...a spravedlnost pro všechny

Status obhájce mi vždycky připadal podivný. Pokud hájil právo oběti, bylo vše jasné. Ale proč proboha někdo vysekává před soudem zločince z pout spravedlivého trestu? Zmírňuje ho nebo dokonce zařídí jeho propuštění?! Toto je právo? Ano je a bylo to tak už za starých Římanů. Film se snaží bližší optikou diváka seznámit s tím podivným prostředím zločinců, soudních dvorů, obhájců, žalobců a soudců.Kamera mezi nimi zvídavě poletuje a neukazuje nic jiného než že i tito jedinci v jejichž rukou jsou osudy mnohých jsou také jen lidmi. Každého to zvláštní prostředí nějak stravuje, ale každého jiným způsobem. Někdo jde tvrdě za svojí kariérou a pracuje bez výčitek jako stroj, jiný soucítí s obžalovanými. Vždyť jsou to ja řekl Al - také jen ubohé lidské bytosti. A právě na těchto obhájcích s charaktery a svědomím si psychika vybírá největší daň jak divák posléze uvidí. Film byl celkem zajímavý, ale smrděl sedmdesátkami. To ode mne není žádná nadávka, sedmdesátky mám rád, ale kromě Ala mi nějak extra nesedl a bez něj by to bylo o ničem. Nejsvělejší byla jeho závěrečná řeč, kdy dokonale popsal celý ten systém točící se kolem pravdy a spravedlnosti. Bohužel každý trochu zralejší musí u konce uznat, že takhle to může skončit jedině ve filmu, nikoliv však v reálném životě. Balancuji nad hodnocením jak porota nad nepřesvědčivými důkazy a nakonec dávám jen za tři kompromitující fotografie. * * * (30.03.2016)

Paráda, dokonalost, všecko! Po 12 rozhněvaných mužích jednoznačně nejlepší film ze soudní síně. Příběh není soustřeďován kolem jednoho případu, ale je daleko více zaměřen na samotný systém spravdlenosti a charaktery jeho jednotlivých aktérů. Těm suverénně vévodí nezaměnitelný Al Pacino, já charisma toho chlapa miluju, a dva cvoci v podání soudce Jacka Wardena a obhájce Jeffrey Tambora. Tento film je dalším majstrštykem Normana Jewisona, ve kterém se s pravidelností střídají silné dramatické pasáže a nezapomenutelné zábavné scény, z nichž plynou faktické nedostatky, paradoxy a egoismus (americké) justice. Dámy a pánové, tohle je dvouhodinový Velký dům. Doporučuju všema deseti! (29.07.2014)

Tady jsem neváhala nad plnou palbou ani minutu. Skvělý scénář, vynikající režie, herectví, všecko přesné, zajímavé, nenudící. Přehlídka charakterů, životních zkoušek, nátlaku, utrpení, osudových ran i rozhodujících momentů. Prolínání dvou světů, "prkenného" práva a příjemné reality.(milovaný dědeček, Arthurův soukromý život) Moc je v rukou člověka prostředek, důsledek, fatální proměnná. Kde najít rovnováhu? Někdo to ze sebe vyřve, někdo to vyběhá...život jde dál. (05.03.2011)

Strhující obžaloba soudního systému, ve kterém spravedlnost už není slepá, ale zmrzačená, smrtelně zraněná a dokonávající. Hořký, občas hořce zábavný, pomalu gradující příběh idealistického právníka, který se do paměti zaryje nejen, ale především, jeho strhující úvodní řečí ve finále, kterou lze bez nadsázky označit za jeden vrcholných výkonů Al Pacinovy kariéry. (01.06.2010)

Miestami som fuckt nevedel, ktorá bije! Uletené situácie a ešte uletenejšie dialogy. Až sa mi nechcelo veriť, že pozerám drámu/thriller. Takýto humor, ktorého som bol svedkom, sa vidí hlavne v súčastných indie 'dramédiách', ktoré ja osobne milujem. Nastavil som sa na nejaké súdne spory a právnikov, ale to, čo som tu dnes dostal, predčilo moje očakávania! 90% (03.12.2020)