Dovidenia v pekle, priatelia

LFŠ 2008 ... Tak tímto filmem jsem započal celý festival a musím říct, že začátek byl pro mě poměrně trpký. První polovinu filmu jsem naprosto nestíhal a nechápal. Potom se však vše začalo vyjasňovat a celá myšlenka vyplavala na povrch...leč vše se bohužel v dobré neobrátilo, neboť ona myšlenka mi přišla úplně dětinská a hloupá. Závěrečné vlaječky, provolávání skorotrapných hesel, boření zdi apod. vše jen dokreslilo... U mě to zachránily víceméně pouze skvělé herecké výkony, což je tak jediné co mohu pochválit. Druhou hvězdu pak dávám speciálně za Olgu Schoberovou, neboť tak nádhernou a šarmantní ženu jsem ve filmu dlouho neviděl. :) (02.08.2008)

Příliš akční a zmatený Jakubisko. Symbolika je pěkná ale dotáčky z 80. let patrně celý projekt poškodily. Škoda, že nelze porovnat s původní verzí. Filmu by slušelo se sem tam zastavit a předvést sice něco symbolického ale méně střeštěného. Olinka s doutníkem v hubě je úžasná, zvířat, zejména drůbeže příliš. (12.09.2012)

Z Jakubiskova Dovidenia v pekle, priatelia mám dost rozporuplné pocity. Je to jeho poslední film z 60. let, začal se natáčet roku 1968, kdy však nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy“ a proto bohužel zůstal nedokončený a na plátna kin se dostal až v roce 1990. Film má dost špatný zvuk, postsynchron i obraz, ale to je třeba přičíst obtížným podmínkám, za kterých vznikal. Jakubisko se Sidonem tu bojují jak proti komunistické tak pseudokřesťanské ideologii, které budují archy směřující vstříc světlé budoucnosti. Místy je ale film až příliš proklamativní, zvlášť v závěru a v křečovitých symbolech hnutí hippies. Jinak se podobá dalším Jakubiskovým filmům s trojicí hlavních hrdinů, kteří se snaží žít v izolaci šťastně a po svém, jejich štěstí ale hraničí s předstíráním a jejich ráj na zemi zničí vnější zlé síly, před kterými se snažili utéct. (08.10.2008)

,,Život je obraz, sen a vzdech." Surrealistická alegorie, podobenství o době, které režisér, jenž o sobě vždy tvrdil, že chtěl být hlavně malířem, převedl do svých osobitých obrazů. Příjemně mne překvapilo, že i po dlouhých letech, kdy jsem film viděl, mě opět uchvátil. Snad jen kdysi jsem asi více vnímal politický podtext a kritiku komunismu, které se vinou celým filmem (bez ohledu na dotáčky) jak červená nit. Je jasné, že tvůrci v čele s Jakubiskem se nehodlali jen tak smířit s okupací Československa. Spíše překvapí, že se mohla většina filmu v té době ještě realizovat. Řada režisérů nové vlny (Chytilová, Němec, Juráček aj.) využívala množství symbolů, metafor, alegorií, podobenství z různých důvodů a Jakubisko mezi ně patřil rovněž. Navíc jeho výtvarné oko je znát na každém záběru. Protiklady života a smrti najdeme ve většině Jakubiskových filmů, zde ale jakoby dominovaly. Kromě kritiky totalitní společnosti se film opět zamýšlí nad úlohou člověka na tomto světě. Jestliže zabíjení domácího zvířectva (dnes by jej ochránci asi nevydýchali) vypadá jako bohapustý masakr, pak honička lidí v autech, kteří se střelbou navzájem zabíjejí, je koncipována jako groteska... Nad dotočeným koncem se asi většina dnešních mladých diváků uchechtne. Pokud by však zažili euforii roku 1989, pak by nejen pochopili, proč Jakubisko tuhle část přidal, ale současně by jim to příliš směšné nepřišlo. Třešničkou na velmi pestrém dortu obrazových orgií je nádherná nahá Olinka Bérová (Olga Schoberová). (22.04.2012)

Jakubisko sa v tom pretáčaní a dotáčaní akosi utopil a miesi tu svoju šesťdesiatkovú imagináciu s osemdesiatkovou gýčovitosťou. Postupne ma ale film celkom uhranul, asi preto, že som sa dlho bránil a bral ho desiatky minút ako nepodarok, či skôr odvar z Vtáčikov, no nie je tomu tak. Bohužiaľ mnoho potenciálne zaujímavého a nápaditého potápa dabing a postsynchrony, ktoré vôbec nesedia ani k tváram hercov, ani k pohybu ich úst. Chvíľami to až pôsobí, akoby herci dabovali postavy simultánne v priamom prenose. Možno aj preto najlepšie pôsobí scéna koncipovaná ako groteska. Film si myslím vyžaduje/zaslúži viaceré zhliadnutia. (09.10.2017)