Richard Jewell

There is a Bomb in Centennial Park You have 30 Minutes.... Prostáček zatažen do velké, přesně kontrolované a řízené hry na dobro a zlo. Částečně se mu splnil sen, i když se na chvíli stal noční můrou. Clint i ve svém věku stále dávkuje emoce přesně tak, jak je potřeba, dokonce to nepřehání ani s tzv. tlačením na pilu, jen trochu, budiž mu odpuštěno, když pořád diktuje o desítky let mladším kolegům. Povedená a poučná věc. [Kino - Citadela] (03.04.2020)

Eastwood je klasik, mám jeho filmy rád. Má cit pre rozprávanie príbehov, netlačí do svojich filmov zbesilé strihy, moderné postupy ani nereálne báchorky. Vie si vybrať tému a s veľkou percentuálnou úspešnosťou ju vie doviesť takmer k dokonalosti. Tento príbeh stojí takmer celý na hlavnom hrdinovi, preto bol výber hlavného herca veľmi dôležitý. Paula Waltera Hausera som videl vo filme Já, Tonya a už tam ma zaujal...a Sam Rockwell a Kathy Bates? Parádny bonus... Hauser zahral neskutočne. Dôverčivý dobrák s veľkým zmyslom pre zákon a poriadok dopláca nielen na svoju ukecanú povahu, ale i na novinársku nenásytnosť a nekonečnou honbou za senzáciou. Je to smutný pohľad na človeka, ktorý nežil úplne ukážkový život a práve tieto jeho prehrešky minulosti mu v mnohom zkomplikovali situáciu. Na druhej strane práve toto z neho robí človeka, ktorého si divák rýchlo obľúbi a fandí mu až do samého konca. 80%. . (07.04.2020)

Looser, tlouštík, otloukánek, jeliman, pak hrdina, zločinec a mučedník. Na krátký život jednoduchého chlapíka až příliš rolí a situací, kterým musel čelit. ___ Clint vypráví úsporně, i výbuch bomby je neefektní. Víc napětí dokáže vzbudit prostým rozvazováním baťohu, protože divák už předem ví, co je uvnitř. ____ Příběh Richarda Jewella je smutný a varovný - prudké odsudky, okamžité mediální lynče, nenávist davu rozdychtěná anonymitou a přístupností sociálních kanálů – to dnes zažíváme mnohem častěji a mohutněji než před čtvrtstoletím. Richardu Jewellovi se nedá přes jeho prostomyslnost, až dětinskost, nefandit. A Paul W. Hauser ho hraje skvostně: litovala jsem ho, jako malou myšku, která stojí sama proti hroznýši. ____ Ale Clint si znovu vybral až moc přímočarou cestu. Jewellovy prohřešky z minula otupil, ukázal je jako pouhá nedorozumění nebo přílišnou pracovní důslednost, z novinářky zase udělal hyenu bez skrupulí a z agentů FBI bandu tupců, která chce mít hlavně odškrtnuté jedno vyšetřování a lidský život jim nic neříká. Kamarádský advokát je plochá, kašírovaná postava. Jenomže já tohle Clintovi úplně nežeru. Vím, jak vykreslil letecké vyšetřovatele v Sullym a byl to vůči nim nespravedlivý obrázek. _____ A to teď, podle mě, opakuje. Ne do takové míry, jako v Sullym, agenti FBI se v tomto případě opravdu nezachovali nejlépe, ale že by spadli až do takových tupostí a podrazů? Clint podřídil příběh dramatizaci, ale když je to příběh vyprávějící o zdrcující síle masy a médií, tak je to až nechtěně ironické. A nenápadně dojemné zase je, jak úplně každému tam šlo o jeho vlastní sobecké cíle (mít sólokapra, co nejrychleji vyřešit pracovní úkol, získat provizi) a jedině jednoduchému Richardovi šlo o vyšší cíle – bránit lidi. ___ Clint vypráví úsporně, s kamerou si moc nehraje, střih je popisný, což v případě takto autentického příběhu není na škodu. Překážela mi tam snad jen snová sekvence, ta byla zbytečně polopatická. SHRNUTÍ: První informace jsou téměř vždy nepřesné, když už ne rovnou zavádějící. Vždycky s názorem počkejte, až budete mít dost údajů. Nenechte se nikdy strhnout k rychlému soudu. (16.06.2020)

Film devadesátiletého republikána, který má samozřejmě mnoho technických kvalit, ale náhodou zrovna jeho vztah k médiím a jeho potenciál být využit v proti-mediální kampani konzervativců je jak vecpaný z jiného žánru. Najednou se nekouká na iluzi autenticity, ale co nejefektnější vytvoření nepřítele - bez ohledu na historické skutečnosti. Z novinářky, která v realitě podlehla už před lety rakovině, je tu udělána kariéristka, co vyměňuje sex za informace, pro což není žádné podložení, ale ona už se bránit nemůže, že jo. Vyšetřovatelé to schytali jen o kousek míň. Rozhodně zajímavý kus politické propagandy pro 21. století - kvalitní víceméně realistické oscarové drama prodávající potřebný narativ o zlých médiích a neschopných vyšetřovatelích honících nevinné muže. Film o němž nejde říct, že je příšerný a že na něm hodně lidí neodvedlo dobrou práci. Stejně tak nejde říct, že naprosto lže, protože některá média se vůči Jewellovi očividně zachovala špatně - na druhou stranu jde o unikátní anekdotu a ten film ani zcela nezastírá, jak moc dávalo smysl myslet si, že Jewell je vinný. Nepochybovala o tom řada lidí, co se s ním a jeho policejní fetiší v minulosti osobně setkala - šlo zkrátka o souhru nešťastných náhod, která musela vést k momentálnímu selhání systému. Upřímně řečeno tenhle případ není ani moc ilustrativní a nefunguje příliš dobře jako metafora nějakého zásadního systémového problému, naopak od nich implicitně odvádí pozornost. (28.02.2020)

Jak se z národního hrdiny stane nepřítel číslo 1. Clint Eastwood sice stárne (na jaře mu bude 90 let!!), ale nepolevuje. A znovu je velmi intenzivní. I samotné bezmála třicetiminutové čekání na nemilou událost z koncertu v průběhu letní olympiády má tempo, tah na bránu, diváka vtahuje. Následuje několikeré selhání profesní etiky (začne to u Olivie Wilde, následuje dalšími senzacechtivými novináři, všemu předchází kroky zoufalých agentů, kterým při vyšetřování chybí stopy). Od začátku víme, že prosťáček Jewell pachatelem není, kromě úkonů FBI i tlaku médií sledujeme dopad na sekuriťákovu matku. Do široka rozkročené polohy morálky jsou zajímavé a hlavně fungují, samotná práce novinářů a agentů má naopak podivný vývoj a chtělo na tom ve scénáři ještě (docela dost) zapracovat. Baví naopak přestřelky s právníkem v podání v posledních letech nesmírně zajímavého Sama Rockwella. Vitální Eastwood si vybral další z reálných životních osudů, ač jsme o nějakém Jewellovi kdysi slyšeli, dávno jsme zapomněli (stejně tak vyzdvihl nouzově přistávajícího pilota Sullyho, hrdinský čin ve vlaku mířícího do Paříže nebo „hrdinu“ v podobě nejúspěšnějšího amerického odstřelovače v Iráku). Jeho hon na moderní čarodějnici má své momenty, je poctivý, i když tentokrát se o nějaké překvapení nebo silnou pointu nesnažil. Snažit se měl ale víc v otázce emocí, to bych mu vytknul. Možná se sluší připomenout, že pachatel stojící za výbuchem, po kterém zůstali mrtví a přes 100 zraněných, spravedlnosti unikal více než pět let. Pravicový extremista nakonec dostal doživotní trest. 75% (10.02.2020)