The Wall

Tak tohle byl poměrně zajímavý film. Ano, na začátku je taková pohodička v prachu, ale jakmile se dostaneme za zeď a začne konverzace s nepřátelským odstřelovačem, teprve to začne být zajímavé. A co se potom děje a jak se to děje, je strašně skvěle natočený. Navíc...závěrečná pointa celé situace...no, to bylo skvělý. Právě proto byl úplný konec o to drsnější. Twist skoro jako z hororu. A nebudu lhát, když jsem zmínila ten horor, ano, na začátku (než proběhlo to propočítávání odkud jde střelba a zjištění pointy) mě samozřejmě napadlo, že by to na konci mohlo být přesně jako v jednom z mojich nejoblíbenějších hororů (napadlo to víc lidí?) a to by bylo moc cool. Přesto...konec a poslední záběr jako potvrzení a jako poslední ráda do hlavy diváka, byl taky poměrně cool. Jenom v některých momentech jsem se přistihla (tak zhruba v polovině), že jsem ztrácela soustředění. Tak holt jenom 4,5/5. (03.08.2023)

"Wí dount nýd nou edjukejšn", řekli si v libovolném Zkurvystánu na Bohužel-až-příliš-Blízkém-Východě a s pevnou vírou, že vzdělání je fuj a jediná znalost, kterou mladí teroristé potřebují, než se rozletí do světa, je znalost zbraní a výbušnin, zbourali jedinou místní školu, ze které zbyla jenom ta jedna Zeď. Za tou si na schovávanou s neviditelným nepřítelem hraje prototyp mačistického emerického vojáka, zatímco jeho parťák si řekne, že to nemá Cenu a zabalí to už před Zdí. No a náš hrdina chytne povídavou a záhy už na vysílačce ladí muslimskou linku důvěry, aby poté, co vyplýtvá svoje pětiapůlmilimetrové argumenty, své nitro zcela otevřel tomu hodnému Abdulovi Ibn Kozomrdovi dřív, než čerstvě zamilovaná buzna balení kakaových věnečků. Pruhovaně-hvězdičkovaný, bílomodročervený patos z toho jen kape, avšak díky zbytečně nenatahované stopáži je tento minimalistický filmík koukatelný a ačkoliv se ve finále stane jen další cihlou ve zdi podobných filmů, zaslouží si přece jen trochu víc, než jen odstřelit ránou z milosti. (20.07.2018)

A zase jsme u výbornýho nápadu, kterej je minimalisticky zpracovanej, protože, když se to tak vezme, celej film odehraje (víceméně) jen jeden člověk válející se uprostřed pouště u kousku rozbořené zdi. Zní to divně? Jo, zní, ale vyloženě nuda to není, to rozhodně ne. Ukazuje to určitou absurditu války a zároveň rozklad osobnosti v extrémních podmínkách, nicméně zase se nevyhneme některým nesmyslům a divným úvahám (např. hned na začátku rozhodnutí "seru na to, už mě tady nebaví ležet, tak prostě jdu na otevřený prostranství, kde je mě vidět na 20km daleko, až se samozřejmě dostanu do problémů..."). Ale musím uznat, že boj s neviditelným nepřítelem má určitý grády, přičemž si v hlavě přehrajete několik variant, jak to bude pokračovat, resp. jak to může skončit. Já mám k tomu konci určitý výhrady, protože neumím pochopit, proč věta "běžte to prohledat tam a tam, musíte to jít zkontrolovat!!" nebyla vyslyšena a podle toho to taky dopadlo, ale možná je to jen můj problém, těžko říct. Pro mě je to ovšem další důvod, proč nejít přes 3*. (21.08.2017)

K americkým military filmom pristupujem väčšinou s dešpektom, ale treba povedať, že The Wall klame telom. Doug Liman buduje počas takmer 90 minút na minimalistickom priestore napínavú story medzi dvomi snipermi stojacimi proti sebe, ktorá skončí skôr, než by začala nudiť... a vôbec... koniec je na tomto filme tá úplne najlepšia časť. A to nemyslím nijak ironicky, pretože na americký film je práve záver taký... neamerický. 60 % (29.10.2017)

Válečná konverzačka ve vyhrocených podmínkách, ve které postřelený voják ukrytý za zdí odolává iráckému sniperovi, jenž se ho snaží zabít a skrze vysílačku i ukecat. Dokázal bych si ty dialogy představit vyšponovanější a Liman mohl jít i trochu víc do hloubky, ale na druhou stranu oceňuji, že nešlo o žádné heroické blábolení o hvězdách a pruzích, díky čemuž film působil v mezích možností reálně. A dobře zahrál i Taylor-Johnson, takže ačkoliv to není nic, co by ve mě zanechalo nějakou hlubší stopu, jsem nakonec spokojen. 65% (16.08.2017)