Trvalá dovolená

Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 % (19.03.2016)

Allieho nezaujíma podobne ako mladého riaditeľa Skinnera nič iné, ako načesané háro. Prečo nie. Učešete sa, poflákate po okolí, navštívite mamu v blázninci, občas s niekým niečo prekecnete a lážo plážo sa opäť vrátite domov. Alebo žeby nie? Allie asi nebude Jarmuschova verzia samého seba, pretože ten celý život namiesto permanentnej dovolenky tvrdo maká. Film sa aj napriek drsnému prostrediu a nie zrovna postavám ako z katalógu príjemne pozerá. (20.01.2017)

Ten New York je ale divné místo, v dálce jsou sice naleštěné mrakodrapy, jenže vypadají tak neskutečně a nepatřičně jako pyramidy. Jinak je to město ale špinavá ruina, ve které se akorát lidi snaží si nepřekážet a aby nikdo nepřekážel jim. Třebas ta španělská holka, která si pro sebe mele o sto šest, ale když to vypadalo, že bude muset mluvit s někým, málem se počůrala strachy. I saxofonista z ulice si hraje sám pro sebe a prodavačka popcornu tak tak, že vůbec zákazníka obslouží. Dokonce ani vlastní holka či matka kolikrát jakoby ani nevnímaly, že někoho mají... Člověk, co rád strká druhým do života nos, co rád interaguje, ten to nemá lehké, je jako obtížný hmyz. Ale když je (Allie) přelétavý a hledá nové a nové vzruchy aniž staré opravdu poznal, není o nic hlubší než ostatní. A krást by taky neměl. Myslí si snad, že v Paříži to bude jiné? Ví vlastně co hledá? Ví vlastně že hledá? A proč si vlastně myslí Subjektiv, že hledá, když bezcílně bloumá? Měl by si to vůbec myslet? (14.09.2009)

I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni. (05.04.2011)

Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek. (02.04.2018)