Mimo zákon

Od Jarmusche mám jiné srdcovky, v kterých všechny jednotlivosti slouží celku – tady na mě některé „vyhnívací“ pasáže a občas i ta krásná černobílá kamera ještě působí dojmem lehkého exhibičního naschválu. Boží momenty jsou ale v drtivé převaze. — Vždycky mi vrtal hlavou ten název a teď jsem k němu našel vysvětlení údajně přímo od Jarmusche: Když jste byli v půli osmdesátek v pouličním slangu s někým „down by law“, byli jste si hodně blízcí, chránili jste se navzájem; a ještě předtím ve vězeňském slangu, když byl někdo váš „down by law“ a pustili ho dřív než vás, zašel za vaší rodinou nebo se vám venku o někoho postaral, když bylo třeba. A přitom to byla fráze, která zněla, jako kdybyste byli utlačovaní zákonem – líbil se mi ten rozpor. Tož ja, teď už to dává lepší smysl. (29.09.2015)

Tohle si může dovolit snad jen Jim Jarmusch. Na minimálním prostoru s minimem " akce " rozehrát " velký příběh " aniž by diváka NUDIL. Trošku netradiční příběh útěku z vězení tří " vyděděnců společnosti " , kteří se souhrou náhod ocitnou společně v jedné cele a po následném útěku jsme svědky jejich krátkého netradičního putování za svobodou. O samotný útěk tu rozhodně nejde. Jarmusch se zaměřil ( jak je u něj zvykem ) na vzájemné vztahy třech hlavních hrdinů. Vynikající herecké výkony tu předvádí jak Tom Waits jako nezaměstnaný DJ Zack, John Lurie jako pasák Jack, tak především Roberto Benigni jako ukecaný Ital. Jeho lámaná angličtina je k popukání a chvílema jsem se svíjel smíchy. Co musím dále vyzdvihnout to je brilantní pomalu plynoucí kamera R. Müllera a vše dotváří hudba Johna Lurieho s texty Toma Waitse. Kdo se naladí na pomalé tempo, rozhodně nebude zklamán! 4+1/2* p.s. děkuji, vodprejskni :o) (13.10.2009)

Nejsem nijak výrazně zklamán, ale čekal jsem určitě trochu víc. Mrtvý muž mi ukázal, jakým je Jarmusch osobitým režisérem, který má schopnost udělat ze svých filmů díky specifické a černobílé výpravě nesmírně opojný a nevídaný zážitek. Bohužel, zde byla ta působivá stylizace a hořkosladký příběh o soužití tří uprchlích vězňů narušována poněkud nevýrazným a jednotvárným zpracováním, které mě jednak neoslovilo, ale hlavně místy i trochu nudilo. Hodně to zachraňuje Benigni, jenž je se svou neodolatelnou angličtinou a rozdrbanou kšticí od první chvíle nepřehlédnutelný. Nemán proti tomu filmu nic, naopak má hezkou poetiku a snaží se podat zase jiný pohled na téma útěku z vězení, ale já v tomhle ohledu prostě dávám přednost těm "akčním scénám a velkolepým útěkům". U mě tak na 65% (30.01.2013)

Pro mě až příliš „jiný“ Jarmusch, než bych čekal. Mimo zákon je opravdu dobrý film, který obsahuje Jarmuschův styl a je krásným odkazem na staré vězeňské filmy a žánr noir. Jen mi tam chybělo něco těžko vyjádřitelného, kvůli čemuž nejspíš preferuji filmy jako Noc na zemi nebo Paterson. Samozřejmě lze vyzdvihnout herecké výkony. Skvělí John Lurie a Tom Waits v hlavních rolích nevinných trestanců Jacka a Zacka, kteří se nedobrovolně dostávají do vězeňské cely. Jako vždy však herecky exceluje Roberto Benigni v roli jejich italského komplice! Humor i poetiku snímek Down by Law má, ale jako celek nebudí takové ovace, jaké jsem očekával. Rozhodně ovšem stojí za zhlédnutí. Je to nápaditá krimi komedie, natočená v krásném černobílém formátu, a nechává nás nahlédnout do království amerického nezávislého filmu. 7/10. (29.01.2021)

Na začátku filmu jsem si říkal, jaký špatný film jsem si to tentokrát vybral ke sledování. Nemohl jsem se dostat do děje a vlastně jsem ani netušil, co mohu nebo mám čekat dál. Naštěstí se příběh postupně rozjíždí a netrvá to dlouho a děj se přesouvá do věznice, kde to je teprve ten pravý zážitek. Toto byla bezesporu nejvtipnější část filmu, u které jsem se velmi příjemně pobavil, ať se jedná o scénku s nakresleným oknem nebo například trapné ticho po prvním příchodu Roberta Benigniho do cely, tak celá tahle vězeňská etuda byla hodně vtipná a hodně originální. Jakmile se toto trio vězňů dostává na svobodu, tak vtipu postupně ubývá (zde je asi nejvtipnější scénkou samomluva Roberta Benigniho, když nad ohněm vaří králíka a vzpomíná na svou matku), ale pořád to bylo hodně osobité a dost originální. Takže když si vezmu, jaké jsem měl ze začátku rozpačité pocity a obavy o svůj zbytečně promrhaný čas s tímto filmem, tak nakonec musím s velkou úlevou a k mé upřímné radosti konstatovat, že tenhle film je pro mě velmi příjemným překvapením a já osobně jsem z něj ohromně nadšený. A k tomu zajisté přispěl nejen zajímavý příběh, ale také kvalitní herecké výkony tria hlavních herců, kteří si zaslouží mou hlubokou poklonu. Z mého nadšení je tedy zřejmě patrné, že budu hodnotit nadprůměrně, avšak na pět hvězd by mě ten film musel zaujmout hned od začátku, a to se nestalo, ale čtyři hvězdy už považuji za optimální hodnocení pro tento film a také mu je tímto uděluji. (14.07.2010)