Cukrová bouda

Miroslav Macháček byl PAN herec. Jako když si labužník vychutnává sklenku vzácného vína, podobně jsem sledoval každé gesto pana Macháčka. Jak hrál i když stál jen u okna nemocničního pokoje.. Prostě borec. Cukrové bouda je velmi zajímavá svojí poetičností, Kachyňa je z filmu hodně cítit a já to tak rád. Navíc to prostředí divokého pohraničí  těsně po vysídlení... U cest vraky rozstřílených německých kolon, v kopcích prázdné chalupy po německých obyvatelích, bučící nedojený dobytek toulající se po lesích...  Všude miny nebo nástrahy po odchozích v podobě granátů v kamnech, petroleje ve studních a polodivoké zfanatizované bandy v lesích pro něž válka ještě neskončila... Já trochu nepochopil, proč Švandová šla zrovna sem. Do pohraničí šli ti co o vše za války přišli a co nic  neměli, zlatokopové, nebo ti co tam byli přesídleni kvůli nějakému deliktu... Jít tam jen tak, protože to tam měl tatínek rád, dejte pokoj... Tehdy to tam muselo být fakt drsné už jen díky tvrdé přírodě.  Moc se mi líbil i pan Kostelka a celkem fajn byl i Sikita v roli poručíka ženistů. Zajímaví, i já si z filmu z mládí pamatuji hlavně ta odhalená ňadra Švandové... Asi šlo o nějaký nezapomenutelný filmový moment, protože to tu v recenzích zmiňuje leckdo :-). Kdyby chudák Kachyňa tušil, co si z jeho díla někteří po 41 letech pamatují jako to hlavní" :-))) . Z filmu na mne padla podivná melancholie jako ze Sedím na konári. Dávám za 5 říšských marek. * * * * * (03.08.2021)

Karel Kachyňa umí takový melancholický. ale silný příběhy opravdu vyprávět s velkým citem a Jan Čuřík jako jeho skoro dvorní kameraman dokonale rozumí Kachyňovým záměrům a když je potřeba obrazová realistická výpověď dá to tam, když je třeba poetiky, dá to tam aniž by se to v celku nějak rušilo, opravdu výtečná práce. Jsem rád, že jsem viděl, Michala Dlouhýho v jeho začátcích, nejzajímavější postava je pro mě ta, kterou Miroslav Macháček, jo a Jana Švandová v osmdesátých letech byla ňamka. (22.03.2020)

Za poslední tři měsíce jsem měl štěstí vidět skoro všechny legendární adaptace Vladimíra Kornera. Je docela zajímavé sledovat, jak se s materiálem režiséři vypořádali po svém. Kachyňova Cukrová bouda je milý, neškodný film podmalovaný povznášející hudbou Luboše Fišera, vyprávěný z naivní dětské perspektivy. Není to tak úplně na čtyři hvězdičky, ale dobrý. Ovšem s hardcore nadupaným Zánikem samoty Berhof se to nedá srovnávat, Kachyňa je prostě takovej laskavej strejda. (17.01.2010)

Na téma Sudet a jejich osudu jsem velmi citlivý. Tragédie pohraničních oblastí a jejich letitá devastace, zánik desítek vesnic, osídlení obyvatelstvem bez zpětné vazby k regionu atd. Kachyňův příběh nesoudí, jen pozoruje. Na jednoduchém příběhu několika lidí je podchyceno téma až geniálně. Macháček je hvězdou filmu, ale nelitujeme jen jeho, ale i navrátivší se Němce z prohrané války, kteří ztratili vše, nemají kam jít a mohou se tak leda nechat zastřelit vojáky čs. armády. A tak se v poválečných Sudetech sejdou fašisté, antifašisté, komunisté, kolaboranti i dobrodruzi, aby dokonali dílo zkázy...90% (04.03.2013)

Kachyňa často, rád a dobře pracoval s dětmi. Nejinak je tomu i v Cukrové budě. Natočit poetický film o dozvucích války, to rozhodně není nic jednoduchého. A Kachyňovi se to, až na maličkosti, povedlo. Velmi nezdařilé jsou flashbacky s otcem, Kodet se zjevuje naprosto nahodile, nevhodně vzhledem k ději. Nechápu, jak se něčeho takového mohl profík Kachyňa dopustit. A Ivan Vyskočil v roli poručíka Mirka Dušína mne také příliš neokouzlil. (24.02.2013)