Reklama

Reklama

Playtime

Trailer 1

Obsahy(1)

Pan Hulot se ocitne v modernistické části velkoměsta, uprostřed chladné architektury ze skla a chromované oceli. Ztratí se v labyrintu neosobních úřadů sídlících v těchto palácích a poté je stržen invazí amerických turistek, hekticky objíždějících evropské metropole. Film natáčený v kulisách nákladně vybudovaného městečka "Tativille" u Paříže (modely 1 : 5) předznamenal pozdější architektonický experiment - pařížskou čtvrť La Défense. Každý záběr je výsledkem dokonalé choreografie pohybů, gest a manýr, zachycuje i drobné reakce postav v odlidštěném prostředí mrakodrapů. Obrazy jsou doprovázeny kakofonií zvuků a jen zlomky dialogů. Tatiho tabló obsahuje nepřeberné množství komických detailů, které při jednom zhlédnutí nelze všechny postihnout. Ve své době nedoceněné arcidílo - komediální vize na pomezí halucinace a abstrakce - je dnes považováno za nejvýznamnější vizuální inovaci ve filmu 60. let. Film původně natočený na 70 mm byl později rekonstruován a převeden na 35 mm. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (124)

Zodd 

všechny recenze uživatele

Artový film, který tehdy propadl. Sledovat několik rozpohybovaných obrazů najednou může být pro někoho velké sousto a satira ve stylu “technologický pokrok+konzumní společnost” je vyprávěna dlouhými scénami či dokonce záběry, ale určitý impresionismus to má. Zmatený Jacques Tati (jaký má bohatý kořeny - narozen ve Francii, otec z Ruska, matka z NL) bloudící v labyrintu, který si sám za kamerou vystavil, je vtipný. Navíc mě dostala zmínka o Praze na letišti. Ve futuristickém filmu (byť možná ne nejpřesvědčivěji, automobilový průmysl jako by zamrzl), ale vyrobeném v 60. letech(!) ve Francii. Značí to o něčem? ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Playtime je môj najoblúbenejší Tatiho film. Je tu také množstvo detailov, toľko vychytávok a tak precízne premyslených scén, že z neho musí mať radosť snáď každý filmový divák, ktorému nestačí jednoduchá zápletka bez pridanej hodnoty. Playtime zaujme okrem detailov aj architektúrou, na ktorej stvárnení si dáva Tati obzvlášť záležať, pretože vytvára akéhosi ducha filmu. Jediným záporom je mierna preplácanosť a dĺžka filmu, občas som mal pocit, že je toho už trochu moc. 90 minút by asi stačilo. Na druhý krát po zachytení ďalšieho kvanta drobností zvyšujem na plný počet. ()

Reklama

pepo 

všechny recenze uživatele

Takze ani na druhy pokus ma Hulot neocaril. Je to skor film na obdivovanie, analyzy a doplnenie vzdelania. No ako komedia mi to dost drhne. Asi hodina filmu je vsak uplne super. Bohuzial to ma hodiny dve. A tie su na film bez deja proste vela. Problem je, ze odvtedy bol tento koncept upgradovany Mr.Beanom, Closeauom alebo aj tymi Policajnymi akademiami. Bavil som sa nich proste viac, aj ked to nie su az tak dobre filmy. Na druhej strane je to genialne nasnimane. Ta kamera je nieco fantasticke a velmi dobre to funguje vo svojom druhom plane. Takmer cele bez detailov, bombovo komponovane aj svietene (vsetci kameramani povinne kuknut, ak ste este nevideli-ale pravdepodobne to je pre vas uz davno biblia😁) 7/10 ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

1967, Francie. Scénář, režie a hlavní role Jacques Tati, točeno na 70 mm film, velké kulisy postavené čistě pro natáčení filmu a obrovský propadák, který svého tvůrce zadlužil na několik let. Tatiho komedie Playtime to v době svého vzniku neměla jednoduché a to do jisté míry i díky tomu, že nejde o vyloženě vděčnou komedii. I proto, že si z ní divák vlastně může odnést cokoliv kvůli sázení na diváckou interpretaci.   Playtime má velice půvabný vizuál a přitom z vizuálu též těží jeho humor. V Playtime se též bere skutečný důraz na zvuk a jedná se o jeden z těch filmů, kde zvuk sehrává skutečně výraznou roli. Především i proto, že právě z něj též těží humor filmu. V mnoha momentech připomínají jisté momenty grotesky a to i díky tomu, že je zde dialogů velmi málo. Zároveň je zde skutečně mnoha komických detail, dohromady vše poté vytváří takový nezvyklý komediální zážitek.   Ony velké kulisy futuristické Paříže představují velmi výrazné prostředí. Playtime je ovšem především satirou na stereotypní život ve společnosti. Kromě vizuálního zpracování a v mnoha momentech groteskní atmosféry tak film obsahuje právě i tyhle lehké komentáře ke společnosti, která se točí jako kolovrátek a mnoha momentů kromě humoru může nabídnout i hloubavé zamyšlení. I proto Playtime není vyloženě vděčnou komedií.   Jednotlivé scény mají ten správný rytmus, některé jsou funkční více, některé méně a mohli technicky skončit na podlaze střižny. Ten film v podstatě nemá klasický děj. Je složen z jednotlivých sekvencí odehrávajících se v oné futuristické Paříži a dvou lidí, kteří se navzájem pořád dokola potkávají. Důraz se tak bere především právě na ono futuristické prostředí, které v sobě má trochu humoru, trochu toho satirického rýpnutí a především skutečně atraktivní výpravu. I absence děje je tak trochu potencionální překážkou pro diváka a to i především kvůli udržení divácké pozornosti.   Přitom všem se vlastně dá velmi polemizovat nad tím, zda Playtime je či není komedií. Komedií rozhodně je, přesto prostě není pro každého. I kvůli tomu, že kvůli těm všem detailům dost možná potřebuje více zhlédnutí. Jde o umělecký film ve všech významech toho slova a je jen na divákovi jak se s tímto faktem popasuje.   Některé scény jsou chvílemi skutečně moc zdlouhavé a prospělo by jim zkrácení. Není to ani vděčný film a divák si ho velmi pravděpodobně užije jen čistě dle svého aktuálního rozpoložení a nálady u filmu přemýšlet/zapnout mozek. Je to rozhodně obdivuhodná záležitost, k ryzímu obdivu ovšem bude mít nejspíš spoustu diváků daleko...... ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Tatiho Technopolis; opus magnum, které předznamenalo konec jeho autorské dráhy. Svět v době uvedení díla pravděpopobně nebyl na jeho nadčasovost připraven. Dnes, po téměř pěti desetiletích, si mnozí význam Playtime pro dějiny kinematografie již uvědomují. Nemá cenu zacházet příliš do detailů, tak jen v krátkosti, čím je film (i většina Tatiho ostatních) výjimečný - propracovanost mizanscény a celkové pojetí scény, distanční rámování (absence detailů), výtvarné řešení filmu, revoluční práce se zvukem, množství (skrytých) významů ad. Mimochodem pro lepší pochopení technologické revoluce, modernity a postmoderny doporučuji knihy Zygmunta Baumana Úvahy o postmoderní době a Tekutá modernita. [==] Tati toho sice nenatočil moc, ale podobně jako Andrej Tarkovskij (oba po 7 filmech, pokud jsem počítal správně) svým dílem ovlivnil velké množství mladších tvůrců a začínajících filmařů. ()

Galerie (47)

Zajímavosti (19)

  • V prvej časti filmu je prostredie a kostýmy prevažne šedé, hnedé a čierne. Neskôr sa však začne v prostredí objavovať červená, zelená, či ružová. Táto zmena vo farebnosti zodpovedá vývoji rozprávania, ktoré ukazuje ako sa odťažitá mestská krajina mení vplyvom vitality a spontánnosti. (Kristusazapad)
  • Tati sa pohrával so zavádzaním diváka, keď lepí hudbu k neodpovedajúcim obrazom, viď scéna kráčajúcich turistov po schodoch nočného klubu za tónov dunivého jazzu. Chcel tým docieliť komického efektu a pripraviť diváka už vopred na prechod do novej scény. (Biopler)
  • Pozorní diváci si jistě všimnou, že v některých scénách režisér namísto komparzu použil lepenkové výřezy. Pro větší autenticitu s nimi ostatní komparzisté mluvili, jako kdyby byli skuteční lidé. (HellFire)

Reklama

Reklama