Lidé z metra

Presne tak, tento film Lidé z Metra spĺňa všetky normalizačné atribúty nevyhnutné k akémusi zahľadeniu stôp po tom, čo sa tu napáchalo od 70-tych rokoch. K postavám sa aj preto príliš nedostane a ak áno, len veľmi povrchne a skôr ako k dákemu kolektívnemu súputníkovi, ktorý nemá vlastný a autonómny brainwashovský svet a nie je ani samostatným indivíduom, ale bábkou v rukách normalizátorov, ktorý mu i sami maľujú jeho svet a jednostaj ho taktiež vytvárajú. Sú teda ešte väčšou bábkou, než samotný význam metra, ktorý ich spoľahlivo a významovo zatieni. Ešte i ten poviedkový charakter vábi na taký ten poetický rám, ale vravím, príbeh je pre diváka dnes už v mnohom čitateľný a nič "nadprirodzeno" v estetickom ponímaní tu nenadobudne. (04.04.2016)

Nedobrovolná budovatelská úlitba tehdejšímu komunistickému zřízení. To muselo jistě pomlaskávat blahem. Nicméně, výstavba metra byla hezky zmapovaná. Kdyby se takhle točilo o Blance, tak to bude jasná komedie roku. Myslela jsem si, že špatně slyším, když promluvila Jitka Molavcová. Co to bylo za nápad ji nadabovat? Některé záběry Prahy byly zajímavé. Každá doba si holt žádá své. S tím se bohužel nedá nic dělat. (27.07.2016)

Povídkový snímek z prostředí výstavby pražského metra se svým zaměřením řadí mezi snímky s výrobní tématikou a je činem režiséra Jaromíra Jireše, kterému byl mimo jiné stranickou cenzurou zakázán dramatický počin ´Žert´ (1968). Tímto se tzv. vykoupil, neb film splňuje všechny atributy tehdejšího režimu. Povídky poukazují na různé osudy lidí jak při stavbě metra, tak i v soukromém životě. Na pozadí pracovní náplně, ohledně demolice, domu, dá opět dohromady mladého svářeče se svou bývalou ženou, starý dělník přispěje svým nápadem ke splnění plánu, čehož se však nakonec nedožije a krapet suverénní polský dělník přehodnotí svůj způsob života po nalezení staré mince. A všechny nakonec spojí slavnostní otevření metra ve stanici Gottwaldova (dnes Vyšehrad) a první jízda. A když všechny, tak i onoho starého dělníka, byť poetickou formou. Film obyčejný a hlavně oslavující dělnickou třídu a budování lepších zítřků, což dnes nemusí vypadat nijak zajímavě, ale v jistém smyslu to všechno přeci jen v sobě určité kouzlo má. Dnes se také politicky buduje, byť pomaleji a bez oslav. Jen se kritizuje, když to nejde. Vznikl ve své době za daných politických podmínek, a tak podle toho prostě vypadá tak, jak vypadá. Plejáda známých herců povznáší kvalitu snímku jako celku. Film dnes nijak neškodný a tak je podiv, že se stal pozapomenutým. (04.12.2021)

Z celého filmu mě zaujala tak maximálně Molavcová. Mně už od dětství byla hodně odporná, kvůli svému afektovanému chování, mluvě, grimasám apod. A vida, v tomhle filmu se chovala, tvářila a mluvila normálně, a najednou člověk zjistí, že je (byla) to moc hezká ženská. A už si neťuká na čelo, když se dozví, že v šedesátých letech soutěžila o miss. Zkrátka, jak vidno, i sebevětší fyzická krása může být zničena tím, že se člověk chová jak pako, a Molavcová by měla proklínat Suchého, že jí dotáhnul do Semaforu a donutil neustále se pitvořit. (31.01.2018)

"Vono to jede..." Metro na trase C možná jede, do toho hřmí a burácí Fišerova hudba, ale jinak tedy fakt nevím... Ještě zajímavá je Jitka Molavcová v první povídce "Privátní demolice" a Jaromír Hanzlík ve své tehdy asi typické poloze jakéhosi "Don Juana v povídce třetí "Chebský fenik". Ale jinak je to celé takové šedivé, jak z nějakých budovatelských filmů z padesátých let. Výbornou kulisu tomu ale dává Fišerova hudba se zajímavými  kontrasty mezi hudbou s údery tympánů při "budovatelských" scénách ze stavby metra a jímavou hudbou z "romantických" scén. (24.02.2023)