Pršelo jim štěstí

Velmi dobře natočený film, který náramně sednul do právě probíhající nové vlny. Současnost je prostá - nevěsta se chystá na svatbu, vše ostatní se postupně dozvídáme pomocí vzpomínek. Ty se krásně prolínají s přítomností. Režiséra Kachlíka skoro neznám, ale zde mě o svých kvalitách jasně přesvědčil. Snímek je natočen z pohledu nevěsty, doslova se ocitáme v její hlavě (včetně drobností typu kamera zastřená závojem, ohlížející se vlevo a vpravo na ulici atd.). Dále jsou zde chytré věci jako oživlé fotografie Krampola na zrcadle, či úvodní hitchcockovský záběr, který nás uvádí do příběhu. Snad jedinou výtku mám k šeredné Bohdalce, která zde jako bonus ukáže chlupaté nohy a podpaží... Celkově velmi kvalitní snímek, nenechte se zmást zdejším hodnocením. (12.05.2021)

Silně kritický příběh, který je na svou dobu vcelku překvapením. Ukazuje, že i za komunistického režimu vést podnik nebylo peříčko. Aby se splnil plán, tak hold se musel přehlédnout kdejaký švindl, kdejaká zlodějna. A běda tomu kdo na to poukázal. A to právě udělala hlavní hrdinka tohoto příběhu v podání Jiřiny Bohdalové, která na tyto události vzpomíná při přípravě na svatbu s mužem (první větší role Jiřího Krampola), který byl dělníkem ve stejném podniku a který byl využíván k nenávisti k ní. Každý věděl, že měli k sobě velmi blízký vztah. Námět to není špatný, psychologické ztvárnění taktéž, jen styl vyprávění je poněkud zvláštní. Nemusí sednout každému a může vypadat zmatečně. Kvůli častým a vcelku rychlým střihům není poznat, co je vlastně hlavní dějová linka. Ona svatba, která se nakonec nekonala, anebo dohady v podniku? A to se do toho ještě pletou vzpomínky na opovrhování všemožného od onoho muže (J. Krampol), kterého si měla brát. Inu divák musí být při sledování tohoto filmu velice pozorný, jinak stačí málo a už nezná souvislosti a je v příběhu ztracen. Za pozornost však tento snímek stojí. Jiřina Bohdalová se v psychologické filmové roli zase až tak moc nevidí. (21.11.2013)

Reziser kachlik ma dnes uz po 90 -ke a nic netoci. Kazdopadne som videl Třiatřicet stříbrných křepelek. To bol u mna len priemer s pani Vranovou. Tuto je to uz o cosi lepsie, ona si pred svadbou vybavuje kadejake spomienky, divak sa z filmu napokon aj dozvie ci sa ta svadba odohrala alebo nie. ja prezradzat nebudem, rezisersky je film na urovni, nuda bola len v strede, dialogy ale na urovni . 70 % (28.01.2020)

Nejbizarnější film o svatebním veselí v historii. Proč si zve na svatbu soudruhy z práce? Bohdalová nejsvéráznější bojovnice za spravedlnost v dějinách. Na uvolněná šedesátá léta odvážné hlášky: „Já myslela, že komunista má bejt především čestnej člověk.“ „Co si vlastně myslíš? Že seš tady jedinej a největší komunista?“ „Vybudování blahobytu všeho našeho pracujícího lidu.“ atd. (12.03.2023)

"Co po mě chceš? Se mnu nepočítej, já na to všechno kašlu..."  Tahle opakovaně ve filmu znějící slova Zdeňka (Jiří Krampol), jako by přesně vyjadřovala i mé dojmy z tohoto "psycho" divného filmu. Pozorovat Jiřinu Bohdalovou, jak nejprve dělá snídani, pak jak se koupe či sprchuje a nakonec jak se líčí, češe a obléká do svatebního (aniž by u toho skoro promluvila), přičemž to celé je prokládáno (v rychlé střihu) flashbacky nejen s některými výjevy z doby chození nevěsty Věry s jejím přítelem Zdeňkem, ale i z jejího pracovního života, to mě ani za mák nebavilo. Za zmínku snad stojí právě jen několik  poměrně kritických výroků pronesených Věrou či některými jejími kolegy na adresu budování socialismus ("Kecá, pořád jenem kecá, fráze na frázi, ale že se u nás plní plán jen tužkou na papíře, o tom mlčí...." "Když to budeme takto dělat, tak nám lidi přestanou věřit, co jim pak zbyde, jenom lhostejnost..."). Jenže toto zde nějak  čnělo, jako by to bylo z nějakého úplně jiného filmu. (05.05.2022)