Causa Králík

Tak tyhle peripetie právnického stavu z období normalizace se nikdy nezařadí do zlatého fondu československých filmů...a to i přesto, že tu po roce 1989 máme onu problematickou kontinuitu právního řádu... a dokonce ani kvůli faktu, že tohle točil v normalizační éře právě Jaromil Jireš, tvůrce takových skvostů Nové vlny, jako byl Žert či Valerie a týden divů...jedině charisma Miloše Kopeckého tuhle ,,komedii" drží nad vodou... (29.12.2007)

Tohle není inženýrr Krrálík, nýbrž causa Králík. To už tak chodí, že postarší advokát z nějakého důvodu vymění velkoměsto za venkov a hned dostane případ, na který by si nikdo jiný netroufl. Advokát Lukášek měl to štěstí, nebo možná smůlu, že mu bůh advokacie přihrál případ, na kterém toho není moc zajímavého. A nekane z něj ani extra finanční výdělek. Předmětem sporu se stává sedm tisíc, které jistý synovec odmítá vrátit své tetě, která toho moc, až na králíky, nevlastní. A tak se ostřílený právník pouští do banální kauzy, kterou je nutné rozseknout. A králičí maso ne každému přijde chutné. A stará paní Márová jím dokáže pořádně zásobovat. Králíka bych nepozřel, ale tenhle nepříliš vyhraněný český snímek si klidně dám. Důvodem je Miloš Kopecký, kterému jsem jeho právníka věřil pro jeho cit pro dobré uchopení postav, které ztvárnil. To už se dneska v českém filmu prakticky nevyskytuje. Není to jen otázka dobré práce režiséra s hercem, ale také v osobnosti. A tou Kopecký byl. Film pak může být dějově chudší a podzápletky triviální, ale když funguje herec v hlavní roli, je vyhráno. Kopecký film hodně spasil. Dost neobvykle se film vzpírá žánrovému zařazení. Komedií, sociální sondou, dramatem, není ani v jednom spolehlivě, přesto ta nevybalancovanost v podstatě není na překážku. Jaromil Jireš byl jedním z režisérů, kteří to dokázali ustát. Občas přece jen za cenu rozvleklého celku, kterému vévodí kvalitní herecké osazenstvo. Jirešovy režijní prostředky a postupy nejsou vždy až tak úplně stoprocentně filmové. Přece jen jeho režie není tak obrazově vybroušená a poněkud dialogově orientovaná. Mnohem silnější je tedy v rozprostření dialogů, které jsou dobře napsané a rozhodně ne nijak mechanicky odříkané. Jireš s Kopeckým později natočil drama "Prodloužený čas", které si také jelo ve svém vlastním, neuspěchaném tempu. Jirešovy filmy hezky uměly odkrývat a pracovat s lidskými charaktery a měly svoji zvláštní tvůrčí originalitu. Tenhle film bývá poměrně často zaměňován za tématicky příbuzný a o rok mladší snímek "Jak napálit advokáta", který bývá často mylně považován za jeho volné pokračování, možná také proto, že v něm Kopecký rovněž hrál advokáta. 60% (02.03.2015)

Na komedii mi tahle TV inscenace přišla opravdu málo vtipná - Kopecký sype z rukávu filozofické postřehy, co od něj znějí skutečně moudře a pravdivě, ovšem celkově film vyznívá melancholicky a převážně nudně. Připouštím, viděla jsem to hodně dávno - třeba bych si po opětovném zhlédnutí poupravila názor... možná jednou. Zatím průměrných 51%. (29.04.2009)

První věc, která mě zaujala, byla hudba. Jaké zklamání však následovalo, když jsem zjistil, že hudba není původní a že Vadim Petrov vykradl Beethovenův Smyčcový kvartet č. 15. Jinak příjemný film, který si dle mého neklade přílišné nároky a "na nic si nehraje" , a proto plní nad míru očekávání diváků. Skvělá paní Jana Andresíková - jako vždy a samozřejmě pan Kopecký. (16.07.2010)

"NEEXISTUJE TOTIŽ ŽÁDNÁ MALÁ NEBO VELKÁ NESPRAVEDLNOST. NENÍ NESPRAVEDLNOST ZA SEDM A PŮL TISÍCE, ZA SEDM A PŮL MILIONU NEBO ZA SEDM A PŮL KORUNY! VŠECHNY JSOU STEJNÉ! PROTOŽE V PODSTATĚ EXISTUJE POUZE JEDNA JEDINÁ NESPRAVEDLOST. A NÁM NEDAL NIKDO PRÁVO SOUDIT, ZDA JE MALÁ NEBO VELKÁ. TO BY BYL ZAČÁTEK NAŠEHO KONCE. A ZAČÁTEK KONCE KAŽDÉ SPRAVEDLOSTI." a vo vo vo vo tom to je :-D (21.11.2011)