Tisícročná včela

Krásná ,,magicko-realistická sága". Děj filmu je zasazen někam do poloviny devadesátých roků minulého století až po konec I. světové války. Život na malé slovenské vísce se vyznačuje hlavně prací, láskou a lidskou sounáležitostí, což symbolizuje obraz takového věčného včelího roje. Vystupují tu osudy tří generací zednického rodu Pichandů kteří vždy s takovou nezdolnou houževnatostí, posvěcenou odvahou a fantazií, vedou boj o své místo na zemi. Samo (Štefan Kvietik), přezdívaný Včela, zdědil po svém otci Martinovi (Jozef Kroner) lásku k poctivému řemeslu a včelařství. Komediální hravost, příznačná pro starého Pichandu se však v jeho dětech už neobjevuje. Avšak dědova samorostlá moudrost však zůstává zaznamenaná v kronice, v níž později pokračuje Samo a kterou si později pečlivě pročítají i jeho vnuci. Tolik taková moje malá výpověď o filmu. Jedná se opravdu o krásný film, realizace rozvijí výtvarnou stránku a současně osobitou antologií (výbor z lit. děl) prvků a postupu vývoje slovenského hraného filmu. Film se vyznačuje také svojí mnohotvárností ve filmových postupech, ale i podstatně veliké bohatství ve vizuálních motivech tu najdeme. To vše prozrazuje režisérovou rozbujelou představivost. Film tak dosahuje jak svérázné poetičnosti, tak figurální kompozitosti. Asi to NEJ od režiséra Juraje Jakubiska a navíc nesmím opomenout opravdu skvělou hudbu od zpěváka a skladatele Petra Hapky která zde zazněla. (21.11.2006)

Jakubiskův styl magickýho realismu mně nesedl. Mnohý dramatický scény byly na můj vkus přehnaně teatrální, a naopak ty, který měly být vtipný, byly v lepším případě košatý a nevtipný. Ani symbolika mně k srdci nepřirostla. Ta tisícročná včela vypadala spíš jak pavouk a mnohý repetitivní motivy (třeba tu holčičku, co pořád chodí s ohněm sem a tam) jsem nepochopil a ani jsem po tom nijak zvlášť netoužil, protože jsem se většinu filmu nudil a ztratil chuť dopodrobna rozpitvávat tvůrčí záměry. První polovina je navíc strašně přeplácaná erotickýma scénama, až jsem z toho měl chvílema pocit, že se dívám na soft porno, a vůbec tomu nepomohly nesedící postsynchrony. Přes všechny ty nedostatky se mně to ale líbilo dějově a dostal jsem díky tomu celkem živej obrázek toho, jak vypadal na začátku století život v Horních Uhrách. Sledovat příběh tří generací na malé vesnici je přecijenom trochu živější než hodina dějepisu. Kdybych ale měl znovu sáhnout po tříhodinové historické rodinné sáze se špetkou magickýho realismu, jednoznačně si vyberu Jedny a druhé od Lelouche. (10.04.2022)

Mimoriadne zle zostrihané dielko známej ságy, pri stvárnení ktorej sa zišla slovenská elita. Divák si musí v zobrazenej spleti veľa vecí domyslieť, a nie vždy to ide. Režisér rozvetví množstvo príbehov, no k niektorým sa po čase ani nevráti, niektoré rieši samoúčelnými skratkami, že bez znalosti literárnej predlohy je divák stratený. Celý film ťahá Kvietik, ktorého zrenie v čase som si najviac vychutnával. Jakubisko vo výprave (sociálne protesty, vojna) opäť potvrdil, že je slaboch. Vylepšil si to pri navodení atmosféry domova, Slovenska, a špeciálne Liptova. Lúčenie sa murárov s rodiskom pri odchode na murovačky zahreje každého vlastenca pri srdci. Hudobný podklad mu skvele nachystal Hapka, i vďaka nemu sa tentoraz dala zhrýzť Jurajova dávka surrealizmu. (22.12.2018)

Nádherné slovenské veľdielo s fantastyckými hercami, ktorý bol dokonalým opisom Slovenského ľudu. Ja som videl včelu vo forme seriálu a môžem povedať že čím väčšie prestávky medzi jednotlivými časťami boli tým viac ma to navnadilo, i keď úvod nemal taký slávnostný nádych objavoval sa v ňom geniálny slovenský herec Jozef Kroner z ktorého priam srší skromnosť, mierumilovnosť ,ľudská dobrota no najmä veľká hercova charisma. Kroner a Kvietik urobili z filmu parádne herecké vystúpenie ktoré ma prinútilo až si spomenúť na to že som Slovák, včela je jedným veľkým slovenským symbolom, plným metafór a alegórii, a keď som videl tu ideálnu fúziu prostého slovenského ľudu z našou krásnou prírodou, tak som žasol nad tým ako to dokázal Juraj Jakubisko s pomocou Petra Jaroša tak dokonale sfilmovať. Jakubisko dokonale opísal Jarošove vnímanie celého príbehu, ktorý mal najmä majstrovsky napísane charaktery postáv ktoré pasovali k spomínaným hercom ideálne. Včelou Jakubisko iba dokázal ža je veľký filmár a prajem mu ešte veľa takýchto alegórii a podobenstiev ktoré su určite hodnotnejšie ako niekoľko desiatok amerických komerčných trhákov za veľké peniaze a "úžasné" :) efekty :). Navyše v každom jeho doteraz zhliadnutom, filme som niekde v úzadí cítil že Jakubisko chce predovšetkým poukázať na dôvody života na zemi a opisuje ľudské hodnoty ktoré si každý človek nájde v inej scéne, každý inde a toto platí najmä pri včele a konári z ktorých silno páchne jakubiskove špecifické vnímanie sveta. Mohol by som tu síce vypisovať ešte niekoľko hodín no nikdy by som nedokázal presne opísať svoje pocity a postrehy z tohto filmu a tomu sa naozaj hovorí umenie, asi si teda prečítam aj knihu, potom budem možno múdrejší. (27.12.2007)

Tisícročná včela je svojím spôsobom okrem dramatického filmu aj dosť úchylný film. Neviem, chápem Jakubiskov štýl, no tých erotických scénok tam bolo viac než dosť. Prekypuje nimi takmer väčšina filmu a niekomu to môže prísť úchylné. Osobne nemám nič proti scénkam takéhoto typu :), ale aspoň z môjho pohľadu chcel Jakubisko pripomenúť, že kedysi slovenské ženy nemali na práci nič iné, len furt z niekým mať sex a dokázať, aké boli úchylné, a tento názor si mohol Jakubisko nechať radšej pre seba. Z druhej strany film má svoje drama a pri poslednej polhodine som mal vnútorný boj medzi dvoma súperiacimi názormi. Nemohol som sa rozhodnúť, či filmu prihorším, alebo prilepším. Neviem ako, ale skončil som pri štyroch hviezdach. Film určite patrí do zlatej slovenskej filmovej tvorby. Obsah je dobrý. Poukazuje na životy členov malej chudobnej dedinky. Ukazuje na ich pekné zážitky, ale väčšinou aj na tie ich zlé v časoch posledných rokov 19. storočia až po kruté začiatky 1. sv. vojny. Starí slovenskí herci hrajú dobre, ako vždy a na konci filmu som vôbec neľutoval tých 163 nekonečných minút. (23.12.2015)