Hra na pláč

První čtvrtina filmu je psychologicky jednodušší a předvídatený, leč výborně zahraný úvod o únosu amerického vojáka vojáky IRA. Zbytek filmu je psychologicky složitější a prokreslenější. Rám příběhu je tvořen vyprávěním o Fergusovi jako členu IRA , ale o násilí je film až v druhé řadě. Do tohoto rámu je vetkána onovu příběhu o lásce a nevypočutatelných zákrutech , po nichž se ubírá lidské srdce. (03.11.2008)

První půlhodina vypadá jako solidní začátek thrilleru vystavěném na dialozích. Bohužel se žánr i děj střídají jako blesky v letní bouři. Film ani neví, čím je. A jsem asi velký neandrtálec, ale Oscar za scénář pochopit nelze. Film, který skáče od Irské rep. armády, přes kýčovitou zápletku, až k pinďourům. (17.08.2011)

Crying Game je bezpochyby zaujímavý film, svojim spôsobom aj kontroverzný (čo mám rád)...Neviem čím to bolo, ale ten mix všetkého možného ma nechával chladným (áno aj pri TEJ scéne - Nunka odhalila všetko dopredu:)))...Skrátka fajn sa na to pozeralo, ale hlbšie dojmy nezanechalo... Teda pardon- tú úžasnú bájku o žabe a škorpiónovi si zapamätám! (12.11.2008)

Tak konečně už vím ve kterém filmu jsem slyšela (poprvé!!!) tuhle úžasnou bajku. . „Štír a žába: Štír se chce dostat přes řeku na druhý břeh, ale neumí plavat. Jde za žábou a požádá ji, aby ho převezla na druhou stranu.Žába na to: Já tě převezu a ty mě bodneš. Štír nesouhlasí. - Kdybych tě bodnul, tak bychom šli ke dnu oba. Žába nad tím chvilku přemýšlí a nakonec přijímá.Vezme štíra na záda a vrhnou se do vody. Asi v půli cesty ucítí pálivé bodnutí v boku a dojde jí, že ji štír přece jenom bodnul.A jak se pomalu potápí do vln, zakřičí: Proč jsi mě bodnul? Teď se oba utopíme A štír na to: - Nemohl jsem si pomoci, mám to už v povaze. A jaký je v tom význam? Význam je v tom, co říká. Štír udělá to, co má v povaze.“Velmi zvláštní film o závazných závazcích, o podivném přátelství, o velmi zvláštním vztahu a o tom, co každý z nás má v povaze. Jak jsem mohla na tenhle film zapomenout? To vážně nevím, ale bajku znám.. dosud!!!! (21.12.2005)

Po dlhsej dobe som si pustil znova tento môj oblubeny mix romantiky dramy a trochu aj thrilleru. V minulosti ma na nom stvala len jedna vec a to Stephen Rea, ktory mi ako hlavny hrdina nebol prilis sympaticky. Ale zrazu mi prestal vadit a behom filmu pôsobi strasne láskavo, ako ho opise aj jedna postava. Mne strasne pripominal môjho oblubenca Tima Rotha, tak mozno Stephenovi pridem na chut aj v inych filmoch. A ak nie, tak v tomto filme som si ho uz oblubil a nemam najmensi problem sa vcitit do dilemy, ktoru behom filmu bude musiet riesit. Film je hlavne zvlastnou romancou v ktorej viacere postavy maju svoje tajomstva, ktore ich vyznamne ovplyvnia. To neustale predavanie si ulohy trpitela mi pripominalo dalsi skvely film s podobnou tematikou a to Cronenbergov M. Butterfly. Tentokrat sa ale dockame adekvatneho happyendu. Alternativny zaver so svojou snahou o absolutny happyend vyznieva strasne trapne a nevierohodne. Je evidentne, ze ho natocili na natlak studia a herci tam prehravali tak nasilu az to pôsobilo, ze si zo svojich roli robia srandu. Od Neila Jordana som videl niekolko filmov a ziadny z nich ma vôbec nebavil. O to viac ma fascinuje ako mu tentoraz vsetko dokonale zaklaplo. Okrem perfektneho scenara sa vyznamenali hlavne herci. Môj oblubenec Forest Whitaker tu ma len par minut v uvode, aby sa predviedol, ale aj na tak malej ploche si dokaze ziskat divakove sympatie a nasledne vas bude este dlho mrziet ako dopadne. Stephen Rea napriek tomu, ze je na vine jeho smutneho osudu nevyvolava v divakovi nenavist, ale skôr lutost nad tym, do coho sa zaplietol. Film ale ziskava poriadne grady grady akonahle sa na scena objavi famozna postava Dil. Nominacia na Oscara pre tuto osobu bola zasluzena a ja som jej tajomstvo zhltol aj s navijakom, ked som film videl prvykrat. A jej vykon nie je o nic menej pôsobivy ani ked uz poznate tajomstva vsetkych postav. Pre mna to je o to viac fascinujuce. Chemia medzi Dil a Reaovym Fergusom je fenomenalna. Kazdy jeden ich vzajomny pohlad vyvolava iskrenie. Od chvile ked sa stretnu, tak sa rozputa môj oblubeny zaner osudovej romanci u ktorej cely cas viete, ze nebude mat stastny koniec a o to viac si vychutnavate ich spolocne chvile. Nastastie toto je jeden z tych pripadov, kedy sa urciteho happyendu dockaju a nepôsobi to nasilne ale prirodzene. Okrem ustrednej trojky stoji za zmienku este vtipny barman Jim Broadbent so skvelymi hlaskami. Hudba dokonale podfarbuje atmosferu a text piesni niekedy doplna samotny dej. Takze po rokoch som este spokojnejsi a davam plny pocet. Je mi luto len toho, ze sa Jaye Davidson vykaslal na herectvo. Aj v Stargate bol genialny. 10/10. (26.06.2018)