Scénář:
Marco BergerKamera:
Martín FarinaHudba:
Pedro IrustaHrají:
Gabriel Epstein, Lucas Papa, Nicolás Barsoff, Francisco Bertín, Antonia De Michelis, Gaston Re, Arturo Frutos, Andrés Gavaldá, Juan Manuel Martino (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Fernando a jeho nejlepší kamarádi tráví léto v domě na předměstí Buenos Aires. Opalují se, plavou v bazénu, povídají si o sexu, kouří trávu a pijí alkohol. Fernando do skupiny přizve nováčka, se kterým se seznámil na lekci Taekwonda. Germán do kolektivu dobře zapadne, a tak nikdo nepředpokládá, že by ho mohlo něco zásadně odlišovat od ostatních. Velmi brzy však jeho přátelství s Fernandem přerůstá v intimitu. Známý argentinský režisér Marco Berger, autor oceňovaných filmů Hawaii a Ausente, se spojil s Martinem Farinou a společně zkoumají psychologii heterosexuální skupiny mužů až neklidně hypnotickým způsobem. (thommas)
(více)Recenze (10)
Přehlídka polonahých a nahých opálených svalovců... jestli šlo autorům o vizuální dojem a o navození pocitu gaye mezi tlupou přitažlivých heterosexuálů, tak na to stačilo pár prvních scén a nemuselo to mít skoro 2 hodiny, protože dějová linka je tak moc poddimenzovaná, že to připomíná spíš sestřih z reality show Big Brother - a nezachrání to ani místy vcelku dobrá kamera. Nuda, kterou nezlomí ani "nečekaný zlom" v poslední scéně před závěrečnými titulky. Je to hodně zašlý a slabý odlesk Hawaii. A navíc si nejsem úplně jistý vykreslením "typické" mužské heterosexuální společnosti - ale to je čistě subjektivní dojem, který na hodnocení nemá vliv. ()
Od Marca Bergera jsem zhlédla již tři snímky. Má svůj osobitý přednes a styl zpracování, který je v jeho filmech velmi podobný. Taekwondo by nemuselo být ničím jiným, než jakousi decentní verzí na filmy Larryho Clarka. Nesnaží se prvoplánově provokovat, šokovat. Prostě jen sleduje skupinu chlapů, kteří se povalují a poflakují po baráku, chlastají, hulí a celkově dělají velké kulové. Člověk si řekne, že sledovat více jak hodinu a půl partu chlapů, kteří si navzájem očumují přirození, chodí po baráku polonazí, vedou mnohdy nepodstatné konverzace, by mohlo začít po chvíli nudit. Možná to tak na někoho bude i působit, ovšem silná herecká sestava táhne i přes dějovou jednotvárnost snímek hodně nahoru. Zamrzelo mě jen, že docela slibně rozvíjený vztah mezi Fernandem a Germánem je v závěru filmu zakončen pouze jednou "kissing scene." A to ještě ve tmě. Alespoň že tak. Kdyby nedošlo alespoň na to, I would probably get really mad:) ()
Sledovat Taekwondo je jako chytat záblesky Bergerova nepřekonatelného Hawaii a snažit se vytěsnit všechnu tu trapnou nudu, co se vznáší nad bazénem. Pomalé tempo sociopsychologické sondy do heteronormativity působí, jako by se většina z děje na plátně minutu po minutě improvizovala. Pokud tomu tak je, chybí Taekwondu zruční improvizátoři. Pokud ne, chybí mu silnější scénář. Martín Farina si ale tenisákem do hlavy rozhodně nezasloužil. Jeho dokumentární explicitní kamera se noří do Bergerovy typické idylické izolace a vzniká cosi co, ač náchylno k desítkám výtek, v jádru zůstává výtečným a osobitým Bergerem, čarujícím i s nepříliš povedeným materiálem. Magický realismus + soft porno + psychologická sonda + představení ochotnického spolku argentinského hřebčína. ()
Od Bergera jsem viděl šest let zpátky tři filmy hned po sobě, takže Taekwondo bylo dalším shledáním po relativně dlouhé době. Časoprostorově jde o skromný a komorní film soustředící se na více postav najednou, přičemž u většiny z nich jde spíše jen o letmé a povrchní pohledy do nitra jejich postav. Taekwondo je místy až příliš ukecaný, místy naopak až příliš tichý, daří se mu však po celou dobu budovat celkem umným způsobem rostoucí sexuální napětí mezi Fernandem a Germánem. Z velké části jde sice o všední pohled do života party chlapů, kteří se rádi povalujou, pijou a paří, avšak ona všudypřítomná, a přitom opravdu nenápadná romantická linie tomu dodává na jinakosti. Ve výsledku slabší, ale stále tři hvězdy! ()
Ač je Marco Berger má srdeční záležitost, tentokrát oslavné ódy pět nebudu. Marco nastavil svým filmem "Hawaii" laťku asi příliš vysoko a zkrátka se neubráním srovnání více počinů jednoho režiséra. Je několik věcí, které mě rušily: moc lidí na malém (komorním) prostoru, kteří spíše nezáživně žvaní a k ústřednímu ději nijak nepřispívají ani ho nikam neposouvají, dále nahota, kterou Berger velmi rafinovaně a chytře skrýval ve svých minulých počinech, je doplňována fatálním výronem obnažených penisů, který opět děj nikam neposouvá ani mu nepomáhá. Chvilky připitomělého blábolení herců střídají tichá místa, ta, která mi v jeho jiných filmech připadají tak účelná, tady působí hluše. Ta ticha, která bývala tak výmluvná, v tomto filmu ztrácela svou magickou sílu. Vyzdvihuji hudbu, používanou úsporně, ale zato ve chvílích, kdy to opravdu sedlo. Záběry, které mě tak rozmazlily a které mě téměř bezdotykově uspokojovaly v Bergerových předešlých filmech, které nechávaly pracovat fantazii a tím mistrně spoluvytvářely to pověstné erotické dusno, nechyběly, ale připadly mi okoralé, snad proto, že děj okolo jim nedal vyznít, místo toho je většinou necitlivě zabil přitroublými pivními kecy. Základní pocit, který si z tohoto Bergerového počinu odnáším je, že méně by znamenalo více. Tak třeba příště to zas bude lepší. Určitě se těším. ()
Reklama