Škaredí, špinaví a zlí

Chudoba a bieda autenticky. Neviem ako to Ettore Scola urobil. Celok pôsobí ako autentická sonda do cigánskej osade v dedine Žehra, kde už niekoľká generácia nepracuje a nemá si ani ako osvojiť pracovné, sociálne a hygienické návyky. Akurát, že tu sa nejedná o Cigánov, ale o schudobnených Talianov. Jediní, kto sa dokáže vymaniť z bahna absolútnej chudoby sú úžerníci v podobe dvoch starých tetiek z filmu. Dokážu zohnať čokoľvek. Zvyšok živorí na sociálnych dávkach, rodinných prídavkoch a dôchodkoch. Rozdelenie dôchodku starých a polomŕtvych prebieha spôsobom ukázaným vo filme. Rovnako aj sexuálne správanie a snaha vytĺcť z druhého, čo sa len dá, zodpovedá správaniu sa finančne lepšie postavených, len je ukázaná priamočiarejšie a divokejšie. To je spôsobené životom pokope, ku ktorému núti nízky príjmový štandard. Celý film sníma masku z hesla "Chudoba cti netratí." Ak nie sú prachy ostáva nechránený sex. Výsledkom sú desiatky bosých detí, pobiehajúce medzi plechovými chatrčami cez deň a sledujúce neustále sexuálne pokusy starších druhov a družiek z osady. Aby si ich o pár rokov mohli zopakovať s kýmkoľvek povoľným. Hľadanie a stráženie uškudlených prachov prekračuje všetky medze násilia k veciam aj ľuďom. Jediné pozitívne, čo ostáva, je držanie rodiny pohromade v jednom dome a dokonca i pribratie ďalšej manželky. No aj tento sociálny experiment raz končí apokalypsou a následným speňažením nešťastia. Vlastne áno - Chudoba cti netratí, pretože ju väčšinou už ani nemá. Poznámka: Svojho času bol film v tlači kritizovaný ako propagácia krajnej pravice. Dôvodom bolo poukázanie na nelichotivý stav chudobných a z tohto možné tendencie zlikvidovať túto vrstvu aj násilne. Scolovi však skôr išlo o neľútostnú, grotesknú úprimnosť pri opísaní tejto vrstvy, pretože len na základe poznania bez premazania ružovými farbičkami sa dá stavať aj na nejakej reálnej pomoci biednym. (24.11.2015)

Zlatá Palma - výběr (20.01.2006)

Úžasně hnusná sonda do života jednoho italského periferního ghetta všech možných lidí na úplném konci společenského řetězce.. Ocitáme se v centru nejohizdnější italské rodiny, která chce zlikvidovat hlavu famílie, sobeckého odporného příživníka s jedním zdravým okem. Bavil jsem se. (29.08.2012)

Neskutečně nepříjemný film. Uřvaná italská komedie ve stylu (pozdějšího) Kusturici, ovšem bez jeho lehkosti a nadhledu. Všechny postavy jsou ze všeho nejvíc protivné, nenašel jsem na žádné z nich onu rovinu zmíněnou v anotaci: "...jsou nám i trochu sympatičtí." Ani trochu! Konec mi přinesl velikou úlevu a bylo mi celkem jedno, jak to skončí. (03.02.2013)

"Stejně vás všechny jednou zabiju, parchanti" - slova milujícího otce, z kterého bych si měl vzít příklad, svatý to muž ! Bavil jsem se u toho stejně jako před x lety, jen jsem asi víc chápal strasti unaveného otce od x dětí :) (08.10.2012)

Uječená špína. Hrozný film, může za to hodně český nový dabing v čele s Dalimilem Klapkou. Ale asi ani v italštině by to nebyla kdoví jaká paráda. Filmy z italského prostředí chudých, reflektující těžkou dobu, mám moc rád. Příkladem budiž STŘECHA z padesátých let. Tohle bylo ale jen o prznění vzdálených členů rodiny starým dědkem, sprostých nadávkách a kadibudce na dvorku. A otylé ženy tu jsou bohužel přes míru. (03.05.2023)

Talianske sedemdesiate roky ponúkali množstvo smutných komédií. Scolov snímok patrí k nim a jeho pridanou hodnotou je prostredie chatrče kdesi na periférii Ríma a život jeho obyvateľov. Na škodu veci je slabší príbeh. (23.02.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1976 - Najlepšia réžia (Ettore Scola) (21.01.2013)

Cinema Italiano mam hodne rad, a tentokrat vo filme ide o zivot lumpenproletaritu v rimskych uliciach. Lumpenproletariat je vykresleny zaujimavo, mlatia sa medzi sebou o prachy, zaujima ich trava a sex /hetero len uznavam, mimoheteracke aktivity mam v prdeli/. Dejovu liniu to vlastne nema, akurat som sa dozvedel, ze v tomto filme neplati klasicke "chudoba cti netrati" a film nema lahkost a nadhlad takeho Emira Kusturicu. 50 % (01.12.2015)

Sympaticka mi tedy nebyla zadna z cele rady postav. Ale musim rict, ze me ty pohnute osudy bavily a celkove to utvari vybornou atmosferu, kde proste italsky temperament okamzite najde sve misto. Scola vedel, co se divakum bude libit. (29.12.2022)

Famózně natočená špína s nehercemi, plus až abnormálně jedinečně hrající Nino Manfredi v hlavní roli. S nějakým Kurva hoši, atd nesrovnávat, tenhle film ne jen baví ale chce i něco říct! Scola řeší život lidí na samém spodku společnosti, jak změní lidi prostředí ve kterém jsou, že i oni mají city, atd. Netočí se podobný film poprvé v Itálii, ale on nešel vážným tónem na věc jako jiní režiséři. Pomáhal mu Sergio Citti, kdo velmi dobře zná to prostředí. Podobnou pomoc dal i Pasolinimu. A jinak v Cannes dostal ocenění pro nejlepší zahraniční film. 5/5 (17.06.2014)

Spíš než k Slunci, senu... bych tento film přirovnal ke Kurva hoši... i když děj - jakkoli proložený komickými situacemi - odehrávající se v městské slumu je možná lepší s buranskými komediemi nesrovnávat a to halvně kvůli sociálně kritickému přesahu, který se u Kurva hoši... týká spíš české mentality než obecné "human condition". Rozhodně je to víc sociální drama, než příběh o retardovaných buranech. (03.08.2012)

"Stejně je jednou vyrazím, všechny do jednoho." Vizuálně je to čistokrevný hegeš. Sonda mezi charakterově amorální lidské trosky. Soužití pod jednou střechou, které připomíná nechutné smetiště. Tíživě špinavý příběh ve kterém se snaží rodina odrbat svého bohatého otce. Vše se vyhrotí až do absurdních extrémů. Chvíli jsem se smál a chvíli zase nevěřícně civěl na tu mrazivou chamtivost. Scola zfilmoval groteskně syrový černý humor. 8/10 (13.02.2023)

Slunce, seno, jahody po italsku... Sice o třídu výš, ale... (21.03.2012)