Špína

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)

Povedený vstup mladé holky mezi celovečeráky, o tom žádná. Jinak ale hnůj a hnus na to jen koukat. Nemám rád tuhle tematiku na plátně, protože se mi vždycky otvírá kudla v kapse. Tady obzvlášť, protože trest činkou je zatraceně málo. Obecně bych byl radši, kdyby (pokud se to vzájemně nevylučuje) se na to přestalo tolik ukazovat a o to víc se s tím začalo něco dělat. Poutavý film, zároveň ale jeden z mála, o kterém můžu s jistotou říct, že už ho fakt nikdy víc neuvidím. (09.05.2017)

Vlastně vůbec nevím, jak to mám hodnotit. Na jednu stranu mě to vůbec nenechalo chladnou, na stranu druhou se tomu nedá odpustit ta halda nesmyslů. Nejvýrazněji je to vidět na vykreslení psychiatrie, kde funguje jednou volný režim, jindy z vás udělají zeleninu asi podle toho, jak se to zrovna do filmu hodí. Navíc jsem vcelku alergická na to, když něco, co by z toho mělo vyplynout, v dialozích násilně říkají samotné postavy. Kdybych to brala čistě z toho pocitového hlediska, tak je to ale pomalu na plný počet. (22.06.2020)

SPOILERy: Pocitovo podobné ako Speak, alebo On the Edge, žánrovo pripomínajúce viac to prvé. Tak trochu môj srdcový subžáner. Vyjazdené kolaje, s pár nejednoznačnosťami (ako vlastne bolo s Leninou spolubývajúcou na psychiatrii a jej otcom? Ako dopadla pomsta, ak vôbec dopadla? Ako dopadol Jakab? Ako dopadne Lena a jej sexuálny život, a bude ešte vôbec nejaký?) a ony už len tie nejednoznačnosti ako také sú často dôkazom remeselnej vyzretosti tvorcu. Tu ich je viac; niektoré sa dajú čakať, niektoré by ste čakali inak, ďalšie jednoducho len tak vyplynú z rozprávania a ani raz nepôsobia na príbeh našróbované násilne a pre efekt. Podobné je to s dialógmi a tým pádom aj hercami. Konečne je tu tvorca, ktorý dokáže zrežírovať niekoľkominútovú scénu s mladými, prakticky neznámymi herečkami, plnú fráz typu "Ty si piča, ty kokos," aby to nielen nepôsobilo smiešne či trápne, ale reálne, zo života, mrazivo. 4krát som mal zimomriavky; pri scéne samovraždy na psychiatrii, elektrošokoch, prezretí a spomínanej hádke. So všetkou úctou k niektorým našim tvorcom, zimomriavky som mal v slovenskom filme naposledy pri Obchode na korze. 90% s doslovným opakom toho, čo som písal v komentári k Môj pes Killer: Presne týmto smerom by sa slovenský film uberať mal. (26.12.2017)

Ono je sice hezké, že Nvotová chce točit civilně a realisticky, ale to je houby platné, když to neumí. Pro mě to byla víceméně uřvaná nuda. Je sice pravda, že některé sekvence z psychiatrického zařízení celkem trefně ukázaly neschopnost tamních doktorů a Dominika Morávková-Zeleníková tady po Pirku vystřihla další oběť jako z partesu, ale to je prostě málo. 30% (23.03.2018)