Válečníci

Možná opravdu škoda, že tak silný film byl natočen tak dokumentárně. Ale škoda je to hlavně proto, že v kinech si film mohl najít mnohem více nadšených fanoušků, což by při tak silném tématu bylo správné. Navíc na televizní film jsou obsazeni vynikající herci! (MacFadyen, Gruffudd, Lewis) Na konec chci ale ještě upozornit, jak jsem na nás hrdý, když na IMDb má film pouze 75%. Čěši mě zase jednou nezklamali :) a Slováci ;-) (16.06.2008)

Jednou jsem psal námět na docela slušnou válečnou podívanou, chtěl sem to postavit na citech a emocích a myslel sem, že se mi to celkem povedlo. Ale pak jsem shlédl Válečníky. Všechny prostiválečné nálady mého já tenhle film jenom podtrhl. Surovost a nevyumělkovanost záběrů, naprosto dokonalý scénář který dává naprosto zapomenout na nějaký náznak až kýčovyté emotivnosti. Díky Bohu že se tohle nedostalo do rukou amíků, neb sice by možná přihodili kupu úžasných efektíků, ale to hlavní by pohřbili. Lidskost, opravdovost a reálnost celého děje. Nenašel jsem jedinou chybu, jediný moment díky němuž bych musel zvažovat svoje hodnocení a pokud by bylo možný dát víc než 5 hvězdiček, tohle by byl jeden z mála filmů kde bych neváhal. Zkrátka pokud nemáte zálusk pouze na mega výpravnou podívanou a jde vám spíš o psychologický podtext válečných filmů, pak můžu jedině doporučit. Válka je svinstvo a tahle myšlenka je v každé větě a v každém dilaogu. Absolutní top dámy a pánové! (01.05.2004)

Zcela náhodou a neuvěřitelně jsem zjistila, že jsem zapomněla tenhle film ohodnotit.Moderní válka v současnosti je stejné svinstvo jako v dobách minulých a já si u takovýchhle filmů vždycky vzpomenu na vyprávění českého lékaře, který se účastnil konfliktu v Jugoslávii.To takhle srbský soused s kamarády přepadne rodinu, s jejímiž pánskými členy chodil předtím normálně posedět do hospody,chytí mladou ženu ve vysokém stupni těhotenství, rozpářou jí břicho, s nenarozeným dítětem švihnou o zeď a jí zašijou do břicha mrtvou kočku.Ten lékař viděl mnoho, ale tohle nevydýchal, šel zvracet a druhý den našli zabité tyhle vrahy.Jeden místní starý pán řekl - doteď jsme byli normální, tohle udělali naši a zahraniční politici pro svoje peníze a lidi zblbli. Není pro to omluva. Ani pro výroky pana Havla ,křičel do světa - nálety na ně! Styděla jsem se za to, že jsem Češka s tímhle pánem v čele státu. A proto hodnotím pět a doufám, že lidi nebudou blbnout dál.Alespoň co nejméně.... (07.05.2013)

Když jsem se vrátil ze dvou balkánkých tour, na kterých jsem na vlastní oči viděl pozůstatky všech těch hrůz jugoslávské války, nemoh jsem se srovnat s tím, že tohle se dělo jen pár stovek kilometrů od nás. Rozstřílené domy všude možně, výpovědi očitých světků, kterých jsem se na tyhle události vyptával - vše bylo tak neuvěřitelné, jako bych snil sen, ve kterém se mi projektoval nějaký válečný film. Jenže to nebyl sen. Wálečníci jsou zřejmě tím nejbrutálnějším a nejvíce autentickým válečným filmem, jaký jsem viděl a ještě dlouho po něm jsem byl naprosto zdrcen. Není to film o druhé světové válce, která skončila před sedmdesáti lety ani o válce ve Vietnamu, tedy na tisíce kilometrů vzdáleném kontinentu. Je to snímek o něčem, co se dělo témeř za naším domem a teprve nedávno to skončilo. Díky televizní raw produkci se film tváří téměř jako hraný dokument, takže autenticita je opravdu mimořádná a pokud tohle někdo ustojí bez zvednutého žaludku nebo slz, tak je opravdovej šéf! Autoři přicházejí s bosenským konfliktem z pohledu jednotek umprofor, které v podstatě nemají žádné možnosti zasáhnout, pouze dohlížet na provizorní příměří a každý zásah by znamenal další mezinárodní konflikt. Posádka jednoho tanku, stejně jako divák, je tak vystavena všemožným hrůzám, které jsou zde vykresleny mimořádně autenticky a brutálně - spálené děti ve sklepě domu, na vrata přibitý stařík s vyvrhnutými střevy, znásilňování, popravy a do toho naprostá bezmoc britských vojáků. Jak se s takovým válečným traumatem vypořádají vojáci po návratu ze služby? Jestli tě nezlomí tenhle film, pak už nic! (19.12.2016)

Na podzim roku 1992 se britské oddíly zapojují do mírové mise OSN v Bosně. Jejich úkolem je .... co vlastně? Hlavně nezasahovat. „ Když se začne střílet, musíme být neutrální. Nepomáháme při etnických čistkách“. Takže jen dohlížejí, takové jsou rozkazy, jenže na každém kroku se dostávají do situací, kdy je jejich zásah nezbytný. Ale rozkazy jsou rozkazy. Modré přilby tedy přihlíží rabování, vypalování domů, vyhánění obyvatel, střílení do civilistů. Nemají ani mandát k převezení malých dětí do bezpečí „ Jak zní rozkaz? Čekat až je zabijou? Tak nám pošlete pytle.“ Situace, kdy polovojenská banda se samopaly vyhání dva bezmocné starce z jejich rozpadajícího se domku a jen díky zásahu vojáka OSN nejsou odvlečeni, pouze jim zastřelí psa, by se dala brát jako ojedinělý úspěch. Kdyby ovšem druhý den neležela stařenka vedle psa a muž nevisel umučený na domě. Film ukazuje válku takovou jaká je, bez zbytečného patosu, bez příkras. Po filmu „ Hotel Rwanda“ jsem si myslela, že už se mnou nic nedokáže tak otřást. Spletla jsem se „Warriours“ byl pro mě ještě hrůznější zážitek, možná i proto, že místo, kde se vše odehrálo je i mnohem blíž. (09.04.2006)