El Dorado

Oproti Herzogove zpracovani musim jit o stupinek niz, Saurovo pojeti trpi prilisnou delkou a ohlasovaneho exlicitniho nasili jsem si taky moc neuzil. Ve snove pasazi na konci pribehu jsem si pripadal jako ve Faunove labyrintu (mysleno pejorativne). Herzogova verze mela charismatictejsiho hlavniho hrdinu a pusobivejsi spiritualni nadech. Nikdy bych netusil, ze dam Herzogovi prednost pred Saurou, nebot kvality druheho jmenovaneho jsou nesrovnatelne vyssi, ale ted se tak stalo. (04.09.2008)

El Dorado je krásný příklad toho, jak působivě lze vyprávět pomocí média filmu. Hlavní roli zde hraje příběh, který zcela určuje tempo filmu. Nejedná se ale o pouhou ilustraci literární předlohy (pokud lze za literární předlohu považovat někdy více někdy méně spolehlivé záznamy z dobových kronik a deníků), podřízenost ději je v tomto případě spíše výsada než absence dostatku tvůrčí kreativity. Saurovo pojetí příběhu o Aguirrovi by šlo nejvýstižněji označit jako filmový epos. „Rýmy“ kamery a „verše“ střihů zde pouze dotvářejí a podtrhují děj. A je to právě toto dotváření a potrhávání, které umožňuje působivost vyprávění. Místy až impresionistické snímání přírodních scenérií a ve vánku povlávajících záclon, závěsů a sítí v interiérech lodí se propojuje s explicitními scénami vraždění a intrikánským bojem o moc. Opulentnost některých záběrů však není projevem kýče, ale dokonale zapadá do kontextu dané scény. V duchu vyprávění„smrt čeká na každého a výpravy se začíná zmocňovat strach“ Saura inscenuje obrazy podobající se malířským plátnům a nechává je zapadat mezi horečkou a stihomamem stižené dobyvatele. Postava Samotného Aguirra, coby fanatického vůdce, není akcentována od začátku, ale vyplouvá na povrh s tím, jak se zhoršují podmínky a roste beznaděj účastníků výpravy. Saurovo z formálního hlediska konvenčnější dílo, tak vyzdvihuje samotný příběh coby podstatu filmu. Na rozdíl od Herzogovava lyrického pojetí příběhu, kde v hlavní roli vystupuje fanatismus a šílenost personifikovaná na osobu Klause Kinského. [LFŠ 2012 – host: Carlos Saura] (29.07.2012)

Značně sterilní vyobrazení zlaté horečky ve španělském podání, kde konkvistadoři s jejich brněním působí spíše jako nějací naleštění rytíři ze středověkých turnajů o šátek princezny, než jako chátra žoldáků hledajících zlato, které nikdy nebylo. Všechny hlavní postavy si jsou natolik podobné, že polovina intrik a vražd zcela ztrácí smysl, už jen proto, že jsem po hodině děje a desítkách ksichtů přestal rozlišovat, kdo je vlastně kdo, jakou má funkci a jestli ještě žije, nebo to byl ten, kterého před pěti minutami zastřelili. Aguirre je zde sehrán obtloustlým dědkem, který bájnou ďábelskou povahu jeho postavy znázorňuje asi stejně dobře jako Zounar veksláka. Film jsem záměrně zhlédnul po "Aguirre, hněv Boží" a musím konstatovat, že mě nezaujal ani jeden z nich. Osobně El Dorado považuju za zbytečně promrhané prostředky (které byly), kdy se tvůrci měli raději zaměřit na mnohem zajímavější a barvitější příběhy o dobývání jižní a střední Ameriky Španěly a nedělat jako kdyby byl Aguirre nějaká konkvistadorská raritka, o které musí vznikat hned několik filmů v rozmezí pár let. 44% (21.08.2012)

Od Saurova zpracování Aguirrova dobrodružství jsem si hodně sliboval a už úvodní scéna naznačila, že se zklamání konat nebude. Oproti Herzogově psychopatii jde o o něco „klasičtější“ film s větším důrazem na dialogy a hlavně intriky mezi důstojníky, kteří jsou pro osud výpravy snad ještě nebezpečnější než americká divočina. Bůh je vysoko a král daleko a sotva se prvně odhodlají překročit Rubikon (po Stavroginovi vidím Wilsona v další roli, pro niž se přímo narodil), strach a podezíravost dosáhnou takové míry, že není cesty zpět (aneb šílenství je jako gravitace; stačí postrčit). (04.09.2008)

,,LOPE DE AGUIRRE, VLÁDCA SLOBODY, SNÁĎ TI BOH ODPUSTÍ..." __ Aj keď nerád, film som si pozrel na 2x, najprv zhruba do polovice a potom zvyšok. Porovnanie s Herzogom sa priam ponúka a treba ho aj využiť - veď koniec koncov, koľko filmov o tomto conquistadorovi bolo doposiaľ nakrútených? Oproti Herzogovmu dielu je El Dorado snáď vo všetkých oblastiach slabším filmov, no neznamená to, že by sa nejednalo a dobre nakrútené dielo. Kým u Herzoga je vo všetkých tých ,,potiacich" sa a špinavých záberov nekonečná džungla skôr peklom, u Saura s mnohými presvietenými zábermi akoby netvorila až tak dôležitý element, i keď potrebný nádych mystiky sa nájde aj tu. Rovnako tak je to s duchovným rozmerom, ktorým bol Aguirre celý presiaknutý, v El Dorade, je tiež badateľné ,,čosi viac", avšak výraznejšie až v závere inak skôr dobrodružne sa tváriaceho filmu. Úprimne, prvá polovica filmu na vtiahla omnoho viac než tá druhá (videl som ju až o pár dní neskôr), pri ktorej som sa už nevedel poriadne sústrediť a všetky tie ostria mečov v každej druhej či tretej scéne niekoho likvidujúce, boli postupne až otupné. Omero Abtonutti ako Aguirre bol však absolútne skvelý. Saurovmu El Doradu dávam rovnaký počet hviezd ako Herzogovmu dielu, avšak kým ,,Aguirra" možno ešte poctím ich plným počtom, u El Dorada niečo také nehrozí. (31. hodnotenie, 4. komentár k filmu) (06.03.2011)