Severní hvězda

Tenhle válečňák má dost zásadní problém, ale o tom pozdějš. Plno lidí si určitě všimlo roku. Točit válečňák z druhé světové války ještě za druhé světové války určitě není nic obvyklého, o to zajímavější to je. Jen mě fascinuje to jak se nadpis k tomuto filmu honosí tím, že byl nominován na Oskara a jestli se nepletu, dokonce i nějakého vyhrál. V té době to Americký národ totiž posral a hned několikrát. Nechápu proč, ale úmyslně zde ukázali ukrajinskou, tehdy ještě spojeneckou vesnici jak si zde žije, pro diváka, dost vymyvatelnym způsobem. Postupně na vesničku vtrhne německá armáda a sovětský lid se začne hrdě bránit, přičemž vesničku ubrání. Proč někdo tenhle film vůbec točil? Fakt je, že akční scény, jestli se to tak dá řikat, jsou na svojí dobu opravdu zajímavé, ale proč se někdo crcal s něčím takovým, a ještě k tomu Američan? Chápal bych Rusa, ale Američana? A ještě Američan Američanovi ukazuje jak nádherně se v Rusku žije? Podle mě tohle vidět Ukrajinec, s radostí tvůrce uškrtí, tohle vidět Rus deset let po vzniku tohodle filmu, s radostí si mne ruce, ale co na to řekne Amík? a ještě když si Oskarová komise film ohodnotí Oskarově hodně vysoko? Nemám na to slov, nelíbí se mi, že tenhle film v té době vznikl, jistě je to unikát, ale je na něm neskutečně vidět, proč vznikl, aby ukázal američanovi ve školách a nejen tam, že Rus se vlastně nemá špatně a pár let na to tvrdil opak? Neříkám, že to po téhle stránce film odsral, ale nelíbí se mi už ta příjemná atmosféra, která ve filmu figuruje. (08.05.2009)

Som prekvapený, ako sa amerikanskym podarilo navodiť skvelú atmosféru ruskej poetickej balady, popretkávanú nejakými tými hollywoodskými akčnými scénami. Ejzenštejn, Pudovkin či Dovženko sa možno ( ak sa k tomu vôbec dostali ) uškŕňali, ale nemohli neuznať určité kvality tohto filmu. Na tie oscarové nominácie som to veľmi nevidel, ale predsa len. (29.01.2018)

Když divák přežije úvodní půlhodinu, v níž se seznámí s tím, jak si Američané představovali život na ukrajinské vesnici v roce 1941- téměř jako ráj na zemi plný jídla, písní a tanců, dočká se i Milestoneovy režijní zručnosti v akčních scénách. Poněkud nadsazené hodnocení skoro westernového vyprávění jde na vrub přítomnosti Ericha von Stroheima v roli nacistického lékaře. (14.01.2009)

Je asi převelice nefér, že dnešní optikou hodnotím film, který vznikl v průběhu druhé světové války, kdy na rozjímání o válce a nacismu nebyl čas, chuť, ba snad by takové rozjímání spíše škodilo. Nacismus musel být poražen a válka vyhrána. Přesto film dnešním pohledem zhodnotím, neb tak činím pro dnešního diváka. Poselství filmu je zjevné: "Nacismus je zlo, hrdinný sovětský lid proti němu bojuje, pomožme mu v tomto boji." Aby zlo nacismu později patřičně vyniklo, první třetina filmu vláčí diváka po krk ve vesnické idylce - mladí se milují, všichni se soudruží a především pějí radostné písně, jednu za druhou. Když už je diváku jasné, jak radostný život je v SSSR léta 1941 (s realitou nemající společného lautr nic), mohou přilétnout německé bombardéry, aby to všechno zkazily. Počáteční šok, který postavy komentují větami jak ze sjezdů strany, i s příslušnou dikcí, např.: "Tvář války je pro děti strašlivá," vystřídá nepochybné, nepochybující a všeobecné odhodlání bojovat po partyzánsku. To je mimochodem uvedeno tóny z internacionály a nevím, jak si americký režisér vykládal slova: "...my ničím nejsme, buďme vším..." Snad nijak. Odhodlání bojovat samozřejmě nezůstane pouhým odhodláním, přijde čas činů a ten už nám film dotáhne milosrdně ke konci. Budeme svědky sebeobětování, nepochyb a odvahy. Jistě i tyto měly ve válečném úsilí své nevylhané místo, sláva jejich nositelům po právu přísluší, ale snad měly tišší, méně řečnickou podobu. Pouze fakt, že Němci nejsou zlovolní absolutně a neochvějně, filmu bere něco málo z jeho schematičnosti a plochosti. Ale jen málo. Slaboučké **. (01.02.2009)