Zvoník u Matky Boží

Z produkčního hlediska úctyhodný zástupce hédonisticky velkolepých filmů. Stovky hemžících se statistů v dobových kostýmech a maskách mezi desetimetrovými kulisami na jednu stranu působí sympaticky filmařsky marnivě, na stranu druhou se ta epická davová panoramata často opakují, aniž by k tomu byl důvod a často se nedaří příliš obrazově upozornit, na co by se měl v daném záběru divák konkrétně dívat. Výsledek je pak spíš takové to uznalé pokyvování hlavou nad relativní ukočírovaností tohoto mumraje, kdy nikdo moc nekouká do kamery a v bitevních sekvencích se také nikdo zmateně neškrábe v zadku, protože se při zkouškách zapomněl přihlásit o nepřítele. Plus k tomu samosebou patřičně vodpornej Chaneyho poskakující skřet, jehož akrobatické vlohy na stěnách katedrály se staly předlohou série Assassin's Creed. 100 minutová verze, kterou jsem viděl má navíc výborný, místy až trochu dungeon-synthový hudební doprovod od dvojice Laura Karpman - Nora Kroll-Rosenbaum. (28.12.2022)

Tato adaptace mne mírně zklamala. Zaměřila se totiž výhradně na románek Esmeraldy a velitele hradní stráže, od kterého se následně odvíjí hlavní zápletka filmu. Quasimodo tak zůstane spíše nenávistný, oblizující se skřet v pozadí, místo aby byl zvýrazněn jako odpudivý, avšak ve skutečnosti laskavý a věrný chudák. Ale i tak všechna čest Chaneymu, jeho hrbáč je přesto neodolatelný. (16.04.2006)

Tiez som pocul ze Lon Chaney /Phantom Opery 1925/ pracoval na svojom hororovom make -upe sam, neviem, ci to je pravda. kazdopadne reziser Wallace Worsley /the penalty 1920/ natocil vkusny horor z Pariza 15. storocia. Kvasimodo je podany verne, vystizne, Esmeralda tiez na urovni. Zaver potom uz film katapultoval do kultovych hororovych filmov : 89 % (10.08.2019)

Velkofilm sto let starý. Němý. Tónovaný. Jediné známější jméno? Lon Chaney. Všechno tohle by mělo varovat. Film s rozpočtem snad až 1 250 000 dolarů? To zase láká. Jak vypadá takhle drahý film z roku 1923? Vypadá skvěle, pokud jde o dekorace a kostýmy, množství komparzu a masky. A to je asi všechno. Příběh je plytké melodrama mezi bezkrevnou "cikánkou" Esmeraldou a trochu slizkým kapitánem Phoebusem de Chateaupers. Aby to nebyla taková nuda, je tu král zlodějů Clopin, který volá po krvi šlechty a nějaké té revoluci a vrcholný arcipadouch Jehan, který by také Esmeraldu rád. Pak je tu ještě král, zhrzená snoubenka, šílená matka, nějací ti soudci, kati, prostitutky, kapsáři, šmejdíři všeho druhu... To vše oživuje středověkou Paříž, na níž se rozhodně nešetřilo. A pak tu je Quasimodo. Ošklivý zdeformovaný hrbáč s nejasnými pohnutkami a velmi nesympatický. A to je vlastně všechno. Moc to nedrží pohromadě, možná proto, že dochované verze jsou o 15 minut kratší než v době premiéry. Anebo možná proto, že všechny postavy až na Quasimoda nejsou příliš zajímavé. Quasimodo je zajímavý ovšem jen kvůli grotesknímu ztvárnění. Lon Chaney se vyřádil na jeho masce a na jeho fyzické charakterizaci, s tou duševní už si tolik práce nedal. Přesto když je Quasimodo na scéně, něco se alespoň děje. Od úvodního řádění na fasádě Notre-Dame přes komickou scénu bičování po závěrečné inferno před katedrálou i na ní, kdy i na roztavené olovo dojde, je Quasimodo tím, kdo páchá ty nejgrotesknější a nejděsivější činy. (16.09.2022)

Veľkolepý nemý prepis slávneho bestselleru Victora Huga. Na predných priečkach adaptácií tohto románu sedí táto verzia hlavne z jedného dôvodu. Lon Chaney v úlohe hrbáča. Je tu oveľa odpudivejší a animálnejší ako jeho nasledovníci, u niektorých divákov si sympatie asi vôbec nezíska. Ale to je na tom to najlepšie. Tým je to paradoxne desivejší a napínavejší film. Má popri tom nákladnú výpravu, obsahuje masové scény. Proste spektakulárna nemá lahôdka, ktorú by ste si nemali nechať ujsť. (18.10.2010)