Přežila jsem Picassa

Tento film som pozerala kvôli Antonymu Hopkinsovi. Samozrejme, bol skvelý, ale čo bolo na filme najlepšie bola Natascha McElhone. Jej postava sa z poddajnej mladej milenky stala silnou ženou a Natascha tento prerod výborne zahrala. Film mal síce pomalší spád, ale napriek tomu nenudil a dokázal ma osloviť. (05.07.2007)

Nevím, jestli je to tím, že život Picassa moc neznám a filmový průmysl je mi blíž, ale když porovnám Antonyho Hopkinse jako Picassa a následně jako Hitchcocka, tak musím říct, že Hitchcock vyhrává na plné čáře. Skoro to vypadá, jak kdyby se Hopkins víc snažil. Tady hraje jak kdyby nic. Nebejt Nataschy a Julianne, tak je to totálně nevýraznej film bez ničeho hezkého. Zaplať pánbůh za ně, jinak bych tady snad zhebnul nudou. (27.09.2014)

"Oni nenáviděli jeho umění, ale milovali jeho jméno a věděli jak Picasso může být užitečný pro jejich propagandu." Ano v této větě z filmu je řeč o komunistech...jak smutné. Ale zároveň je tento snímek jednou velkou zfilmovanou povahovou clonou, která pomalu poodhaluje zálety už tak velmi starého ale nadaného muže. Vystihuje to také další věta - "..jakmile se v jeho životě objevila nová žena, tak to bylo vidět na jeho tvorbě." Taková menší role Julianne Moore, která tehdy vypadala velice mladě - dobré, ale celkově je snímek méně životopisný a mnohem více se stává pouze zpovědí jedné ženy co "přežila Picassa" a nezbláznila se. (18.01.2013)

Ivory už svá nejlepší díla natočil dříve (Soumrak dne, Pokoj s vyhlídkou), tento film příliš povedený není a stojí za vidění opravdu jen kvůli Hopkinsovi (nejlepšímu herci vůbec), který už dokázal vytáhnout aspoň na tři hvězdičky kdejakou blbost. Dobrá ale úplně stejnná jako jinde je i hudba Richarda Robbinse. (03.10.2003)

Přežila jsem Picassa je v podstatě výpravný snímek o nesnadném soužití se slavným malířským velikánem 20.století, který za svého života docílil toho, že jej znal celý civilizovaný svět. Pabla Picassa bravurně ztvárnil Anthony Hopkins, který si tuto roli doslova užívá a Picassem se prostě stal. Žít s extravagantním, avantgardním bohémem, horkokrevným Španělem, chtělo "kus statečné baby".. Našla se taková. Byla rovněž úžasná, sice jí to nedopadlo, ale dokázala odejít s hlavou vztyčenou a ještě o tom všem napsala dobrou knihu. Natascha McElhone se mi asi nikdy nelíbila více. Film voní barvami a vínem, pulsuje to v něm, jako na koridě a určitě stojí za shlédnutí. (25.01.2019)