Hrdina až do konce

Nejdřív jsem měl pocit, že Sam Elliott tu hraje svou životní roli přestárlého herce jedné role (jak je u některých herců v současnosti zvykem), ale během filmu rychle vyznělo, že až tak osobní tento film úplně není. Také je ale pravda, že jak se tenhle film tváří všelijak průměrně, tak má pořád něco do sebe. Minimálně toho Sama Elliotta, který svým charismatem posilňuje film o několik energetických tyčinek. Charisma hlavního herce udělá opravdu hodně a tento film je vzorovým příkladem. (22.11.2017)

Doufám, že mi jednou bude tolik, co Tobě, můj hrdino. Vím, není to zas bůh ví jakýkoliv věk, ale teď by mi to stačilo. Ještě mi do Tvého hodně zbývá a kdo ví, co bude zítra. Možná si taky ubalím jointa, sednu si do křesla a budu sumírovat svůj život, u kterého je v Tvém případě už možná vidět cílová čára. A pokud budu usínat po boku s takovou kočkou, co Ty, bude mi to asi stačit. Jasně, že bude, prostě musí! I kdyby to bylo na pár týdnů, nebo měsíců, tak to přece za to stojí. Nevzdávat se, bojovat a jít dál, i když je už skoro načase. Ještě není tma, ale stmívá se... (25.11.2017)

Co k tomu napsat? Musím se přiznat, že úplně nevím. Tak prostý příběh, ovšem skutečně krásný a dojemný – chvílemi jsem opravdu slzel – a místy mi atmosféra trochu připomínala The Mule. Sam Elliott byl perfektní, jeho charisma je přímo oslňující (to možná není nejlepší přirovnání, ale na lepší teď nemám, ještě mi hraje písnička na konci závěrečných titulků a je to prostě nádhera). Nemluvě o jeho hlasu (a kníru), který dokáže pozvednout i reklamu na Doritos s mnou neoblíbeným Lilií die Nase Y. Před ostatními herci a všemi dalšími, kteří se podíleli na tomto filmu smekám a děkuji jim. A když už jsem u toho děkování, tak nesmím zapomenout na Real Toma Hardyho a jeho seznam filmů zasluhujících větší pozornosti. Tam jsem totiž k tomuto snímku přišel. A jsem za to moc a moc rád... (23.05.2020)

Jelikož běžné příběhy běžných lidí vídám každý den, nemusím je vidět ještě ve filmu. Tam si zase rád hraji na malé dítě a fascinovaně koukám na Thora, který drtí nemrtvé Asgarďany blesky a jsem spokojený. Film jako takový je objektivně excelentní, ale mně prostě nemá naprosto co říct, i když si u něj dokáži představit nominaci na Oscara. Se žánrem drama bojuji už delší dobu a myslím si, že tohle byl poslední hřebíček do rakve, protože se u tohohle typu snímku jenom a pouze strašně nudím, aniž bych si cokoli odnesl, a to mám zase lepší věci na práci... 45% (01.02.2018)

Jedou závěrečné titulky a já si fascinovaně řikám: ty vole, to byla nádhera, kdo tohle natočil? A koukám, že to má na svědomí stejná hlava jako I´ll see you in my dreams naladivší mě onehdy tak, že jsem ho doporučila na profilu, bohužel, moc efektu to tehdy nemělo, nicméně trvám na tom, že Sam Elliot v obou filmech potvrdil, že zraje jako víno, nejen po čertech uhrančivou vizáží, ale hlavně jako herec a konečně dostal obrovskou příležitost a tu neutopil. Jeho Hrdina zašlé herecké slávy, životní kovboj, je postavený před otázku, zda se s novinkou - nemocí poprat nebo to nějak doklepat s chechtacíma práškama a sklenkou whisky, odhodlání se mu střídá s rezignací a to, i když ho klofne krásná mladá baba, mimochodem Laura Prepon taky zraje. Ona se s ním totiž moc nemazlí, teda mazlí, ale nesere. Co se dojetí týče - jednu chvíli se Sam připravuje na roli a zkouší text, který zní sice dost stupidně, ale mluví se v něm o otci a dceři a on jakoby mluvil k té vlastní, s níž je vztah na bodu mrazu a tlačí nás čas. Když to pak jede přímo na konkurzu, už nemám slov, jen rozumím. Hero asi víc nadchne fosilie, ale kéž se pletu. I přes to téma jde o jemný pohodový filmík, z kterého je tak nějak nadějně na duchu. "Existuje jeden zákrok ... ale možná mi to vynese jen pár chvil navíc" ... "A o to přesně jde. O tu chvíli navíc". (14.10.2017)