Tajuplný vlak

Poslední dobou jsem přišel na chuť Jarmuschovým filmům a po skvělých kouscích "Mrtvý muž" a "Noc na Zemi" jsem si dal i tento snímek. Bohužel však nedosahuje kvalit zmíněných filmů a tempo vyprávění je hodně vlažné. Jarmusch nám představuje tři povídky, které spojuje podivný hotel s ještě podivnější recepcí a Elvis Presley. I když se jedná o slabší kousek z Jarmuschovi filmografie pořád má něco do sebe a převážně poslední povídka se Stevem Buscemim mě hodně pobavila. (16.08.2009)

Mystery Train je naozaj pozoruhodným dielkom z kolekcie filmov Jima Jarmuscha. Celý poviedkový film má tri časti - prvá z nich Far from Yokohama - dvaja japonci prídu do memphisu poobzerať sa po slávnych spevákoch 50 a 60 rokov. Mimo iné aj Elvisa Preslyho. Ich peripetie a fakt, že vôbec nerozumejú po anglicky - robia z ich osamelej púte ani nie tak púť za dobrodružstvom, ale je to skôr púť o porozumení si navzájom a s ostatnými. Zapadnú do jedného ošarpaného hotela, kde obsluhujú fantastický Lee a Hawkins - a rozprávajú krásne citový príbeh dvoch ľudí v cudzom meste - veľmi krásne herectvo Nagaseho a Kudoh - scéna zo zápalkami neskutočne vtipná. Druhý príbeh A ghost - Braschi na letisku, jej muž je mŕtvy - Braschi v obchode kde ju krásne okašlú a vnútia jej to čo nepotrebuje - Braschi v reštaurácií, kde si za asistencie fantasticého Noonana vypočuje historku o Elvisovi - Braschi má strach a ide do hotela kde stretne ukecanú Elizabeth Bracco - zaplatia si izbu spoločne a Braschi sa nakoniec zjaví duch Elvisa Preslyho. Poviedka plná strachu, hľadaní pevnej pôdy pod nohami v neznámom meste, kde každý nevýhodu opustenosti využije. Ako obvykle výborná Braschi. Tretia poviedka - Lost in space - najakčnejšia, najšpinavšia a svojim spôsobom aj najzábavnejšia z poviedok. Excelentný Buscemi a strummer. Ich peripetie, nachádzania samého seba a vysporiadavanie sa z nepriazňou osudu je veľmi pekne zahrané aj nafilmované. Jim Jarmusch krásne rozohral festival rôznych charakterov - v jednom meste, v jednom hoteli, v pozadí Lurieho hudba, všetko je snímané Mullerovou kamerou a plus staré Elvisové songy. Príjemný film. (02.08.2009)

Povidka prvni, velmi dobre postavy dvou Japoncu a jejich herecke vykony. Scenar slaby. Povidka druha, me nejvice zaujala historkou se stopem, genialni. Stejne tak i dobrosrdecna Italka. Povidka treti, urcite nejzabavnejsi. Buscemi je opravdu vynikajici herec. Postavy recepcniho a pikolika jsou taky zdarile. Spojitost povidek tady je, nijak zajimave propleteny ale nejsou. Slusna ponura atmosfera Memphisu. Celkovy dojem malinko rozpacity, slaboucke ctyri hvezdicky. (30.07.2009)

Nejsem si úplně jist jestli je Tajuplný vlak zpracován pro Jarmushe zrovna typicky, ale rozhodně si klade jeho typické otázky/u. Proč jsme tady? Ale nečekejte v jeho filmech odpověď. Není tam. Hledal jí tam Jim, když film točil a hledáme ji my i když se na něj koukáme. Ale vidíme jen skupinku lidí dělajících to samé v Memphis. A marně. Nejvíc mě asi pobavila poslední část příběhu s trošku Tarantinouvskou zápletkou, ale asi se mi to jenom zdá, kvůli famóznímu Stevu Buscemimu. Každopádně je Tajuplný vlak další mistrovský kousek velkého hledače odpovědí na již nalezené otázky. (20.09.2009)

Abych mohl dát tomuto filmu pět hvězd, musel by mi Jarmusch vysvětlit, proč ho tak blbě nazval (od boku navrhuji možná laciné, ale jistě příhodnější Blue moon) a hlavně, proč ho po finální scéně (v pokoji 22) nastavil (a oslabil) tou zbytečnou epilogovou sekvencí. (Už v první povídce jsem měl na dvou místech pocit, že právě teď by mohla krásně skončit – nakonec jsem byl ale rád, že proběhla v celé své kráse; snad jsem sentimentální, ale její vrchol vidím ve větě „obejmi mě“ – zvrat vystupňované osamocenosti). Ke kompozici lze říci, že od první ke třetí povídce se stupňují některé motivy: Blíž k Americe, dál od Elvise. Dál od Elvise, blíž k Elvisovi. Nejprve Asiaté, potom Evropanka, nakonec samotní Amíci včetně domestikovaného Angličana. Nejprve Elvisovi adoranti (kteří si toho Elvise v jeho městě vlastně moc neužijí), pak žena, jíž je celý Elvis ukradenej (nicméně se jí osobně zjeví) a nakonec chlápek, který ho nesnáší (ale všichni ho podle něj nazývají). Nejprve japonský páreček téměř bez kontaktu s místními, pak Italka neustále s místními konfrontovaná, nakonec Angličan, který už mezi místní patří. Snob (3 hv.) má možná pravdu, že třetí povídka se předchozím dvěma nemůže rovnat: všechno je v ní přes její efektní humornost tak prachsprostě "ze života", přitom tak chtěně a strojeně - už od chvíle, kdy si chlastající anglánský dělník, kterému zrovna celej svět ublížil, začne v baru hrát s bouchačkou. Musím nicméně připomenout, že všechny tři povídky tvoří provázaný celek. A právě poslední povídka, která celek synchronizuje, se na rozdíl od předešlých týká výlučně domácích, Memphisanů (přestože ani zde ústřední postava nepochází z Ameriky). Je tedy v pořádku, že je zcela jiná. Mystery Train jako celek je film Američana o Američanech v konfrontaci s cizinci konfrontovanými s Amerikou. Když se nad tím zamyslím, musím obrátit svou původní výtku: nehledat "lepší název", nýbrž podřídit dílo jeho názvu: Mystery train je tedy vlak jedoucí do Ameriky (do které se vlakem dojet nedá). Blíží se k ní a zároveň se od ní vzdaluje. (Že je vlak jedoucím místem, v němž se na své cestě náhodně střetávají a vedle sebe bytují lidé vzájmeně cizích osudů, nemusím zdůrazňovat.) (23.04.2015)