Světlo mého života

Casey Affleck se nám dal na nezávislou filmařinu a dokazuje, že režisérský um nemá pouze jeho bratr Ben, kterého řadím jako lepšího režiséra než herce. To u Caseyho zatím neplatí, ale i tak servíruje další zajímavý snímek. Světlo mého života je postapo ve světě, kde vymřely téměř všechny ženy a on se svým potomkem putuje spustošenou krajinou. Vzhledem k námětu a přítomnosti Elisabeth Moss se nejde ubránit srovnání s Příběhem služebnice a dalšími podobnými filmy, i když tady se na události nahlíží více komorněji. Film vyniká především svým feelingem a atmosférou. Ve finále se však jedná pouze o jeden další z řady. (28.08.2019)

[KVIFF 2019] Cesta s dotekem koukatelnosti a bez doteku demence. Affleck vsadil opět na Vary a vyšlo mu to. V rámci diváků docela ano. Když se člověk dívá na prvních deset minut docela začne ztrácet naději, že by to mohlo nějak dobře dopadnout. Protože po oněch asi deseti minutách ani neví divák o čem film je a na jaké notě se bude pohybovat. Poté vak přijde mlha, les, nebezpečí a ono to začne fungovat jako normální film. Co více, začne to fungovat jako velmi dobrý film. Takhle si vás film získává do té doby dokud už tak nějak podvědomě nezačnete soucítit, chápat a bát se. Nejde asi o něco extra originálního, ani bych neřekl, že to Affleck povýšil na nový level, ale posunul to trochu stranou jinak, kdy je to stále originální, stále tak nějak známé a jednoduše to funguje. A to i vlastně stačí. Bohatě. (07.07.2019)

Neuvěřitelný OPRUZ. U všech svatých - NEMŮŽETE film tohoto typu uvést způsobem, ve kterém nepoužijete nepsané pravidlo pro udržení pozornosti alespoň pro první dvě scény. Rozuměj - Buď dáte úvodní plkací scénu, která se pak přehoupne v nějakou hodně zajímavou (nejlepším příkladem budiž Swordfish s Travoltou), nebo nakopnete film hned v úvodu něčím zajímavým, co zajistí vaši pozornost a vy pak vydržíte i následující pomalý rozjezd (Hvězdná pěchota). Tady začínáme plkací scénou ve stanu, která se přehoupne plkací scénou v lese a pokračuje plkací scénou jinde, aby následovala další a další plkací scéna. Ufff! Jasně že jsem si byl vědom, že tohle nemá být žádná dobrodružná jízda, ale spíš ve stylu komorního existenčního dramatu, ale i to má svoje meze. Jaký byl problém začít film třeba lovením jelena, divokého kance? V průběhu stopáže pak například setkání s nějakým potulným zlodějem, co by je chtěl okrást/zabít? Takových "checkpointů" pro udržení divákovy pozornosti šlo vymyslet milion! Zde naní ani snaha o něco takového, jako by si z vás Kejsí Aflek dělal prdel. Po celé hodině sebetrýznění přišla ta nejdramatičtější scéna, jakou jsem kdy v životě viděl, málem jsem si nervama okousal konečky prstů a čelo se mi brutálně orosilo potem. Šlo o to, že na hlavní hrdiny v opuštěném baráku klepali nějací chlapi:"Otevřete, víme, že tam jste" a hlavní hrdinové se tiše vytratili tajným východem. Po této nervydrásající scéně jsem usoudil, že Kejsí si ze mě tu prdel fakt dělá a film jsem vypnul. Každopádně to, co mě jako diváka uráží abnormálně, jsou oficiální nálepky sci-fi či postapo. Ne, není to sci-fi ani postapo, jen nějaký blbeček (čti Kejsí) si to usmyslel a tím to hasne. Žádná snaha o nějaký flashback, kde by se v pár záběrech zrekapitulovalo, jak k vymření všech žen došlo. Proboha, to je tak uboze fušerské a líné, že nepřečíst to ta holka v novinách až v polovině filmu, tak to divák ani neví. Musí se k tomu pomáhat i popiskem k filmu, než nějakým atmosférickým úvodem přímo ve filmu. Tak ubohé to je. A co je úplně nejhorší - vůbec nechápu smysl toho, proč to Kejsí natočil. Beru, kdyby měl v hlavě plno režijních nápadů a chtěl se s nimi podělit na veřejnosti, ale tam prostě není LAUTR NIC, co by ten film dělalo jiný než na papíře. Jinými slovy- takhle stejně to dokáže natočit každý kokot!! Každý blb, který ví, jakým tlačítkem se zapíná kamera.  A kdyby se i po přečtení tohoto všeho našel někdo, kdo si nedovede představit, jaká tortura sledování tohoto skvostu je, mrkněte do galerky. Uvidíte foto, jak jde Kejsí s holkou lesem, jak Kejsí stojí s holkou v lese, jak Kejsí stojí s holkou jinde v lese, jak holka sedí na pařezu, jak holka sedí na pařezu z jiného úhlu... To vám vypoví vše o téhle Kejsího sračce. (11.02.2023)

Silně atmosférická, pro Caseyho Afflecka snad už typicky melancholická záležitost, jejímž základem je vztah otce a dcery. Hodně i příběhově napoví úvodní dlouhý rozhovor, který rozhodně není posledním, naopak. Nakonec tyto scény jsou pro postavy a cestu k nim především nejdůležitější, tady se řekne nejvíc a nutno dodat, že to funguje na výbornou. Navíc jak Affleck, tak Anna Pniowsky jsou ve svých rolích výborní, jejich vztah jim není těžké věřit. Z tohoto pohledu mi to hodně připomínalo Leave No Trace. I když nejen z tohoto, jistě hodně udělají i časté statické záběry na stromy a výborná hudba k nim, věčný kurz přežití v přírodě, novém světě atd. Každopádně k dokonalosti výše zmíněného filmu zde ještě něco schází, možná právě více z toho nového světa, více setkání a domovních scén. Jako komorní na postavách založená cesta krajinou ovšem velmi silné. 75% (24.04.2021)

Film má nádhernou atmosféru a síla vztahu mezi otcem a dcerou je tu přímo hmatatelná. Musím vyzdvihnout, že Casey Affleck podal nejlepší herecký výkon za svoji kariéru. Po zhlédnutí jsem měla touhu mu do rukou vložit Oscara a poklonit se. Po herecké stránce je to opravdu dokonalé a to nejen díky Caseyho výkonu, ale také Anna odvedla výbornou práci. Příběhově je to bohužel trochu slabší. Máme tam pár konfrontací s obyvateli, což navozuje napínavou atmosféru (hlavně ke konci filmu). Bohužel snímek ale doprovází i spousta zbytečně zdlouhavých a upovídaných scén, které ubírají filmu na kvalitě. (09.07.2019)