Dvojrole

Dvojrole se vskutku nehodí na plátna kin, televize jí však slušela náramně. Neotřelý námět, skvělé herecké výkony paní Budínové a především Terezy Brodské mi daly zapomenout i na pomaleji plynoucí děj. Ovšem hlavní myšlenka, že seniorka zůstane osamělou stařenou i v těle dvacítky, zde byla vystižena opravdu sugestivně (nepopsatelné oči Brodské!). Ta beznaděj, kdy se stará intelektuálka přirozeně nedokáže zařadit mezi "vrstevníky" a díky zákroku experimentujících doktorů ze dne na den ztrácí lety zažitý stereotyp, bezpečí i posledního žijícího přítele, mě přivedla do tak sklíčeného stavu, že jsem všechny formální neduhy tohoto filmu hodila za hlavu. (07.11.2012)

Dvojrole je zajímavý nápad. Leč...nerozvinutý. Yvetta s mozkem paní docentky pochopitelně neumí využít nově nabyté tělo. A tak sledujeme jen to stárnutí. Možná by to chtělo více sociálních a společenských dramat než jen ty, kdy se mladému klukovi vysměje do obličeje anebo Yvettu dohání její minulost. Takto se i přes nesporný dobrý herecký výkon Terezy Brodské film zastavil pouze na zajímavém nápadu, ale celkově je film nudnější a bez zápalu. (04.11.2021)

Ambiciózní projekt, podepřený nadprůměrným hereckým obsazením i silným, slibným jinotajným námětem, zůstal v půli cesty. Po nadějném rozjezdu následuje postupné "stárnutí" scénáře, děje i dramatické ubývání prostoru pro hereckou akci. Tereza Brodská, atraktivní skvělá herečka dnes už také střední generace, po silném rozjezdu v osmdesátých letech (VLAK DĚTSTVÍ a NADĚJE) z existenčních důvodů rozmělňuje své vynikající schopnosti v triviálních seriálech, které si mohou podat bez větších rozpaků ruku např. s německorakouským DOKTOREM Z HOR. Tato inscenace (film?) působí dojmem jakéhosi předělu. Křižovatky. Zdá se, že po odeznění Kleinovy a Pecháčkovy básnické pentalogie Brodská nemá co hrát. V tomto ohledu není ani zdaleka jediná. A ta ztráta prostoru, datovatelná od okamžiku, kdy nastupuje nová generace ani ne tak režisérů jako scénaristů, pokračuje a inflace tvořivosti i zvládnutí dobrého řemesla, bez kterého je nepředstavitelná, již s sebou nese, to jen dokládá. V tomto případě bych řekl, že je jen dobře, když se tento film hned tak neobjeví zase venku. Své diváky by totiž nebavil ani nepovznášel; v lepším případě by nudil, v horším vzbuzoval agresivní reakce. I vousatost může plešatět. (19.03.2008)

Další film, u kterého jsem nevěděl, co mám od něj očekávat. Nakonec se z této záležitosti vyklubal originální příběh o mladé dívce, která aby mohla nadále žít, tak jí dva lékaři ve vší tichosti a utajení voperovali mozek sedmdesátileté vzdělané paní. Opravdu jsem netušil, jak tohle může dopadnout, a tak jsem stále s napětím čekal, co z toho vlastně vyleze. Ale po nějaké době už mě začínal docela štvát ten utahaný tón celého filmu, ta pomalost vyprávění, zkrátka po téhle stránce to příliš dobře zvládnuto nebylo. Naštěstí to ale zachraňovala svým kvalitním hereckým výkonem Tereza Brodská, která zde dostala nebývale velký prostor a plně toho využila. Jejímu ztvárnění role opravdu nemám co vytknout, bylo to příjemné překvapení, že tato herečka umí také dobře zahrát, pokud se totiž kouknete na novácký seriál Ulice, tak vás musí napadnout, jestli ti herci umí taky zahrát něco pořádného. Tereza Brodská mi nyní dokázala, že v ní byl (a možná stále je) velký herecký potenciál. Oceňuji také zajímavý příběh, jehož autorkou je paní Jaroslava Moserová (pro ty, kdo neví, dnes již zesnulá kandidátka na prezidentku ČR) a který byl opravdu neobvyklý, ale o to více zajímavý. Celkově to jsou lepší tři hvězdičky. (19.01.2010)

Výborný námět, i když více nosný než originální, skvělá a neskutečně autentická Tereza Brodská. Tato herečka není kromě role z Kleinových Básníků ve filmu příliš známa a proslula spíše lehce hysterickými novinovými rozhovory o vztazích uvnitř své rodiny, přesněji o svém otci Vlastimilovi a otčímovi Jaromírovi Hanzlíkovi. Ve Dvojroli ale prokázala nesmírný herecký talent, pečlivost a koncentraci. Musím otevřeně říct, že ve mně nonstop zcela úspěšně vyvolávala dojem zestárlé samotářské intelektuálky v cizím dívčím těle. Brodská natolik vyčnívá, že má člověk tendenci podceňovat výkon ostatních, který rozhodně nebyl tolik náročný, ale ve většině případů dostatečně zvládnutý. Výtka směřuje ke slabému jakoby provizornímu scénáři. Naivní hyperbola v podobě smrtelné nehody dotírajících zločinců působí spolu s dalšími momenty jako důkaz těžké improvizace. (05.07.2006)