Bylo nás deset

Samotný obsah není moc zábavný a v podstatě je popsaný výše. Kvůli němu nemá moc smysl se na tenhle film dívat, ale na jednu hvězdičku to jakž/takž stačí. Další důvody pro hvězdičky jsem osobně nenašel, ale jednotliví lidé si mohou najít důvody pro sledování např. v podobě Suchého a Šlitra, herectví Jarolava "Kuby" Satoranského, luzného zjevu Olgy Schoberové či lásky k ČSLA. Existují určitě i horší české filmy z 60. let, ale i desítky výrazně lepších. (13.08.2007)

Bylo nás deset patří k té množině českých filmů, na které je nutné se dívat s jistým shovívavým despektem. Přelom 50. a 60. let byl ve znamení celospolečenských změn, ale ve státním filmu se stále ještě hojně přešlapovalo na místě. Trochu z obav o to, co přijde, trochu z pohodlnosti. V této atmosféře ke slovu přišel Antonín Kachlík a jeho románová prvotina Bylo nás deset (1961), oceněná II. cenou v soutěži k patnáctému výročí bojů u Dukly. Co víc si přát? Prostředí základní vojenské služby bylo příležitostí pro kohortu mladých: Satoranský, Postránecký, Zahajský, Krampol, Sloup... z nichž nikdo pod vedením začínajícího režiséra nepředvedl nic, co by stálo za pozornost. Jejich postsynchrony a voiceovery výsledku také mnoho neprospěly. Ani ta autentická bezradnost mládí nebyla klíčem k uchopení těch jednotlivých příběhů jalových mládenců. Samostatnou kapitolou pak byly obdobně herecky bezradné představitelky přítelkyň naivního hrdiny Jana Jobová (dabovaná Zuzanou Stivínovou) a Olga Schoberová (dabovaná Evou Klepáčovou). Kdyby na jejich místech Satoranský vyznával lásku pouze jejich fotografiím, dopadlo by to o poznání lépe. Co dodat k výstupům S+Š, kteří si řekli, že ve filmu vystoupí jen proto, aby se otrkali během natáčení, před jejich vysněným projektem Kdyby tisíc klarinetů? Otrkali se, toť vše. (22.08.2021)

Nejvíc mě rozesmálo, co k »veselohře s poláčkovským titulem« vypotil pseudohistorik Pavel Taussig: "Režisér Antonín Kachlík si vybral mezi protagonisty i dvojici S+Š. Nevadilo, že to byli už obstarožní záklaďáci, čtyřicetiletý Jiří Šlitr byl snad nejstarším vojínem v celém Varšavském paktu." Aneb jak vystavět stať o filmu na podobných hovadinách. Dnes na tom lze ocenit pouze jednu z prvních rolí Olgy Schoberové. Víc nic. (05.12.2009)

Děj filmu je sám o sobě prostoduchý až pitomý. Zřejmě za to může nejen hloupý námět (mimochodem, autorem knižní předlohy byl režisér filmu Antonín Kachlík), ale především nesmírně nudná a schématická režie. Přesně v duchu "angažované kritiky" se zde sice tepou zlořády jednotlivců, ale zároveň je film v zásadě nepokrytou agitkou, v níž jsou velitelé zásadně moudří, empatičtí a odpovědní... Situaci zachraňuje herecké obsazení... Za prvé účast (pravda, na poměry zvs notně přestárlých) "vojínů" Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (takže se film mj. stává svérázným dokumentem o písničkách divadla Semafor v první polovině šedesátých let), za druhé účast mima Ctibora Turby, za třetí herectví Jaroslava Satoranského, Olgy Schoberové a několika dalších v té době začínajících herců... Snímek také disponuje místy i poměrně zajímavou a vynalézavou kamerou. Po pravdě řečeno jsem se ovšem ani tak nemohl dočkat konce, což se mi jinak při sledování filmů nestává moc často... Celkový dojem: 45% (29.08.2008)

"Len klid, pánovia. Z každej prehliadky mali odjakživa fofry iba velitelia. Nám sa nemôže nič stať." Tak to je velká pravda o vojně. Tady sice zase tak moc nešlo o zobrazení nějakého skutečného stavu armády, ale já jsem se bavil při výcviku, při skoku přes stoicky klidného koně nadél a hlavně při hudebně-pantomimických číslech. Přesto bych asi čtvrtou kapitánskou hvězdu dobrovolně nedával, ale mihla se tam Olga Schoberová a ta by mě potěšila, i kdybych to měl za 730. (26.06.2016)