Cikánka

Docela dost ošidný se v tomhle filmu babrat. Přece jenom fanatickej českej humanista nikdy nespí a aby získal další státní příspěvky na svůj protirasistický program, potřebuje nový a nový rasisty. Takže já jsem na vážkách, protože hlavní hrdinka je cikánka, velmi krásná cikánka, a strašně krade. Jenže napište to v Český republice, kde se musí psát, že krade občan České republiky, a současně psát, že občané České republiky mají negativní postoj k cikánům. Správně by mělo být, že občané České republiky mají negativní postoj k občanům České republiky, jenže aby dostávali humanisti státní peníze musí někdy občany České republiky dělit podle barvy pleti a národnosti, ale jen někdy a jen proto aby ostatním kázali, že nemají lidi dělit podle barvy pleti a národnosti a pak má bejt tahle komedie z roku 1986 vrcholem zábavy. Ať si Philippe de Broca přijde do naší země, to by teprve viděl tu pravou crazy komedii, v podání zbohatlejch mazánků s luxusnímy auty a vilkou s bazénem, který si na rasismus vystavily živnostenský list. (15.07.2008)

"Víte, že jste otravné všechny? S těmi Vašimi porody a vůbec vším?" Kdyby se můj život pohyboval mezi majetnickou ex-manželkou, nadrženou milenkou, problémovou dcerou a neposlušně podřízenými úřednicemi, tak bych se z toho možná zbláznil, ale rozhodně bych nehledal útěchu v náruči Cikánky. Mona Romani však není typická zástupkyně svého etnika, protože kromě tančení, krádeží a lhaní umí i řídit auto, číst, okouzlovat na snobských večírcích a hlavně mě bavit. Ostatní se na mě vykašlali. Tedy pan bankéř občas utrousil cosi vtipně sexistického, ale jinak mne bavila pouze ona. Na cestu do pekel bych s ní sice nevyrazil, ale ve snu se tomu bránit nebudu. A ráno hurá do Úřadu. Tam na mě čeká to správné dobrodružství. (12.09.2016)

Druhá půlka 80. let ve francouzské kinematografii bývá obecně často vnímana jako velmi mizerné období, kdy kvalita většiny filmové produkce prudce klesla, mnozí tvůrci se umělecky vyčerpali a sám bych ty skutečně nezapomenutelné snímky, které jsem z tohoto období viděl, asi taky spočítal na prstech jedné ruky, pokud bych ty prsty využil vůbec všechny. Komedie Philippa de Brocy z roku 1986 se alespoň velmi úspěšně vyhla tehdejší šílené módě a díky navození lehkého neurčitého vizuálního retra na první pohled ty osmdesátky z Cikánky moc poznat nejde. Na druhý pohled už bohužel ano, protože až na pár drobných prvků zrovna moc nehýří nápady a jak postupně sjíždím De Brocovu tvorbu chronologicky, tak navíc podobně slabší, kolísavý film s občasnou ztrátou svižnosti jsem od De Brocy viděl naposled v Rozmarné Marii z roku 1970. Dost povedená mi připadala svérázná policejní dvojka Lamotte + Legras (mohli taky pánové dostat víc prostoru) a konečně dost nápadité zpracování závěru. Milým překvapením pro mě byl Claude Brasseur v hlavní roli, u něhož jsem opakovaně nabyl pocit, že komediální role mu padly mnohem, mnohem víc, než ty charakterní, a dost mě bavil přesto, že jsem si k jeho postavě muže zamilovaného do své zlodějky moc pochopení najít nedokázal. Na jedno zhlédnutí je to určitě snesitelný film s několika výbornými scénami. Víc než 3 hvězdičky mu však věnovat nedokážu. [65%] (01.11.2021)

Bankéř unavený jednotvárností své existence, požadavky bývalé ženy, puntičkářské sekretářky, neuspokojitelné dcery a neukojitelné milenky si zřejmě myslí, že ke štěstí mu chybí klid. Opakované vpády pohádkové, horkokrevné, idealizované cikánky narušující jeho život jej nakonec dovedou k poznání, že ke štěstí mu překvapivě chybí neklid. Ovšem neklid, který jej nutí chovat se chlapsky - pročež může lehce vyčítavě oznámit moderním ženám, že nám mají uřezat koule. Možná už to udělaly. +++++ Zlobit se na cikánku v Cikánce, že neodpovídá sociální realitě je absurdní výtka. Stejně logicky si lze stěžovat na Terminátora, že cestovat v čase nejde či Pána prstenů, že elfové nejsou. V Cikánce se mluví o našem životě a mužství, ne cikánském - tak ať jej klidně rozhýbe jakási půlmytická síla. Když jsem dal před časem **, Brocovi jsem křivdil. Film je sice lehounký, na mě až přespříliš, ale postřeh Broca má. (17.09.2014)

"Vedle jak ta jedle." To by nebyl spatny nazev pro film ktery reziruje Philippe de Broca. Takova klasicka osmdesatkova francouzska komedie. Takova klasicka osmdesatkova francouzska komedie ktera se nema za co stydet. Ba naopak. Jsem moc rad, ze v radach prispivatelu se skvi znalci rasoveho genotypu. Pro znalce (k)rasy ty vlasy jsou - kastanove. (19.07.2010)