Ocelová přilba

V 50 tých rokoch sa o 2. svetovej vojne točili len ľúbostné romance a melodrámy, ale sem tam sa objavili priami vojnoví účastníci, ktorí chceli oživiť svoje bojové spomienky a tak vznikali filmy ako Oceľová prilba, 1951; Merrilova banda, 1962 alebo Veľká červená jednotka, 1980. Tento film sa na prvý pohľad javí, ako veľmi starý film, ale aj napriek tomu je veľmi silný. Celý sa odohráva na pozadí Kórejskej vojny (1950 až 1953) ale najsilnejšími myšlienkami boli predsa len udalosti z 2. svetovej vojny. Objavila sa tu po prvýkrát informácia o internácii Japoncov žijúcich v Amerike po prepade v Pearl Harboru. Tento proces premiestňovania do koncentračných táborov prebiehal po dobu ôsmich mesiacov od 24. marca 1942 do 3. novembra 1942. Celkovo sa jednalo o 112 tisíc Japoncov. Režisér a scenárista Samuel Fuller prežil 2. svetovú vojnu, ako pešiak 16. pešieho pluku armády Spojených štátov a prežil ťažké boje v Afrike, pri vylodení na Sicílii a Normandii a oslobodzoval aj Československo. Pri poslednej bitke o mesto Sokolov 7. mája 1945 oslobodili zajatecký tábor so sovietskymi zajatcami, čo natočil na kameru a tieto zábery sa dostali aj do dokumentárneho filmu Falkenau – Vízia nemožného, 1988 a stali sa podkladom pre film Česká věsnice, 2012. (22.02.2016)

S filmami z kórejskej vojny príliš skúsenosť nemám. Tento by som ale príliš neodporučil. Tým hlavným prvkom je to, že to štúdiová záležitosť a kombinácia štúdia a a vojnového filmu príliš nejde dokopy, nie je to vierohodné a chýba tomu hĺbka exteriéru. Už od začiatku mi nesadol hlavný hrdina, ktorý okrem toho, že neustále hláškuje, cynizuje a komanduje pešiakov okolo seba, sám bojuje iba v nutných prípadoch. Cigara neustále v papuli, ako keby nebol iba obyčajný seržant, ale minimálne plukovník. Proste nesympaťák, ktorého neospravedlňuje ani trpká vojnová skusenosť. Do príchodu do budhistického chrámu s pompéznou sochou Budhu to aspoň nepostrádalo príbeh, po presunutí sa do chrámu príbeh i tempo ustáva a začína nudiť. Späť ho vytrháva až záverečná bojová akcia a tiež podarený odkaz v úplnom závere. Celkovo ale rozporuplné. (19.06.2020)

Brilantně natočený válečný film, který svou platností může znázorňovat jakoukoli válku. V podstatě se jedná o příběh několika vojáků, kdy Fuller dokázal znázornit nejrůznější charaktery, kterým kraluje cynický seržant Zack. Mezi nejlepší scény patří rozmluva mezi zajatým severokorejským vojákem, černým medikem a japonským scoutem o rasismu. Slabinou filmu je zvuk, především filmová hudba, která je velice hlasitá a jakmile se ozve, nutí vás to zacpat si uši - ovšem otázkou je, jestli to je chyba filmu nebo sálu, ve kterém se film promítal. Na druhou stranu, toto je můj čtvrtý Fullerův film a u všech byl stejný problém, tak nevím... (03.07.2011)

Opravdu mi nevadí, že namísto výhledu do přilehlé krajiny se vojáci ze strážní věže koukají přímo do jednobarevné šedé stěny studia ani že tank severokorejců je (podle zajímavostí) zhotoven z překližky... Naopak, jestli byl film opravdu tak nízkorozpočtový a rychle natočený, jeho kvalita je naprosto dostatečná a napínavých filmových scén se divák také dočká. Horší je to s tím údajnými klady filmu, jež se mají dotýkat odvážného nastolování palčivých otázek tehdejší US. Army, resp. celé společnosti. "Odvážné protirasisitcké komentáře"? Dobrý vtip. Naopak! Právě při nich mi teprve došlo, že film je z 50. let - tehdy zkrátka vládla ideologická čistota na Východě i Západě. Zaprvé, již kdo ty otázky pokládá - je to zrádný, bezskrupulózní a fyzicky odpudivý severokorejský komunistický oficír, který se jen snaží rozleptat naši americkou pěchotu. Zadruhé, i odpověď na tyto otázky je nasáklá ideologií: holt se musí počkat, ono se to časem spraví (nedej bože abychom s tím něco udělali sami!). Již vůbec se nezmiňuji o tom, že severokorejští rudí se samozřejmě oblékají do civilních šatů, aby mohli zákařně střílet po nic netušících Američanech atp., to se od válečných snímků dá očekávat. I tak dávám 3 hvězdy, protože jsme na filmové databázy a nebudu jako někteří uživatelé, kteří zásadně u filmů ze SSSR/ ČSSR fanaticky hodnotí jen a jen ideovou/ ideologickou náplň. (31.12.2013)

Z formálního hlediska "Ocelová přilba" Fullerovi moc čest nedělá, protože tolik vyzdvihovaná schopnost natočit za pár peněz válečný film má ve výsledku podobu ala Ed Wood (papundeklové kulisy, archivní materiály a hudba, teatrální výkony). Snímek je v zásadě tradiční glorifikační válečné béčko plné naivně inscenovaných sekvencí (což u režiséra se zkušeností z války obzvláště překvapí), jež od řady jiných žánrovek odlišují dvě věci. Jednak zde není glorifikována armáda coby zástupný symbol národa, nýbrž prostě vojáci jako lidé procházející válkou. Na dobu vzniku samozřejmě je odvážné tematizování černošské segregace a rasismu vůči Američanům japonského původu. Nicméně konkerétní rozvedení těchto motivů již nelze považovat za radikální či provokaticní, ale spíš dokonce za smířlivě konzervativní. Jinak je snímek plný tradičních symbolů jako je démonizovaný nepřítel či oddaný klučina provázející hrdinu jako pejsek. Fakt, že se jedná o první film situovaný do korejské války není vůbec relevantní, protože se zde místo bojiště a povaha tamní války nikterak netematizuje. Spíš je "Ocelová přilba" filmem, jenž se snaží přimět Američany přehodnotit postoj k vojákům. (04.07.2011)