jasně, zadostiučiněním by bylo, kdyby se po minových polích plazili ti, kteří seděli před soudními tribunály, nebo alespoň členové jednotek SS, ale jak už to tak bývá, válku nakonec odnesou ti nejnevinnější. 90% (19.05.2016)

Jo, film vám nasadí do hlavy spoustu otazníků a emocí. Kolik zfanatizovaných německých spratků dokázalo zabít a utýrat lidí ? Kolik jich ke konci bylo chudáků, když Hitlerovi došel dech a verboval děti? Dá se to všechno dnešníma očima objektivně posoudit ?Jsou emoce správně, nebo špatně ? Každopádně, po válce je skupina německých vojáků, skládající se z výrostků, přidělena na pobřeží, aby jej vyčistila od několika druhů nášlapných min. Velmi dobré a doporučuji, podobnou zfilmovanou tématiku tak často nenajdete. (01.01.2018)

Originálny pohľad na vojnu aj z druhej strany a tak akosi ľudsky. Smutný námet s extrémne silným príbehom, ktorý ma držal v napätí a smútku od začiatku až do konca, úplne ma pohltil. Dostalo sa mi skutočného pohľadu na vojnu, zo strany obyčajných ľudí i vojakov, čoho výsledkom bola zmes rôznych pocitov, hlavne však hnevu a hrôzy. Vojna kriví charakter ľudí, to je stará známa vec, avšak v tomto filme sa veľmi tvrdo poukazuje aj na fakt, že je i nevyčerpateľnou studnicou rôznych nezmyselných predsudkov a že proste berie ľuďom racionálne myslenie. Bolo to nádherne ukázané na postave seržanta, ktorý na začiatku plný nenávisti dostal za úlohu dohliadať na 14 nemeckých zajatcov (ešte deti), aby po sebe "upratali". Postupne sa však jeho názor na týchto chlapcov začne meniť a on tak konečne získa to, čo vo vojne stratil - svoju ľudskú tvár. Ten záver určite nenechá nikoho chladným, emotívne a veľmi, veľmi smutné. Nádhera. (23.05.2016)