Jesus Christ Superstar

Hele, zas jedno ztracené hodnocení a komentář, nechápu, proč se to na ČSFD tak pravidelně děje... K filmu. V roce 1982 si můj taťka pořídil VHS přehrávač a tudíž jsme mohli zvát lidi z vesnice na projekce. A mladí katolíci přišli s touhle kazetou, která mi tenkrát nic moc neříkala, ale oni byli z filmu nadšení. Jeho kouzlo jsem pro sebe objevil až po letech, kdy se člověk může ponořit do těch textů a ostatně má za sebou nějakou zkušenost s masmédii, takže ví naprosto přesně, co se film snaží říct. To podobenství s moderní dobou je hodně tíživé a ta nutnost při současném hlásání byť velkých pravd mít za sebou reklamní agentury, televizi a další masmédia je hodně smutná. Každopádně jsou zde i dobře zvolení herci/zpěváci, pokaždé v tom filmu najdu nějakou novou vrstvu, které jsem si předtím nevšiml, a některé písničky jsou skutečně nezapomenutelné (ať jde o rozvernou Herodovu show nebo Pilátovu skoro mysticko-filozofickou I Had a Dream) a ze Should We Start Again Please jde mráz po zádech z toho nepochopení a rozčarování a zmatku, který tehdy skutečně museli učedníci zažívat, neb čekali fakt velkého krále. Proto o něco později nalítlo tolik židů Bar Kochbovi. Ale to už je jiná historka. (13.07.2020)

Že je Petr nahrazen Jidášem, je v pořádku. Konečně nešťastníka, bez nějž by to neklaplo, někdo zprostil toho trapného obvinění z defraudantství a prodejnosti. Ale to ostudné, naprosto mimomísové Petrovo pokohoutí "musel jsem to udělat, copak nechápeš?" (následované Magdaleniným stejně idiotským "jak to mohl vědět?") musím jménem církve ztrestat. Jinak by to bylo samozřejmě za pět. (A ještě mohou být autoři rádi, že ten lapsus někdo v Kongregaci závazně nevyložil jako návod k bludnému učení o sebeoběšení jakožto stvrzení vítězství Jidášovy pseudodoxie nad Petrovou orthodoxií. To by se pak smažili v pekle.) (20.10.2012)

31. Zlatý Glóbus za rok 1973 - nominace (6) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Yvonne Elliman, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Carl Anderson, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Ted Neely, Objev roku (herec) - Carl Anderson, Objev roku (herec) - Ted Neely (03.01.2009)

Překvapivá pecka, u které jsem se zpočátku bál, že mi tam budou vadit všichni ti hipíci a tanky v poušti (a autobusy) - ne, to mi sedlo, a fakt hodně. Nakonec mi vadila pouze jediná věc - a sice ten docela mdlej Ježíš, kterej byl tak nějak chcíplej už na začátku. Některé písničky jsem samozřejmě znal už v české verzi, ale tohle je jako celek další důkaz toho, že Andrew Lloyd Weber je hudební král a žádná písnička snad nebyla špatná a díky kratší délce mi to i rychle uteklo. Ty největší pecky navíc byly až na konci - Superstar, Could We Start Again Please a další. Neskutečné rockové pecky, které fakt stojí za to. Vynikající film, perfektní muzikál. 100%. (15.04.2016)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)