Vražedná pole

Oskaři tehdy putovali do správných rukou. Vražedná pole představují (nejen) v dobovém kontextu mimořádný snímek se skvělou kamerou, silným příběhem a kvalitním obsazením. Že někteří postrádají kontext, není chybou tvůrců. Tehdy šlo o čerstvé události, kdy genocida polpotovců na vlastním národu hýbala světovým veřejným míněním. S odstupem desítek let se z politického filmu stal film historický. To je ale nevyhnutelný proces. Příběh nijak zašifrovaný není, k pochopení jeho pozadí stačí si přečíst pár základních informací o Kambodži 70. let. Snímek líčí setkání a rozvíjející se přátelství amerického reportéra s jeho místním průvodcem v době vrcholící indočínské války. Po pádu proamerického režimu zahraniční reportéři opouští zemi, domorodý tlumočník se ale dostává do soukolí ultralevičáckého režimu a přežívá jen s vypětím všech sil a pořádnou dávkou štěstí. Drama nemůže zastřít, že je natočeno západními filmaři a určeno západnímu publiku, ryze kambodžský přístup k látce by byl ještě depresivnější, temnější a bezvýchodnější. Určitě ale i atmosféričtější. I tak přináší snímek řadu mimořádných scén válečného chaosu a útrap vězňů převýchovných táborů a poddaných režimu. Joffé točí dokumentárním stylem a jeho obrazu krajiny vystavené běsům zkrátka věříte. Za zmínku stojí i efektní zvuková kulisa Mikea Oldfielda. Haing S. Ngor, emigrant a neherec, povoláním lékař získal za svoji roli Ditha Prana oscara za nejlepší vedlejší roli. Polemizovat se dá určitě s tezí, že za krajní brutalitu polpotovců může bombardování krajiny Američany. Nesrovnatelně větší a systematičtější bombardování Vietnamu ale k radikalizaci tamního režimu nevedlo. Za svůj odpudivý charakter vděčí vláda Rudých Khmerů tomu, že jejich vůdci čerpali z maoismu a Maovy kulturní revoluce 60. let. Na jejich profilu se projevovalo i pronásledování vládními úřady. Sihanuk patřil k typickým orientálním despotům a jeho tajná policie mučila a zabíjela na potkání. Celkový dojem: 90 %. (27.09.2019)

No predem musim rict, ze na Joffeovo vrcholny dilo me to az zas tak maximalne nerozdrtilo, ale i tak silnej nadprumer. Film mi pripomnel takovy tri filmy. Zacina to ve stylu Apokalypsy, bojuje se, vybuchujou bomby, aby se to plynule presunulo k tak trochu Krvavymu diamantu, kde se v zniceny zemi plny povstalcu a vojaku mota banda novinaru, snazi se prezit a zaroven udelat dobrou reportaz. No a skonci to u Temnyho usvitu, coz je asi ta nejpusobivejsi pasaz. I kdyz film ma behem tech 140 minut rovnomerne rozmisteno spoustu silnejch momentu, takze kdyz uz to pomalu vypada, ze nastane nuda, protoze misty se toho fakt moc nedeje, vytasi se vzdy Joffe s necim zatracene pusobivym. Co se tyce hercu, ty hrajou perfektne, Ngor zaslouzene dostal oskara a predstavi se tu "mladej" Malkovich v jedny ze svejch prvnich roli. Celkove spokojenost, ale mezi moje nejoblibenejsi valecny filmy se to nezaradi. (25.07.2011)

V roce 1984 mozna necim zajimave, v dnesni dobe lze ale tento snimek hodnotit pouze jako prumerny. Natoceno bylo daleko vice poutavych a citlivych valecnych dramat, zazivneji a originalneji. A taktez vic nutkave - ve smyslu premyslet nad valkou a jejimi dopady na obycejne lidi. Nejde o vylozene zklamani, ale s odstupem doby a postupem kinematografie se proste jedna o solidni, nijak nevybocujici prumer. (01.02.2004)

Páči sa mi ako je film komponovaný. Na začiatku sa dostávame in medias res do konfliktu v Kambodži, ktorý je dôsledkom vojny vo Vietname. Hrdinovia Waterston a Ngor ako dvaja žurnalisti hľadajú príbehy o ktorých by mohli písať a prezentovať ich tak americkej verejnosti ako volanie o pomoc. V tomto smere film zvysoka kašle na patriotizmus a hrdinstvo. V prvej polovici totiž film len pozoruje. Sleduje z pohľadu cudzincov hrôzy, ktoré miestni vykonávajú na sebe. A snažia sa z toho šialenstva dostať živý( veď sú predsa cudzinci). Tá druhá sleduje dva rozdielne svety. Ten Ngorov snažiaci sa prežiť v podmienkach v ktorých ľudia zomierajú v nemenných hroboch po tisícoch, a ten svetský americký v ktorom je novinár chválený za hrdinstvá, ktorých sa nikdy nedopustil. Až tá druhá polovica dáva postavám ku ktorým sme si v prvej polovici nemali ako vytvoriť vzťah, nový rozmer. A ku koncu film krásne uzatvára pomyselný kruh a predáva emóciu. Oceňujem to, že si film neberie servítky. Je explicitný a nepríjemný. Núti k zamysleniu a zároveň v určitých pasážach apeluje na ľudskosť a morálku. Zároveň nastavuje zrkadlo a pripomína konflikt, ktorý v dome vzniku ešte vôbec nebol zažehnaný. To, že tu vidíme krvácať a zomierať deti považujem za odvážny ťah, ktorý sa vyplatil. Tento príbeh bude vo mne rezonovať ešte dlho. Zaslúžený oscar za kameru. (24.02.2021)

Jak je vůbec možné, že tak silný obsahový náboj lze vyjádřit díky mistrovské formě? U tohoto filmu totiž často obraz poví více než několik tisíc slov. Spíše než nekompromisní antikomunistická agitka jsou Vražedná pole strhujícím příběhem o strastiplném shledání dvou životních přátel. S velkou osobitostí a přímostí je v první polovině skvěle vystihnuta rozvrácenost státu, jenž byl zasažen pěstí komunistické revoluce. Ta druhá pak ukáže, s jakou chladností lze likvidovat společenskou vrstvu inteligence. Neúprosnost pracovního tábora, z nějž relativně není úniku, pak přerůstá v děsivé obrázky, kterým panuje malá holčička s modrým igelitovým pytlíkem a následný přechod „vražedného pole“. O to silnější a emocionálnější je pak konec u nějž i chlap na chvilku zapomene na to, že je chlap (05.11.2005)